Who are you BTS ?

8

Tae po tom co se vrátil za klukama tak neměl na nic náladu. Všichni ho nechali být, až na Sugu, který si k němu přisedl zrovna když měli pauzu. ,,Kde si byl? Manažer si málem vzteky vytrhal všechny vlasy." Suga na něj koukal podezřívavě. ,,Ale, byl jsme s An. Nějak jsem nedával pozor na čas, ale jsem tu." Odpověděl mu Tae a napil se pořádně vody. Suga na to nic neřekl.

Večer, když dorazili do domu tak An stále nebyla u sebe. Klukům to už bylo trochu divné a tak se jí pokusil dovolat RM. Když už mu to konečně někdo zvedl, tak stál v obýváku společně se Sugou co si dělal jídlo. Tae s Kookem a JHopem co se koukali na film. Po chvilce složí telefon a Tae zvedne hlavu od filmu co sledoval s Kookem. ,,Tak co ?" Zeptá se Kook dívající se furt na obrazovku. ,,No zvedla mi to sestra, prý je v nemocnici. Vypadá to, že ji okradli." Zamyšleně kouká na telefon a Tae vyskočí na nohy. ,,Co se jí stalo, však si s ní půl dne byl ty, ne? " Ukáže hlavou JH na Taeho. Všichni ztichnou, jediný Suga projde okolo Taeho a strčí do něj ramenem. ,, Hej co to bylo ? Vrať se!" Vyjekne na Sugu Tae. Ten ale jde dál jako by nic neslyšel. ,,Slyšíš ?" Bez zpětné reakce tam stojí a vaří se v něm krev. Tae vystartuje směrem k Sugovi. Na to mu Suga odpoví. ,,Nechoď za mnou nebo se neznám." Tae se zastaví a nevěřícně zírá na kamarádova záda. ,,Kde je problém ? " Suga se na něj otočí a ironicky se zasměje. ,, To si děláš srandu? Nechal jsi jí tam samotnou... Jak jsi ji tam mohl nechat samotnou? Ha! Když chceš, umíš se vymluvit ze zkoušky." Už výrazně podrážděný na něj zvedne tázavě obočí. Tae zvedne ruce v obraně. ,,Uklidni se. Jak jsem měl asi vědět, že se jí něco stane? Neměla se lepit na toho chlapa!" Rozhodí rukama Tae a Suga se začne ještě víc ironicky usmívat. ,,Takže ty jsi jí tam nechal s nějakým týpkem, protože jsi žárlil? Jsi normální ?" Řekne mezi smíchem Suga dívající se na chlapce co pohazuje rukama. ,,O co ti sakra jde ?" Vyjekne na něj Tae už taky podrážděně. ,,O co mi jde?" Zopakuje po něm světlovlasý kluk a ruce má zaťaté v pěst. Tae jen kývne. ,,Být tam já, tak ji nenechám ani vteřinu samotnou i kdyby flirtovala s tisíce chlapama! " Tae tam stojí a hledí na Sugu, snaží se odhadnout co za těmi slovy je. Bohužel jeho majetnickost je rychlejší než rozum a tak z něj vypadne. ,,Anna je moje." Řekne skrz zuby a taky zatne ruce v pěst. Suga se začne hrdelně smát. ,,Nebuď naivní po tomhle co jsi ji provedl tvoje nebude." To byla poslední kapka, Tae praští do zdi pěstí. ,,Vsaď se, že jo." S tím odchází, ale ne zpět do obýváku ale do svého pokoje.

Kluci se sešli u An v nemocnici, ale jelikož má v sobě prášky na uklidnění, spí. A tak se postupně kluci rozprchnou. Jediný, kdo tam zůstal je JungKook, který přinesl balonky a malou kytičku. Sedl si na židli vedle lůžka a neví co dělat. An cítí pohyb a po dlouhém půldenním spánku pomalu otevře oči. Zamrká a to první co vidí je tmavovlasý muž s velkýma očima a úsměvem. ,,Čas vstávat spící princezno." Usměje se na ní.

