Dokonalej plán

173 10 0
                                    


Kam jdete? zeptala jsem se ve chvíli kdy jsem se ráno vzbudila

• Ehh do nemocnice, odpověděl Táta

Stalo se něco někomu? zděšeně jsem se zeptala

• Ne buď v klidu jdeme se za nimi jen podívat, řekla Mamka

A počkali by jste na mně? ráda bych šla s váma

• Měla by si se ještě vyspat, celou noc jsi strávila na mobilu

Já nejsem unavená jdu s váma, řekla jsem rázně

• Tak si pospěš, řekla mamka

Do pár minut jsem byla převlečená i s kabelkou. S rodiči jsme vyrazili autem do nemocnice a po cestě promýšleli jak to teď bude. Co budeme dělat a tak.

Pořád mám pocit jako by mě někdo sledoval. Jako by si mě někdo hlídal.
Bojím se někam chodit sama a vůbec být venku je pro mně dost nebezpečné.
Nevím je to teď takové zvláštní.
A já jsem ještě k tomu takovej ten typ člověka který za vším vidí jen to nejhorší.

Konečně už sme v nemocnici, řekla jsem si v hlavě

•Zlato ty běž za bráchou my se půjdeme kouknout na kluky jo ?

Proč? vždyť můžeme jít společně

•No víš mi se jdeme poradit ještě s jejich doktorem a tak, takže ty by jsi mohla být u bráchy. Nebo ti to snad vadí? zeptal se Táta

Nevadí ale.....

• Žádný ale běž za Dominikem a neřeš blbosti, vyjela na mně mamka a já se stáhla a šla za Dominem

Na 100% mi něco tají. Takže se něco musí dít jinak by na mně Mamka tak nevyjela.
Takhle jsem ji totiž viděla poprvé.

Vešla jsem k Dominovi na pokoj a on ještě spal. Se divím že tu vůbec dokáže usnout. Já sem tady třeba vůbec nespala.
Přisedla jsem si k němu a koukala jak sladce spí.
Najednou přiběhla do pokoje sestra a začala se vyptávat jestli jsem tu neviděla primáře.

Neviděla a můžu vám s něčím pomoct?

• To asi ne , řekla a odešla

Nechala otevřené dveře a já po chvilce z chodby uslyšela : Rychle doktora na pokoj 7

Řekla jsem si bože jak já nenávidím nemocnice. Šla jsem zavřít dveře a v tu chvíli mi došlo pokoj číslo 7.

A kurvaa.........

Rychle jsem popadla dech a vydala se na chodbu. Všude bylo hodně doktorů a sestřiček. Na konci chodby jsem uviděla svoje rodiče. Hned jsem se za nima vydala se špatným pocitem.

Co se děje ? zeptala jsem se se slzami v očích

• Samovi se přitížilo ale neboj bude v pořádku, řekla Mamka

Jestli se mu něco stane já to nepřežiju, řekla jsem si pro sebe

Chvíli jsme tam bezmocně stáli na chodbě a čekali co bude dál.
Po chvíli z pokoje vyšel doktor a hned za ním někam vezli Sama.

Kam ho vezete? zeptala jsem se ho

• Na sál, ta pobodaná noha se zhoršuje budeme ji muset znovu operovat, řekl doktor a vydal se zpět na cestu

V tu chvíli jsem se na místě zhroutila.
Sedla jsem si na zem do tureckého sedu a začala brečet do rukou.
Pak už si nic nepamatuju..........





***********

Tak pomůžeš mi nebo ne ?

• K*rva vzpamatuj se v tomhle ti nepomůžu ani kdyby si mi nabídl milion.

A to jsem tě měl za nejlepšího kámoše

• Tohle na mně nezkoušej, všichni víme že si jim lezl do prdele a hlavně kvůli nim si se se mnou přestal bavit.
A teď? teď polezeš do prdele mě ani náhodou.
Jdi do prdele, řekl a odešel z místa srazu pryč

K*rva co teď?
Musím se nějak dostat k Nikol.
Ta mi určitě odpustí a pomůže mi.
Ale jak zjistím kde je ? určitě bude pořád vysedávat u těch kryplů v nemocnici.
Je taková škoda že se s nima zahazuje.

Jít do nemocnice je až moc rizikové.
A vrátit se do toho domu s tím policie určitě počítá a hlídají to tam.
Musím počkat někde poblíž nemocnice a až bude Nikol sama tak se jí ukážu.
Musím to už skončit i kdyby se stalo cokoliv.
Řídím se tím že když už něco začnu musím to co nejdříve dokončit.

Já jsem tak chytrej že to není možné.
Kluci budou hnít v nemocnici na kapačkách a já si budu někde v soukromí užívat s Nikol. Vezmu ji někam k moři určitě bude šťastná.



Neptejte se co jsem to udělala.
Ale nějak mi hrabe takže se můžete připravit na dávku cringe.
Jinak moc díky za více 300 přečtení a 60 hlasů. Jste fakt skvělí 😘💓



Pát. 21. srpna 15:12

Nic Nás nerozdělí /SMTV ff Kde žijí příběhy. Začni objevovat