VA-Bojovná morojka

Bojovná morojka 19

Dimitri BelikovMěla tak čistou duši. Tolik obětovala pro svoji rodinu a své přátele, že jsem se vůbec necítil jí hoden, ale byl jsem příliš velký sobec, abych se jí vzdal a tak když se na mě otočila s úsměvem nezmohl jsem se na nic jiného než na úsměv.
Možná mám na rukou krev, možná jsem už několikrát zabil a neměl bych být hoden její dobroty, ale nevzdám se její lásky, kterou má vepsanou v očích pokaždé, když se na mě podívá.Na její tváři vydržel úsměv dokud se všechno neuklidnilo a její rodina neodjela. Pak zmizel a já netušil proč."Rose, co se děje?""Skoro jsem ji zabila, Lisso. Chyběl jen malý kousek a naprala bych to do ní tak silně, že by jí zametaly ze země. Vůbec nevím, kde se to ve mně vzalo a děsí mě to. Nikdy jsem taková nebyla. Proč jsem najednou tak slabá?""Zametaly? Och...Rose, ty jsi udělala něco, tak úžasného. Když s tebou lomcoval, tak obrovský vztek..stejně ses ovládla. Ty nejsi slabá. Jsi tak neuvěřitelně silná.""Ale nikdy jsem nad sebou neztratila kontrolu. Vždy jsem se ovládala..""Ehm ehm..""No dobře. Občas jsem jednala impulsivně, ale nikdy to nebylo tak vážné. Nikdy jsem nepoužila magii k vyřízení účtů. Stačila mi na to pusa...proč jsem se tak přestala ovládat?""To éter.""Co jsi to řekl, Adriane?""Pamatuješ na náš rozhovor o temnotě?""Jak to s tím souvisí?""Já tlumil éter alkoholem, aby na mě ta temnota nemohla, ale ty máš s Lissou pouto. Nepřišla o rozum jako ta vaše učitelka díky tomu, že tu temnotu od ní díky poutu odčerpáváš ty.""Takže za to moje chování..? Může za to temnota éteru?""Ano.""Takže, když bude Lissa používat svoji magii, bude tím ubližovat mě?""Vlastně ano, ale potom dnešku...už v sobě nemáš žádnou temnotu.""Cože?""Chceš vědět proč jsem ti dal tvůj druhý dárek?"Byl jsem zmatený o čem to mluví, ale Rose se začervenala. Musela vědět o co jde a já to z ní pak dostanu."Chtěl jsem si ověřit svoji teorii. Pomáhá ti zbavovat se tvojí temnoty. Jen jeho blízkost nutí temnotu ustupovat. Sleduju delší dobu vaši auru a jsem si tím jistý. Nevím sice, co se stalo dneska ráno, ale jeho aura zářila a tvoje taky a bylo v ní méně temnoty a potom, co si bojovala s Tashou jsi vypustila svůj hněv i temnotu; tvoje aura už nejeví známky temnoty."Moje aura zářila? A jak sakra o nás s Rozou ví? Ne, že by toho bylo kdovíjak moc, ale stejně."Počkat. Ty víš o tom, co se stalo ráno?""Rose, ty mě neposloucháš. Vím, že se něco stalo, ale nevím co.""Ale-""Tvoje aura svítila jak vánoční stromeček. Docela by mě zajímalo proč.."Dala mu záhlavek a tváře měla zarudlé. Byla strašně roztomilá, když byla v rozpacích."Do toho ti nic není!""Takže mi to neřekneš?""Ne a pokud zjistím, že si mi vlezl do snu, abys to zjistil, tak ti upeču ksicht do křupava!""Fajn. A do jeho můžu?""Ani omylem! Opovaž se a nepřej si vědět, co s tebou provedu!""Dobrá. Dokážu si to dost jasně představit.."Znovu ho praštila. To se mi líbilo. Mohl bych sledovat jak mlátí toho arogantního pitomce do nekonečna."Ani si to nepředstavuj, ty