Who are you BTS ?

4

Kluk co vždy vypadá, že má odvahy a sebevědomí na rozdávání se právě snaží sebrat veškerou sílu, aby vyřídil hovor co ho čeká. Při váhání nad vytočením čísla mu Yoongi vezme telefon a prostě vytočí číslo a hodí telefon zpět po Taem. On se na něj naštvaně podívá, ale hned si přiloží telefon k uchu. Po čtvrtém pípnutí někdo telefon zvedne. ,,Halo" Řekne Tae hlubokým hlasem ať není vidět jak moc je nervozní. Ví, že když ta dívka tu práci nepříjme, jen se ztrapní.

Právě jsme prožívala úžasný sen o BTS, který mohl dopadnout ještě lépe kdyby my nezazvonil telefon. Chvilku jsem ho nechala vyzvánět jestli si náhodou dotyčný nerozmyslí zda mi volat má vůbec smysl. Zařvala jsem na svůj byt, který je vlastně jen jedna místnost a koupelna. Zvednu ten zpropadený krám a automaticky v hlavě nadávám Lee, protože mi beztak volá, jelikož vyšly fotky z koncertu. Aniž bych se koukla kdo mi volá, zvednu telefon a neochotně, aniž bych vstala si ho přidržím u ucha. ,,Haló" ozve se ze sluchátka a zní to jako hodně hluboký hlas. Nemohu ho nikam zařadit a tak zkusím přidat trochu snahy. ,,Haló, kdo je tam?" řeknu stroze protože je 7 hodin ráno a já chci spát. ,,Eh. Tady Tae ze včerejška pamatuješ ?" Prudce se vyhoupnu, nedbaje na to, že jsem ještě zamotaná v peřinách a spadnu z postele na zem. Na zemi jsem se vymotala z pěřin a zfoukla si vlasy z čela. ,,Jo ty, eh... jo pamatuji si ." 

Tae uslyšel ránu a pak štrachání, potichu se pousmál. ,, Jsi v pohodě?" zeptá se dívky na druhé straně telefonu.

Sakra, no jak z tohohle se mohu vymluvit. Přece neřeknu, že jsem kvůli němu spadla z postele. ,,Emm jo sousedi vedle něco opravují." Výmluvnost je moje nejsilnější vlastnost, až na to, že je 7 ráno. Podrbu se ve vlasech. Musím to prostě zakecat. ,, Co potřebuješ ?" Usměju se mile i když to vidět nemůže. Sakra úplně mi hrabe.

Okolo Taeho líta JH, který okolo něho dělá různé voloviny aby ho rozptýlil. Tae na něj na oplátku strká, kope a potichu provozuje něco co jeho fanynky označují za Boxsmile. ,,Aha, dobře. No chtěl jsme ti říct... nebo spíše poprosit.." zasekne se. JH se otočí začne dělat líbací scénu zatímco se objímá vlastníma rukama. Jin Taemu  začne šeptat do ucha. ,,Prostě zda u nás nechce vzít job. Líbila se nám atd.." a vykouzlí rukama znak miluju tě, který vždy používají na fanynky. Tae se zaculí. ,,No, víš, byli by jsme rádi kdyby si pro nás, prakticky s náma pracovala." Snaží se tvářit cool a v pohodě, ale po chvilce začne na kluky házet věcma okolo.

Cože? Měla jsem chuť křičet, taky jsem se asi až moc štípla do nohy. Tohle prostě nemůže být pravda. Ale jestli je, budu jí hrát až do konce. Bože prosím. Nevydržím to, zakřičím si do polštáře alespoň trošku. Zvednu se hrozně cool a snad i normálně vyzkouším odpovědět. ,,A cože tam budu dělat, nebo o co se to jedná?" Když to vyslovím tak si hned chci dát facku. Zní to jako bych čekala, že si mě objednají na sexualní služby jako nějakou lehkou holku, ale to ne, na to jsme moc panna a žiju tu moc dlouho. Na druhé straně to zašustí. ,,No pomáhala by jsi s úklidem domu, samozřejmě za peníze a hlavně by si tu měla vlastní pokoj. Je to hlavně kvůli tomu, aby jsi nebyla viděna tak často, že odcházíš a vcházíš k nám do baráku. Personál si držíme v domě." Wow, no je alespoň tak milí, že si nemyslí že bych šla zadarmo což bych asi udělala kdybych nebyla v situaci, ve které jsme teď. Moje maminka musí bydlet někde jinde, protože větší byt jsme nesehnali a práci má moc daleko. Chtěla abych byla v centru kvůli škole. Posílá mi každý měsíc na nájem a sama spí v práci. Vyřešilo by to vše, ale je divné, že by mi spadlo štěstí takhle do rukou. Tak snadno bez žádných vedlejších neštěstí. Ještě jednou jsem se štípla. ,,No, mohla bych se někde u vás, nebo kde zastavit a kouknout na smlouvu ?" Řeknu docela profesionálně, na to že mluvím se svým idolem. ,, Určitě a taky ti pomůžeme rádi se stěhováním." Podívam se okolo sebe, na pokoj o velikosti 2,5 na 3,5 metru. To je celý můj domov. Pokusila jsem se tady představit si jednoho z BTS a hned zavrtěla hlavou. ,, To není potřeba vejdu se do kufru a krabice. Bohatě." Než jsme si uvědomila jak uboze to zní už nebylo cesty zpět. ,,Teda jakože hah, hypoteticky. Prostě to zvládnu." Nervozně se začnu smát. Doufám že to tak falešně nezní i na druhé straně linky. ,,Neříkej dlouho nebo skončíš v pokoji se mnou." Ozvalo se z druhého konce linky a já omdlela bez toho aniž bych omdlela. Duševní omdlení ... jo tak tomu budu od teď říkat.