Probrala jsem se, hrozně mě bolela hlava a světlo tomu nepomohlo. Oči mi padli na tmavovlasého muže, který u mě seděl. Chvilku mi trvalo, než jsem si ho zařadila, ale po tom, co na mě promluvil, jsem věděla, kdo u mě sedí. ,,Čas vstávat spící princezno." Nemůžu se ubránit a taky se usměju. ,,Kookie?" Zkusím promluvit a můj hlas je lehce ochraptělý, takže zním jako stará čarodějnice co denně vykouří krabičku cigaret, ale pořád to jde. On na mě kývne. ,,Osobně." Zakření se a přitom jemně pokrčí nos. ,,Co se stalo ?" Pokusím se posadit, ale bolest co mi začala pulzovat hlavou mě ujistila, že to není dobrý nápad. Syknu bolestí a zase spadnu na polštář. ,, EEE! Nevstávej! Byla jsi na pláži a přepadli tě, máš otřes mozku a malinkou ranku na čele." Ukáže na hlavu a já nahmatám obvaz. Začínám si jemně vybavovat chlapa a les s opuštěnými domy. ,,Jo, ten parchant mi ukradl peněženku." Znova mnou projede silná bolest. Vyjede mi zpod rtů zamručení. Podívám se po něm. Nechci ho rozrušovat. On ale najednou nevypadá jako roztomilé štěně, ale měl velmi vážný výraz. ,,Já bych ho zabil." Dokonce se mu objevila vráska mezi obočím. Pousměju se tomu. Náhle vypadá jako chlap a to mě trochu rozhodilo, ale to co říká je stejně pěkné jako jindy. ,,Jsi hodný, že jsi tu." Jeho pohled zase zjemní a náš Kookie je zpět. ,,Vše jsem zařídili a nemusíš se o nic bát. Kreditka zablokovaná a vše nové." Nakloní se s peněženkou, jak jinak s panáčky B21. Pousměju se tomu a vezmu si ji od něj, on natáhne ruku a jemně se dotkne rukou mé tváře. Nejdřív nechápu, ale pak mi dojde, že mě pohladil po tváři. Jako kdyby hladil dítě nebo přítelkyni, které není dobře.

V nemocničním výtahu se setká Tae s Sugou. ,,Co chceš?" Zeptá se Tae Sugi, který právě nastoupil. ,,Jdu si pro prášky." Řekne to dost suše a bez zájmu. ,,Fakt ? " Tmavovlasý chlapec se na něj otočí udiveně. ,, Ježiš .. jasně že ne." Sugova tvář se stáhne do kyselého výrazu ale jemně se sarkasticky pousměje. Podiví se nad tím, že by Tae mohl být tak hloupý. Výtah se otevře a oni se na sebe podívají. Naráz se oba rozběhnou strkající do sebe k pokoji An. Nastejno se narvou do dveří. Oba zůstanou namáčklí ve futrech. ,,Jee, ahoj kluci." Bezstarostný JungKook se na ně usmívá a v ruce drží ruku An.

