Against The Midnight | 1D

Prolog

☆Nicole☆

Vystoupila jsem unavená z vlaku a zavřely se za mnou dveře.

Stála jsem na nádraží.

Zívla jsem si a vyhodila kelímek od kafe...

Zamířila jsem na autobusovou zastávku.

Šla jsem pěšky a na zastávce potkala Mary.

,,Mary!"zamávala jsem.

Asi mě nešlo v zelené kožence přehlédnout, protože se ke mě hned hnala.

Jí teda taky nešlo přehlédnout jo? Ona chodí v těch svých džínech a mikinách a botech, které jsou všechny naprosto mimo barevné sladění...

Objaly jsme se a počkaly na autobus.

Za chvilku už jsme seděly na nepohodlných autobusových sedačkách a čekaly, až zazní název naší zastávky.

Konečně jsme vystoupily, ušly ještě pár desítek metrů a před námi se objevila naše nová škola.

Došly jsme tedy na betonový plac, kde byla spousta laviček.

Dřeply jsme si a čekaly, co se bude dít.

Po chvilce nás svolaly do skupinek podle tříd k sobě.

Naše třída byla půl na půl holky kluci.

Cedulka v učitelčině ruce nesla 1.B a já si spokojeně zamručela nad tím, že držím basu se základkou a jsem stále ,,Béčák".

Naše třídní, asi tak třicátnice, v úplých červených štatech s velkým výstřihem, do kterého spadly nejedny oči mých nových spolužáků, nám něco vykládala.

Upřímně? Neposlouchala jsem ji. Spíše jsem hledala nějakou osobu, ktetá vypadala fajn a chytře.

Jop... Mám problém s matikou.

Jde mi perfektně chemie a fyzika, ale matika? Strčte si tu děvku třeba do prdele...

V davu holek se po chvilce ozvalo vyzvánění telefonu...

,,And every time we touch!"řval telefon a holčina si ho vypnula.

,,You get this kinda rush..."nenápadně jsem se připlížila za dotyčnou.

Naskočila jí husina, ale pokračovala.

,,Baby say, yeah yeah yeah yeah, yeah yeah yeah."a s těmito slovy se otočila.

,,Directioner?"pronesla jsem vesele a snažila se nevypadat jako hovado.

S mým stylem se nevypadání jako hovado dělá těžko...

,,Ty?"trochu se ušklíbla...

,,Jasně..."řekly jsme nakonec na stejno.

,,Adriana..."

,,Nicole..."podaly jsme si ruce.

Poté jsme je pustily.

,,Uhm... Jak se máš?"zkusila jsem navázat konverzaci.

,,Jo... Dobrý, ty?"usmála se na mě.

,,Ale jo, jde to... Bratr prudí... Znáš to..."řekla jsem a soustředila se na její zvláštní přízvuk... Mohla být... Z... Těžko říct... Ten přízvuk byl prostě divnej.

,,Já to neznám, jsem jedináček."zasmála se.

,,Hele a odkud jsi?"zeptala se.

,,Uhm... Přijela jsem dneska ráno z Manchesteru. Ty?"zeptala jsem se.