VA-Bojovná morojka

Bojovná morojka 23

Rosemarie MazurováOd rána jsem na něj házela úsměvy z čehož byl podrážděný. Věděla jsem, že mu vadí, že nemá svoje emoce pod kontrolou a taky jsem věděla, že bych na něj měla být milá a nepřipomínat mu to, ale sakra, nemohla jsem si pomoct. Měla jsem velkou radost, že u někoho jako je Dimitri dokážu vyvolat takovou reakci.
"Spala jsi dobře, Rose?""Nádherně, děkuji, Oleno. Jen Dimitri nemohl nějak usnout. Něco mu nedalo spát...""Copak, Dimko? Není ti dobře?"Věnoval mi podrážděný pohled a musela jsem se kousnout do horního rtu, abych se nerozesmála. Olena kontrolovala Dimitriho, který se jí snažil něžně odtlačit a jeho sestry se mohly smíchy potrhat. Victoria se po mě podezřívavě podívala a tak jsem jí věnovala široký úsměv a povytáhla na ni obočí. Ihned pochopila a začala se smát."Mami, opravdu jsem v pořádku.""Jsi si jistý, že nejsi nemocný? Neleze na tebe něco?""Něco na něj opravdu lezlo..."Pod stolem jsem do Viktorie lehce kopla a sladce se usmála. Olena se nakonec nechala přesvědčit, že mu nic není a on si sedl vedle mě. Najednou jsem ucítila stisk na mém stehnu a překvapeně jsem vypískla."Bavíš se dobře?"Zklidnila jsem dech a usmála se na něj. "Ani nevíš jak.""Měl bych tě potrestat, víš o tom?""Chceš mi naplácat jako zlobivé holčičce?"Všimla jsem si, jak ztuhnul a pak mi pevněji sevřel stehno."Představuješ si?""Rozo, prosím.""Promiň, nechám toho. I když je to hrozně zábavné.""Tak bych měl asi změnit pravidla hry..."Než jsem se stihla vzpamatovat, tak mi rukou vyjel výš po stehně. Zadrhl se mi dech a cítila jsem červeň na mých tvářích. Byli jsme v místnosti plné lidí!"Vyhrál jsi."Ruka zmizela a já se mohla konečně trochu nadechnout."Rose, je ti dobře, zlatíčko? Jsi celá zarudlá.""Je tu jen trochu teplo. Půjdu na vzduch a bude to dobrý.""Dobře, ale teple se obleč, abys náhodou neonemocněla. Jsi morojka a nemáš tak silnou imunitu.""Jistě."Smějícímu Dimitrimu jsem dupla na prsty a usmívala se na Olenu. Dimitriho sestry jsem ignorovala nebo bych se musela rozesmát.

