Za trest na tábor!

Kapitola čtvrtá

Překvápko! Zveřejňujeme vám další kapitolku.^^ Zasloužili jste si to, tak si to užijte... :P

O dvě hodiny později

Stále rozzuřený Senbonzakura právě s Ukitakem odstrojovali koně, načež je vypustili do výběhu. Oba byli značně vyčerpaní, nejvíc to však odnesla Gera, která vycítila černovláskův hněv a myslela si, že za to může ona. 

,,Helec, Senbonzakuro...," oslovil ho Juushiro, když společně nesli postroje do sedlovny: ,,Co posloucháš za hudbu?"

Černovláska jeho otázka překvapila, pak se ale chvilku zamyslel a přemýšlel, co v poslední době nejvíc poslouchal. ,,No... já hudbě moc neholduju, ale jinak neohrnu nos nad skupinou Girugamesh. Z těch zahraničních by to pak mohly být... ha, Iron Maiden."

,,Hmm...," zahučel bělovlásek a vypadal, že nad nečím váhá. ,,Girugamesh jsou fajn, jednu dobu jsem na nich ujížděl. Ale ty druhé bohužel neznám."

,,Až budeme nahoře, nějakou píseň ti od nich pustím, v mobilu jich mám hafo," zasmál se Senbonzakura a vypadal už o dost klidněji, než když zjistil, co mu Byakuya provedl s autem. Věděl, že mu to náležitě spočítá.

Mezitím musel  Byakuya v lese čelit svým nočním můrám. Za bouřky do stromu jen několik metrů od něj, narazil blesk, čehož se černovlásek polekal. Začal bez ohlížení couvat, což byla chyba, neboť se mu noha zabořila do liščí nory a on měl možnost ochutnat hlínu. Když nohu vyprostil, náležitě naštvaný se vydal hlouběji do lesa. 

Svým počínáním ovšem probudil jeho obyvatele, takže si dal náročnou rozcvičku, v podobě útěku před divočákem. Jako možnost záchrany se nabídl strom, na který Kuchiki okamžitě vyšplhal. Větev, kterou si vybral, byla ovšem strouchnivělá a jeho váhu nevydržela. S hlasitým zapraskáním se společně s vyděšeným Kuchikim zřítila do potoka.

,,Bože, bože, kde může ten Byakuya být?" zasténal Ukitake, když už delší dobu seděli se Senbonzakurou ve velké kuchyni, chystali jídelníček, program dne a zábavu, aby se táborníci nenudili, až budou koně nabírat síly. 

,,To by mě taky zajímalo," zabručel stále nasupený černovlásek a s hlasitým zívnutím se zvedl ze židle. ,,Sakra, to už je pět? Měl bych jít dělat večeři."

,,Ty umíš vařit?" podivil se Juushiro, nemyslel to však výsměšně, obdivoval muže, kteří zvládali vařit. Samozřejmě patřil mezi ně.

,,Jop. A řekl bych, že docela slušně. Tak, Ukitake, na co máš chuť?" slušně se ho optal a vypadal, že chce vážně znát jeho názor. ,,Náš kuchař Renji přijede až večer, aby se ubytoval, pak bude po celou dobu tábora vařit on."

,,Hmm... já ti nevím...," otočil bělovlasý hlavu k oknu, skrz které přímo viděl na ohradu plnou koní. 

,,Šup, šup, něco vymysli. A važ si toho, většinou se starám jen o sebe a to mám teďka ještě hodně blbou náladu. Sakra, co to se mnou je?" plácl se Senbonzakura do čela a vyrazil k ledničce.

,,Tak já nevím... mám chuť na obložený chlebíčky."

,,Jak si přeješ..."

Kuchiki už toho měl vážně dost. Průšvihy se na něj lepily jako vosy na med. Když se mu podařilo vyškrábat se z potoku, uklouzl na mokré trávě a rozkutálel se dolů z kopce. Zastavil ho až pařez, do kterého narazil. Vůbec netušil, kde je, oblečení i vlasy měl mokré, byl utahaný a mobil nechal bůh ví kde.

,,Díky, kámo," poděkoval Ukitake vděčně, když mu na stole přistál talíř s dvěma přímo obřími kusy chleba. Černovlásek vyskočil nastůl a zahryzl se do jednoho, jenž držel v ruce.