Zalezl jsem do jednoho nenápadného baru.
Objednal jsem si Whiskey sour. rozhlédl jsem se abych našel nějaké vhodné místo a tam jsem se usadil.
,,Je tady volno?'' zeptal se mne uhrančivý a povědomý hlas, podvědomě jsem tušil komu ten hlas patří ale přeci jen jsem zvedl oči od telefonu.
,,Pane Dreyfusi. Ano, posaďte se.'' urychleně jsem schoval telefon do kapsy a trochu jsem si upravil vlasy.
,,Ale no tak. Pan Dreyfus je můj otec. Rick.'' natáhl ke mě ruku abychom si potřásli na tykání.
,,Co pijete? Teda pardon... Co piješ?'' zeptal jsem se s nervózním usmáním.
,,Fitzgeralda. Chceš ochutnat?'' nabídl mi Rick a posunul nápoj mým směrem.
Povídali jsme si hodiny a hodiny, náhle jsem si uvědomil jak blízko mě sedí a jak se nenápadně přibližuje.
Srdce mi bušilo o závod, cítil jsem jeho příjemně ledový, po mentolu vonící dech a zároveň jsem cítil pevné a silné aroma jeho doutníkových cigaret.
,,Smím tě k sobě pozvat zítra na večeři? Jen ty a já.'' nabídl mi Rick zatímco jeho prsty zabloudili na mé stehno.
Nebyl jsem schopen ze sebe dostat jediné slovo a tak jsem pouze přikývl na souhlas.
Celý zmámený jsem vyšel z baru směrem za Nancy.
,,Jee, jsi v pohodě? Zrovna jsem ti chtěla volat.'' podívala se na mě Nancy ustaraně.
,,Co? Jo, jsem v cajku.'' odpověděl jsem ale stále duchem nepřítomný.
,,Potkal jsem Dreyfuse,'' oznámil jsem s hlasitě jsem dopadl na gauč.
Náhle vypadlo Nancy všechno z rukou a usedla rychle vedle mě.
,,Tak a teď chci slyšet všechny detaily!'' oči jí zářili jako vánoční světýlka.
,,Přejdu rovnou k věci. Pozval mě na večeři.'' dořekl jsem a Nancy se začala tetelit radostí.
Večer jsme doma plánovali co si vezmu na sebe.
