Nic Nás nerozdělí /SMTV ff

Nový začátek

Ahoj já se jmenuji Nikol pocházím z  Českých Budějovic ale právě teď žiju v Hradci Králové. Momentálně mi je 17 let.
Od svých 11 let do 15 let jsem pobývala v dětském domově. Před dětským domovem jsem měla krásný dětství.
Skvělou rodinu, úžasný kamarády a hlavně jsem byla šťastná.
Pár dní po mých desátých narozeninách jsem ztratila svého otce. Zemřel na těžkou nemoc. Jelikož jsem neměla žádné sourozence žila jsem už jen s Mamkou.
Od té doby co Táta zemřel se Mamka úplně změnila. Začala pít, kouřit a dokonce přestala chodit do práce.
Po měsíci jsme neměli žádné peníze já zůstávala doma sama. Neměla jsem žádné místo kam bych utekla. Neměla jsem nikoho kdo by mi pomohl.

Po pár týdnech co na tohle přišla sociálka. Tak mně sebrali mé Matce a dali do dětského domova.
Zní to strašně ale byla jsem ráda.
Dostala jsem najíst byla jsem v teple a to bylo pro mně to nejvíc co jsem mohla v tu chvíli mít.

V dětském domově jsem se toho hodně naučila. Našla si přátelé kteří jsou mi věrní. Naučila jsem se vařit a postarat se sama o sebe.
Ve svých 14 jsem si všimla že k nám chodí pravidelně jedna rodina která přispívá peníze. Za tyhle lidi jsem vděčná. Jednou týdně sem chodili hráli si s těmi nejlepšími a občas se podívali i za námi těmi staršími. Co jsem si všimla většinou sem chodili sami. Byl to milí pár zřejmě manželé středního věku. Ale občas se tady s nimi ukázal i nějaký kluk asi o něco starší než já.
Byli mi strašně sympatičtí protože svůj volný čas věnovali nám.

Jednoho dne si mně vedoucí našeho oddělení kam patřím zavolala k sobě do kanceláře. Při cestě tam jsem se bála že jsem něco provedla a teď to musí se mnou řešit. Ale nakonec mně příjemně překvapila.  V kanceláři seděli ti manželé o kterých jsem před chvílí mluvila.

Pozdravila jsem je a na gesto vedoucí se posadila na židli vedle nich.
Vedoucí začala mluvit o něčem ve smyslu že jsem ty manželé uchvátila svým chováním a způsobem vyjadřování.
V duchu jsem si říkala
" Co já nespletli si náhodou dítě?"
Nakonec z toho všeho vzešlo to že by si mně ti manželé chtěli vzít do vlastní péče. Přemýšlela jsem co na to říct ale jediné co jsem ze sebe vydala bylo: A ste si jistí že si chcete "adoptovat" holku v začínající pubertě?

• Počítáme s tím že to lehké nebude ale myslím si že sme připravení na vše, řekl ten milí pán a jeho žena s ním přikývnutím souhlasila

Vedoucí mi vše vysvětlila. Jak dlouho to vše potrvá. Jak to bude probíhat a co vše musím podstoupit. Ze všeho jsem byla v šoku jak to že to jde takhle rychle.
.
.
.
.
.
Domluvili jsme se že za mnou budou chodit každý druhý den a budou se se mnou více sbližovat.
Tohle sbližování trvalo asi jeden měsíc.
Pak nastala chvíle kdy mi v dětském domově oznámili že se můžu s radostí stěhovat do nové rodiny.
Nevěřila jsem vlastním očím a uším že tohle někdy uslyším.
Ale brala jsem to pozitivně, třeba poznám nové lidi a třeba se mi něčím změní život. 
Při cestě v autě jsem si vzpomněla na toho kluka který se tu s nimi kdysi občas ukázal. Samou zvědavostí jsem se jich musela zeptat.
Dozvěděla jsem se že mají 17ti letého syna který sice není moc nadšený z toho že si mně jeho rodiče "adoptovali" ale že s ním problém určitě nebudu mít. Co jsem si stihla zapamatovat tak se prý jmenuje Dominik a má nějaký zvláštní koníček. Vyzradili mi také že budu mít vlastní pokoj v menším rodinném domku. To si snad ani nezasloužím.

Zaparkovali jsme před krásným domkem se zahradou a já si všimla že u branky stojí zřejmě můj nový brácha. Zní to divně ale asi to tak už bude.
Vylezla jsem z auta a on mně přivítal jen pouhým objetím se slovy: Ahoj, rád tě poznávám. Než jsem stačila nějak odpovědět tak se otočil a mířil si to dovnitř do domu.
• Z něho si nic nedělej, řekla mi jeho Mamka a podala mi můj batoh

První kapitola za námi. Doufám že vám to zatím stačí aby jste četli dál.
Budu moc ráda za vaše hlasy přece jenom je to zadarmo a ruku vám to neutrhne 😊
Další kapitola už bude ze současné doby.
Tohle bylo vyprávění toho co se stalo už dávno. Příště se přesune o pár let dopředu.

Pát. 3. července 2:29