Za trest na tábor!

Kapitola první

Ohayo! Máme pro vás s Noriko překvápko.^^ Když už je poslední den prázdnin a my toho docela dost napsaly, přinášíme vám první kapitolu. U prologu jste nás svou aktivitou doslova oslnili, snad to tak hezky půjde i dál. :3 

Tak schválně, minna... poznáte, která z nás píše koho ze 4 hlavních postav? U příští kapitoly se dozvíte, jak blízko jste byli pravdě... :P

,,P-promiňte, tohle musím vzít," omluvil se Kurosakiům náležitě Ukitake a odplul ven před kliniku. Lehce naštvaně přijal hovor a přitáhl si telefon k uchu.

,,Co je, Byakuyo?"

,,U-unesl mě ten kloboučník a chce, abychom si to rozbité Porsche odpracovali na nějakém jezdeckém táboře, či co," zachraptěl Byakuya, zatímco ho Urahara obskakoval s tácem plným sladkostí.

,,Nedělej si legraci, ošetřuju tady člověka, kterýho si srazil, ty pakoni," zamračil se bělovlásek a hlasitě si odfrkl. Byl rád, že alespoň nějaké zkušenosti se zdravotnictvím má, jeho maminka byla totiž zdravotní sestřička a občas ho i jako malého brala do ordinace, což měl strašně rád a nehorázně mu to chybělo.

,,P-pakoni?" zajíkl se teatrálně Kuchiki. ,,Ale já mluvím pravdu! Ten perverzák mě chce přinutit jíst sladkosti," zděsil se, obecně totiž nesnášel sladké.

,,Třeba se pak nebudeš tvářit tak kysele..." zahučel Juushiro, načež se spokojeně ušklíbl. ,,Helec, musím končit. Vzal si doufám ty prkna, že ano? Pokud ne, Kyoraku mě zabije. A tebe taky."

,,Ehmm...ne," šeptl černovlásek a doufal, že to třeba Ukitake neuslyší.

,,To jsem čekal. Bože, ty jsi tak.... roztrhnul bych tě," zavrčel naštvaný bělovlásek a chladně hovor vypnul. Byakuya mu vážně dával.

,,Oh, tady jsi, chtěl jsem ti něco říct," ozval se hned horlivě Isshin, když Ukitake vešel zpět na kliniku. Zaposlouchal se, jelikož ho zajímalo, co mu chtěl říct.

,,Ichigo mě rychle prohlédl a jediné, co mě bojí, je kotník, tak nemusíš mít strach. Nemám v plánu vás náhlásit, nebo tak něco. To se stává." uklidnil ho, načež si bělovlásek s úlevou oddechl. Alespoň tohle byla pozitivní věc.

,,Jak jsem řek, jeho by nezabil ani trolejbus," pokrčil Kurosaki mladší rameny a přitom obvázal svému otci nohu obinadlem. Ten s hned na to postavil, přesto se však o svého syna musel opřít.

,,A-arigato gozaimasu!" vykoktal Juushiro přehnaně hlasitě a mírně se poklonil. Isshin se jen zasmál a mávnul nad tím rukou.

,,Teď běž vysvobodit toho kluka ze spárů Urahary. Nezdá se, ale pravděpodobně už teďka do něj cpe lízátka a všechno možný," dodal ještě, než se zářivě usmál a skrz dveře se společně s Ichigem, jenž na Ukitakeho jen kývl hlavou, s mírnými obtížemi protáhl. 

Bělovlásek jen zamrkal, načež s rozpačitým drbáním na hlavě vyšel ven z kliniky a zamířil zpět tam, kde nejspíš zůstal uvězněný Byakuya.

,,Heh... on asi říkal pravdu...," zamumlal, načež se hlasitě rozesmál a přidal do kroku.

,,Kde sakra jsi, Ukitake?!" zaúpěl Byakuya, když do něj Urahara cpal už třetí kus medovníku. Ze začátku se snažil protestovat, ale kloboučník se nedal. Jeho vůle byla nezlomitelná, takže i černovlásek nakonec podlehl a že všech sil se modlil, aby to mučení přestalo. Jakmile v něm ten odporně sladký kus medové pochutiny zmizel, Urahara sem chystal přejít k další fázi - čokoládě. 

Od té ovšem Byakuyu zachránil zvonek, který se rozezněl. Znělka medvídka Pú naplnila celý dům.

Urahara zklamaně zabručel, neboť byl donucen opustit svou oběť. Řekl mladíkovi ve své kuchyni, ať sní, co se do něj vejde, a poté se šouravým krokem vydal otevřít.