Kluci s hlasitou ránou vlítli do dveří, které odlétli na druhou stranu a narazili do stěny. Suga i Tae vzhlédli a zasekli se. Oba byli dost udýchaní. Srdce mi poskočilo když jsem tam viděla Taeho a popravdě mě překvapilo, že tam je Suga. ,, Jé, vy jste taky přišli." Jemně se na ně pousměju. Oba začali naráz mluvit, takže jim nebylo rozumět až to vzdali a nastalo ticho. ,,Co vám je ?" Nechápavě na ně kouká JungKook. Suga se nadechne, má jemně rozcuchané blond vlasy ale jeho výraz už je zase kamenný. ,,Jak ti je ?" Ptá se na to, ale jeho výraz vypadá jako by mu to bylo jedno. Tae je potichu, jen se na mě koukne s provinilými velkými kukadly. ,,No jako by mě někdo praštil do hlavy a kopl do břicha. Ale dost jsme spala, takže mi je líp." Zasměju se, ale hned na to syknu, protože jsem sebou až moc zavrtěla. Kookie se na mě bolestivě zakření jako by ho to taky bolelo. Pohladí mě jemně palcem po ruce. Dost jemné a konejšivé gesto. Suga ho sleduje s podezřelým kukučem, který nechápu. Tae si odkašle a tak se všichni na něj otočí. ,,Nechceš vodu?" Očima pendluje mezi mnou a dekou, na které leží má ruka v Kookově. Podivím se nad tou divnou otázkou, ale trápí mě moje vlastní a tak se mi samotné pusa otevře a slyším ze své pusy vycházet. ,,Ne děkuju, spíše se tě chci zeptat kam jsi zmizel, bála jsem se o tebe než jsme se přesvědčila, že jsi někam musel, když jsi byl pryč dlouho. Škoda, že jsi mi alespoň nenapsal hrozně jsem se bála, že tě chytili novináři. Snad se nic nestalo vyčítala jsem si, že jsi tam kvůli mě jel. Nechtěla jsem způsobit nějaké potíže." Sklopím hlavu, nedokážu se na něj podívat. Opravdu jsem o něj měla strach. Periferně vidím, jak se Kookie otočil směrem k Taemu, to stejné Suga. Zvednu hlavu, abych viděla jejich tváře. Vypadají naštvaně. ,,Volali mě do práce, to není tvoje vina." Odpoví a mě spadne trochu kámen ze srdce. Tae se na mě, ale ani nepodívá a já začínám uvažovat co jsem provedla tentokrát. Nastane chvíle ticha, nikdo nevypadá, že by jí chtěl prolomit. ,,Já .. musím jít, zítra snad příjdu.) S tím Tae odchází. Kookie se za ním ohlédne, ale pak se na mě zase otočí. ,,Jdu na záchod když už mě může někdo u tebe vystřídat." Pousměje se a mě to donutí se taky usmát. Má na mě dobrý efekt jeho pozitivní a roztěkané já. Suga ke mě opatrně dojde, jeho výraz se změní a vypadá uvolněně. Sáhne mi na tvář a setře neposlušnou slzu, které jsem si ani nevšimla. Vzhlédnu k němu. ,,Promiň jsem bábovka. Nechci vám dělat potíže." Jemně se na něj usměju. ,,Znám dobrý lék na špatné myšlenky." S těmi slovy si za mnou vleze na postel. Nejprve mi hlavou prolítne ERROR, které rudě bliká. On se mezitím uvelebí a ukáže na rameno a mojí hlavu. Trochu ostýchavě si položím hlavu na jeho rameno. Ruce mi vezme a obejme se jimi. Chvilku tam napjatá ležím, než se moje tělo konečně dovolí uvolnit. Možná to bylo tím, jak mu potichu buší srdce a nebo tím, jak pěkně voní, ale z pusy mi uniklo spokojené zamručení. Trochu mě to poleká a tak proříznu ticho slovy. ,,Proč máš tak pohodlné tělo ? " Už jak jsem to řekla, věděla jsem, že to zní hloupě a nadávala si do všeho možného. On se tomu potichu zasměje. Chvíli to vypadá, že to je jediná odpověď ale potom mi odpoví. ,,Aby jsi na něm mohla odpočívat." Z mého srdce se právě stala lokomotiva a hrozila, že mi prolítne hrudním košem ven. Jemně jsme ucítila, že si položil hlavu na tu mojí, tak aby se nedotkl místa, které by mě bolelo. Nedá mi to, možná těma lékama, nebo mám prostě prořízlou pusu. ,,Jo jenže to nevysvětluje proč máš tak silnou vůni, která mě dohání k šílenství." Chvilku nastane ticho a já rychle dodám, abych zachránila svou už tak nízkou reputaci. ,,Teda to byla sranda. Přesně tohle by řekla nějaká tvoje fanynka." Zasměju se, a modlím se, aby mu to neznělo tak falešně jako to znělo mě. Zase cítím jemný zátřes jeho hrudi, jako by tlumil smích, ale nejsme si jistá. ,,Máš štěstí že nejsi úplně fit, jinak bych tě už kousnul." Víc si mě k sobě namáčkne a já s myšlenkou kousajícího Sugy na vodítku usínám.

Po delší době další kapitolaaaa! Snad se scéna v nemocnici líbila. Moc nejsem na tyhle věci které se často dějí v Kdramatech ale sem se mi to hodilo.

Jaký je vaše nejoblíbenější Kdrama?
Já kopu za Boy Over Flowers -> Protože Lee Min <3

Můra