úchyle!""Jak víš na co myslím?""Vidím, jak se na mě díváš a chce se mi blejt!""Dobře, jen se uklidni. Už o tom nebudu mluvit.""To bych ti byla vděčná.""Tak tedy něco jiného. O jakém Hasadovi jsi to mluvila?""No jo vlastně. Měla jsi na mysli svého bývalého "snoubence", Rose? Toho, jak chtěl podvést celou tvoji rodinu a se svojí milenkou vás okrást o vše, co máte?""Ano.""On je mrtvý?""Co jsem slyšela, tak prej jo."Všichni kromě Adriana se na ni šokovaně podívaly, i já."Nedívejte se tak! Babička si ho pořádně podala a dala mu doporučení, aby co nejrychleji opustil zemi a už se nikdy nevracel, protože jakmile se k ní dostane, že je v Turecku, tak zemře. To bylo naposledy, co ho někdo z rodiny viděl živýho. Slyšela jsem, že měl autonehodu, když ujížděl jako zběsilej ze země. Ze zatáčky vyjelo auto a on ho nečekal a protože je to úzká silnice, tak v tý rychlosti nezvládl řízení a s autem se zřítil z útesu. Shoda náhod. To, ale Tasha netušila, takže...jen jsem něco naznačila. To mě naučil táta. Nejhorší nepřítel člověka je jeho představivost. Jen naznačíš směr, který chceš a on si sám domyslí děsivý konec.""Geniální."Byla dost jako otec, takže uměla být děsivá, když chtěla, ale jinak byla příliš roztomilá. Byla už dost unavená a tak řekla, že už půjdeme."Jako vánoční stromeček, jo?"Trhla sebou a tváře jí ihned zrudly. Musel jsem přiznat, že mě to vážně bavilo ji takhle uvádět do rozpaků."Tvoje byla určitě stejná.""Nevím, nevidím aury.""A jak to mám vědět asi já?""Ty se kamarádíš s někým kdo je vidí. Měla ses zeptat.""Od něj radši už nic.""Tobě se nelíbil jeho dárek? Co to vůbec bylo?"Zrudla ještě víc a snažila se dělat, že tu není."To bych neměla říkat nahlas.""Proč ne?""Přetrhl by jsi ho.""Slibuju, že se budu ovládat. Prosím. Opravdu bych to chtěl vědět."Zadíval jsem se na ni a pak se usmál přesně jak se jí to líbilo u Paula. Okouzleně vydechla a příkývla. Pak se, ale oklepala a došlo jí, co jsem provedl a co mi odsouhlasila."To je podvod. Nesmíš takhle oslňovat lidi.""Já tě oslňuju?"Příliš mě to bavilo na to, abych přestal. Přistoupil jsem k ní a všiml si, že červeň se jí vracela zpátky do tváří."Děláš jako kdybys to nevěděl.""Tak mi to řekni. Nebo mám na to přijít sám? Tenhle druh výzkumu se mi líbí.""Ano, oslňuješ mě. Spokojený?"Naklonil jsem se k ní jako kdybych jí chtěl políbit a těsně u ní jí vydechl do tváře: "Ano."Hned na to jsem se vydal na cestu k ní na pokoj a po očku sledoval její reakci. Chvilku tam zaraženě stála než se za mnou rychle vydala."Ty! To byl podvod!""Myslím, že už jsme se dohodly, že nehrajeme fér.""Nehrajeme? Dobře."Najednou jsem ji měl na zádech. Chytil jsem ji, aby nespadla."To není fér! Jsi silnější, nech mě aspoň jednou vyhrát.""To se budeš muset víc snažit.""To jsi neměl říkat."Ruce, co měla na ramenou najednou přesunula a začala mě lechtat. Jak to sakra-?"Karolina mi to prozradila. Prej až budu potřebovat mít na vrch."Popadl jsem ji a než se nadála, tak jsem ji přitlačil na zeď a během chvilky ji tiskl svým tělem ke zdi. Chtěl