Dimitri BelikovVzal jsem ji na procházku, aby se mohla porozhlédnout po okolí a trochu se zabavila. Měl jsem ji zavěšenou do rámě a cestou jsme zdravily některé známé. Všichni si Rozu prohlíželi, ale na to byla zvyklá a tak na sobě nedala najevo, že jí to vadí. Všiml jsem si jednoho mladíka, kterého jsem znal z okolí od vidění. Roza po něm střelila nebezpečný pohled a on rychle utekl."Co to bylo?" zeptal jsem se smíchem.Byla tak roztomilá, když se zlobila a na ženě vydávající tiché rozkazy bylo něco vzrušujícího..."Nic důležitého, asi neunesl pohled na mého přítele a šel hledat někoho jiného koho by obtěžoval. Umíš být pěkně zastrašující, když chceš.""To byl ten zmetek, co tě obtěžoval? Zabiju ho.""Dimitri, viděl jsi jak se tvářil, když tě se mnou viděl? Konečně mu došlo, že jsem mu o svém příteli nelhala a taky mu došlo do jakých potíží se málem dostal. Jsem si skoro jistá, že je vlastně vděčný, že jsem mu podpálila zadnici. Kdyby ses do něj pustil ty, měl by to horší a on to ví. Už dá pokoj.""Jsem tvůj přítel?"To prohlášení mě zahřálo u srdce."No jistě, co jiného bys byl? Jsi můj milovaný Dimitri a-"Dál jsem ji nenechal mluvit a políbil jsem ji. Po chvilce jsem se odtáhl a ušklíbnul jsem se, když jsem viděl její nateklé rty a lehce nepřítomný pohled. Dal jsem ji drobný polibek na nos a usmál jsem se."O čem jsme se bavily?"Kousnul jsem se do tváře, abych se nerozesmál."Dimko!"Otočil jsem se za hlasem a usmál jsem se na příchozí morojku. Rose si ji změřila podezřívavým pohledem."Klid, je to jen kamarádka a je vdaná. Určitě se mě nesnaží sbalit.""To bych jí radila."Pohladil jsem jí po kříži a pak jsem se přivítal s Oksanou."Kde máš Marka?""Hned tu bude, musel ještě něco dořešit s kamarádem a tak jsem mu řekla, že tě dojdu pozdravit. Dlouho jsem tě neviděla. Kdopak je to tady s tebou?""To je Rose, moje přítelkyně."Všiml jsem si, jak se jí oči rozzářily, když jsem to takhle nahlas řekl."Ráda tě poznávám Rose, jmenuju se Oksana. Můžu mít na tebe jednu otázku?"Rose se na ni zmateně podívala a přikývla."Ty jsi Stíny políbená?"Rose se napnula a o krok couvla. "Jak to víš?""Neboj se. Nechtěla jsem tě vystrašit. Můj muž Mark je jako ty. Zemřel po útoku Strigojů na následky zranění, ale díky tomu, že ovládám éter, tak jsem ho mohla zachránit. Co se stalo tobě?"Nikdy jsem si neuvědomil, že Rose v podstatě zemřela. Byla chvilku oficiálně mrtvá a já ji mohl ztratit dřív než bych ji měl možnost poznat a zamilovat se do ní."Autonehoda. S kamarádkou Lissou a její rodinou jsme byli v autě, když najednou do protisměru vjel opilý řidič...kdyby Lissa neovládala éter, tak by přežila jen ona.""Chápu, nemusíme se o tom bavit jestli se ti o tom nemluví lehce.""To je dobrý. Nikdy jsem nepoznala jiného uživatele éteru kromě Lissy samozřejmně a Adriana Ivaškova. Ráda bych věděla víc. Jde jen o to, že Lissa má od tý nehody špatný sny, teda teď už je to lepší, ale zas a znovu se jí zdá o té noci a já to díky poutu prožívám s ní. Není to příjemné.""To je pochopitelné. Ach, Marku, tady jsi. Chci ti někoho představit. Tohle je Rose, randí s naším Dimkem.""Rád tě poznávám. Jsem Mark. Jak se ti tu u nás líbí? Není to královský dvůr, ale je tu hezky.""Vím. Nejsem tu poprvé a určitě ne naposledy."Pozvaly nás k sobě na návštěvu, kde Rose oba důkladně zpovídala. Měl jsem z toho radost a jen jsem ji sledoval.Nikdy jsem tě takového neviděla. Mám z tebe radost, Dimko.Zapomněl jsem, že tohle Oksana umí a trochu sebou cuknul. Rose se po mě překvapeně podívala, ale jen jsem se na ni usmál.Když jsme se vracely, tak byla zticha. To se mi nelíbilo."Stalo se něco?""Co se tam stalo? Nikdy jsem tě neviděla, tak rozhozeného.""Nikdy? A co třeba včera v noci?"Začervenala se a podívala se jinam. "To je něco jiného.""Protože ona je jiná žena. S Oksanou jsem chodil jako puberťák, to přiznávám, ale nikdy to nebylo tak vážné, jak si myslíš. Ona miluje Marka a my jsme jen přátelé. To ty jsi ta jediná, kterou miluju.""Já vím, chovám se hloupě.""Rose...Rozo, moje Rozo. Moje srdce patří jen a jen tobě, tak se nemusíš cítit, tak nejistá. Nikdy tě nepřestanu milovat a nikdy tě neopustím.""Nikdy ti neodpustím, pokud ano."Objala mě kolem pasu a zabořila mi obličej do hrudi. "Prosím, nikdy mě neopusť.""Nikdy.""Slibuješ?""Slibuji."Když jsme se vrátily, tak byla trochu zamlklá, ale pomalu se jí její úsměv vracel. Dokud nevešla do obýváku a nesledovala nešťastnou Sonyu, jak houpá svou dcerku a snaží se jí uklidnit."Omlouvám se. Nevím, co s ní. Je přebalená, najedená a dala jsem jí i odfrknout, ale ona pořád brečí a nechce usnout. Už nevím, co s ní."Sledoval jsem Rose, jak si sundala svetřík a nepřítomně mi ho podala než došla k mé sestře a vzala si na ruce opatrně svoji kmotřenku. Sonya jí překvapeně sledovala, ale nic neřekla. Šlo vidět, že si trochu oddychla. Rose si jí položila, tak aby měla její ouško na její holé kůži a slyšela, tak tlukot jejího srdce."Tak copak se tu děje, maličká? Přece by jsi neplakala, taková velká holka."Začala na ni mluvit turecky, čemuž nikdo z nás nerozumněl, ale Katyu to zaujalo a začala jen pofňukávat. Pak Rose začala zpívat nějakou tureckou ukolébavku a přitom miminko ve své náruči jemně hladila. Po hlavičce, tvářičkách, ručičkách a nožičkách. Katya sice ještě pofňukávala, ale po chvilce už šlo poznat, že se do toho nutí. Rosiin andělský hlas jí pomalu, ale jistě uklidnil a ukolébal ke spánku. A nebyla jediná koho tím klidným zpěvem uklidnila. I Sonya se přestala klepat a vypadala klidněji než když jsme přišli. Já ji jen šokovaně sledoval a byl jsem si jistý, že jen roky výcviku mi zabránily v tom, abych padl na kolena a děkoval bohu za to, že mě tahle úžasná mladá žena milovala. Jednoho dne bude úžasná matka a se štěstím bude matkou mých dětí. Dokázal jsem si ji představit s malou holčičkou s dlouhými vlásky a jejíma nádhernýma očima. Nebo s chlapcem, který by mi z oka vypadl a usmíval se na ni, tak jak to má ráda.