Who are you BTS ?

1

Na úvod chci jen napsat že tento příběh píši po asi 2 letech kdy jsem pověsila psaní na hřebík. Takže nebude nejlepší ale snad se někomu bude líbit. Můra 

Nedokázala jsem pochopit jak při své výšce tady v Tokiu nedokážu nalézt v davu svojí nejlepší kamarádku. Čekala jsem ve frontě na prohledání tašek, jen vedle fronty kde byla ona. Světe div se ona prostě zmizela. Není ale divu. Dnešek si vymodlila a celý den se chová jako na neřízená střela. Představte si malou hubenou holku s krátkými vlasy která, když přebere kofeinu je nezastavitelná. To ještě znásobte nervozitou a nadšením z dnešního koncertu a máte pocitově nevyrovnanou fretku co furt někam odbíhá a furt si něco fotí. Prohrábla jsem si svoje blond vlasy a rozhlížela se všude okolo.  

,,Hej! Můžete prosím plynule postupovat!." Slečna co tu zjevně absolutně nechtěla být na mě křikla. Omluvně jsem se uklonila a popoběhla. Díky svým 170 cm jsem se k také malé ženě musela skrčit aby se my koukla do kapuci zda tam snad nemám kontrabant. ,, Neviděla jste náhodou takovou malou černovlásku s krátkými vlasy??" Usmála jsem se  na ní. Nepříjemně se na mě podívala a pokynula ať postupuji dál. Ukázala na další lidi co organizovali, kdo má na jaký tribuně místa. Poděkovala jsem jí a běžela jsem za jedním z nich. 

,,Páni dnešek si fakt neužiju." Zabrblala jsem si pro sebe. Pán ale byl vícero nápomocný a odkázal mě na ošetřovnu což mě ani trochu neuklidnilo. Lee mám fakt moc ráda, ale zrovna dneska ji proklínám do horoucích pekel a budu ještě víc jestli nám seberou místa. Dneska je jediný den kdy se mohu přiblížit k Taemu alespoň na několik metrů. K mému štěstí bude i oční kontakt a já si to pak budu do konce svého života přehrávat ve své hlavě.

Vešla jsem do dveří kam my ten pan sekuriťák ukázal. Ocitla jsem se v chodbě kde panoval naprostý chaos a zmatek. Spoustu dívek tu sedělo na zemi nebo postávali. Drželi se za břicho,  ruce či nohy a kňučeli. Zjevně je vevnitř velká tlačenice. Většina ale seděla na zemi s nohama nahoru. Nedokážu si představit, že by my omdlení překazilo možnost se prorvat na lepší místa. Rvala jsem se mezi holkama  ke dveřím na ošetřovnu kde měli všichni plné ruce práce. Hned ve dveřích do mě někdo drknul a po zemi se rozsypaly náplasti.

,, Hezky do řady prosím! Nikdo nestůjte ve dveřích." Zakřičel muž, který právě zalepoval jedné dívce loket. A já celá rudá začala se sestřičkou sbírat ze země náplasti. ,,Dobrý den." Nevypadala nadšeně že na ní mluvím. Spolkla jsem veškerý svůj vztek na Lee s tím že si to s ní pak vyřídím a pokračovala. ,,Neviděla jste tu malou dívku s tmavými vlasy ?" Otázala jsem se s úsměvem (Já jsem neviňátko). Kysele se na mě podívala a převzala si ode mne zbytek náplastí a prskla na mě odpověď. ,,Milá zlatá kdo tady není nízká a černovlasá dívka až teda na vás. Všimla jste si že jste v Tokiu?" S tím se otočila a ještě pronesla. ,,Vyzkoušejte jít rovně přes ostrahu dveřmi a pak do security místnosti. Že vás tam posílá Yoona." A už my nevěnovala žádnou pozornost.

 Šokovaná a dotčená jsem vyrazila ze dveří. Šla jsem kousek chodbou v celku tu nikdo nebyl, ale na konci tam před dveřmi čekali stojící gorily a pár dívek, které se je očividně neúspěšně snažili přesvědčit ať je tam pustí. Jejich kňouraní a prosíky se ke mě linuly. Nechápu, že nedokážou pochopit, že se k nim prostě nedostanou. Tuto naději jsem už tak dávno vzdala. Je lepší si v klidu užít koncert než otravovat lidi a kluky samotné. Při dospívání se člověk dostane do bodu kdy pochopí že láska k nim je nenaplnitelná. Samozřejmě to neznamená že v tom nějaká moje malá holčičí já nedoufá. Přesně ta část se teď zachvěla v doufání, že bych možná mohla potkat někoho ze skupiny za těmi dveřmi. ,,Už jsem to řekl několikrát tam smíte jen když něco provedete a nebo když jste ostraha a nic tam nenajdete holky. Myslíte si že jsme tak blbý aby kluky hlídali jen dva sekuriťáci?" Holky zakňourali a vypadali že už jsou v koncích. ,,Tak proč tady vůbec jste ?? Když tam nic zajímavého není." Zakňučela nabarvená blondýnka s velmi modrou rtěnkou. Jo toho přesně si všímám. ,,To aby jste si tu všude nechodili a ještě si něco neudělali" Vyšší z nich už toho měl plné zuby a tak jsem se rozhodla že musím promluvit teď, protože bych vážně nechtěla být vyhozena. ,,Emm. Promiňte? Já tam musím jít mám tam kamarádku. Paní ošetřovatelka mě tam emm poslala jmenuje se Yoona říkala že mě pustíte." Oba se na mě podezíravě podívali. Hned si mě přeměřili, aneb by ne když jsem z těch holek okolo nejvyšší a nejvíc .. no emm evropská. Tudíž budím pozornost ale ne takovou, kterou bych chtěla. Věřte. Většina lidí tady není k Evropanům moc milá. Hlavně holky. Ukázal na mě rukou ať jdu blíž a druhý chtěl začít odemykat dveře, ale holky okolo spustili. ,,Jo mě sem taky posílá Yoona" Promluvila blondýnka. ,,Jo mě taky." ,,Já taky, jen jsme vám to nestihla říct" Všechny naráz začali brebentit ale gorily to očividně nezajímalo a protáhli mě za protestu holek dveřmi.