jsem něco říct, ale pak mi došlo v jaký jsme situaci a kde jsme a tak jsem ji pustil."Omlouvám se. To jsem neměl...""To je...dobrý. Půjdeme?"Kráčel jsem dál vedle ní a po chvilce se odvážil na ni podívat. Snažila se uklidnit, ale moc se jí to nedařilo. Byla celá zadýchaná a zarudlá."O čem přemýšlíš?"Cukla sebou, ale nepodívala se po mě."Chceš vědět na co myslím? Nebo na co se snažím nemyslet?"Zamyslel jsem se nad jejími slovy a nejdřív to nechápal, ale pak jsem si vzpomněl na večer předtím. Na to jak jsem ji políbil před jejím pokojem, před pokojem kam teď jdeme..."Dobrou? Po tomhle asi neusnu."Ouuu. Došlo mi to. Rose na tom byla stejně jako já. Taky bylo pro ni těžké se ovládat."Přesně."Došly jsme až k nim na pokoj. Chtěl jsem se ujistit, že bude v pořádku, když ji tam nechám. Po tom všem, co se stalo...nechci ji nechávat samotnou."A řekneš mi tedy, co tě tak rozrušilo? Slíbila jsi mi to a pokud se na to necítíš. Můžu se zeptat jeho.""Ne!"Chytila mě za ruku, jako by mě chtěla zastavit, ale pak mě pustila a couvla."Vážně se ti o mě zdá?"Jak by mohla..vědět-? Adrian!"Zabiju ho!"Chystal jsem se odejít a najít toho zmetka, abych ho mohl přetrhnout, ale nejdřív jsem musel ze svý ruky sundat Rose, která na ni zoufale visela a prosila mě, abych se uklidnil."Dimitri, prosím uklidni se. Prosím. Prosím, Dimitri, nedělej to."Když na mě upřela ty svoje oči, tak mě hněv pomalu opouštěl až jsem nakonec uvolnil postavení. Jen co si všimla změny v mém držení těla, tak si oddychla a pevně mě objala."Nemyslel to zle. Chtěl jen pomoct, ale je to pitomec. Mohl to udělat jinak a taky v tom nemusí tak šťourat, ale myslel to dobře. Teda doufám. Je těžké se v něm vyznat. Věděl, že se cítím nesvá ohledně toho mezi námi. Ať už je to cokoliv. A tak mě včera v noci navštívil ve snu a vzal mě do toho tvého."Zase jsem cítil jak ve mně roste vztek."Chtěla jsem ho za to praštit. Vážně chtěla, ale pak jsem to viděla...já...jsem byla opravdu šťastná, když jsem to viděla a když mi pak řekl, že se ti o mě zdá každou noc...je to pravda?""Ano, už nějakou dobu.""Opravdu?""Jasně, že jo. Ty jsi tak proklatě nádherná a úžasná...ano, zdá se mi o tobě. Snažil jsem se s tím bojovat...ze začátku....ale pak jsem si uvědomil, že s tím nic nezmůžu a že mi to stejně nevadí a tak jsem se poddal. Stejně to bylo to jediné co jsem si myslel, že dostanu-""Ty hlupáčku."Zabořila mi obličej do hrudi a rozplakala se. Vůbec jsem to nechápal."Jak sis mohl myslet, že bych tě nechtěla? Tak dlouho..tak dlouho jsem se mučila tím, že se ti nelíbím a přitom...celou tu dobu.."A teprve teď jsem to celé pochopil. Nebylo to tím kouzlem, nikdy to tím kouzlem nebylo. Zamilovaly jsme se do sebe dlouho přetím než si Rose nasadila ten náhrelník.ooOoo"Prosííííím.""Můžeme to zkusit.""Děkuju."Než jsem se nadál, tak jsem ji měl kolem krku. Bylo to příjemné, ale brzy to skončilo."Já se omlouvám. Nevím co to do mě vjelo."Otočila se a odcházela. Šel jsem ihned za ní a všiml jsem si, že její tváře jsou zarudlé. To mě pobavilo.