Za trest na tábor!

Kapitola pátá

,,Fajn! Takže náš cíl je jezero, doufám, že na sobě máte všichni plavky," ušklíbl se Senbonzakura, když si všiml udivených tváří většiny táborníků. Zhruba polovina z nich se však rozesmála, protože přesně tohle mohli od jejich přítele čekat. 

,,Dávejte pozor na terén, v lese můžou být po cestě kameny nebo popadané větve, ještě jsem to nebyl kontrolovat," přiznal se ještě, než patami pobídl svou kobylu. ,,Kuchiki, jeď jako poslední a uzavři tak náš pochod!"

,,Hmm.." zamumlal Byakuya jakožto odpověď a přesunul se dozadu, za všechny ostatní jezdce. Před ním jela ona plavovláska, kterou potkal již předtím - měl takový dojem, že se jmenovala Matsumoto Rangiku -, která  se na něj s úsměvem otočila.

,,Nemrač se, máš pak na čele vrásku a nesluší ti to," řekla mu, načež se se svou Haineko vydala krokem za ostatními. ,,Nemyslíš si, že je Senbonzakura sladkej? Jak miluje všechny zdejší koně... to jsem ještě u někoho jako on nezažila," rozplývala se nad pomyšlením na vedoucího černovláska, nevšímaje si Byakuyova výrazu.

,,Tvůj názor ohledně Senbonzakury nesdílím, ale budiž," odtušil Byakuya, jenž měl co dělat, aby překvapením nespadl z koně. Netušil, že je dlouhán takhle populární.

,,Vážně?" otočila se k němu s udivenou tváří, načež se zamračila. ,,Ty jsi tady asi novej, co? Neboj se, až zjistíš, jaká je s ním zábava, když s námi vždy ujede na dva dny do lesa bez toho, aby se o tom byť třeba Kisukemu zmínil. Všichni se vždycky těší na jeho básně a písně, které skládá na každý rok. Jsou tak... romantické, zamilované... zajímalo by mě, kdo je jeho milovaná," povzdechla si, načež se musela obrátit zpět dopředu, protože bylo moc nebezpečné nedávat pozor.

,,Jasně, zábava. Věř mi, poznali jsme se navzájem dost dobře na to, abychom si mohli o tom druhém udělat obrázek. Nesnášíme se," konstatoval chladně Kuchiki, načež považoval rozhovor s dívkou za uzavřený a dále se plánoval soustředit jen na cestu.

Než se však nadál, Erza prudce trhla hlavou dopředu a klusem vyrazila hned za Haineko, jenž už byla několik metrů od něj. V dáli zaslechl hlas, který nepochybně patřil Senbonzakurovi, jak oznamoval, že co nevidět přejdou do cvalu, tak ať své koně udrží v řadě.

,,Klid holka, klid," zašeptal Byakuya klisně do ouška uklidňující slůvka a pohladil ji na krku. Zdálo se, že to zabralo.

,,Udržujte rozestupy!" ozvalo se zepředu, načež všichni koně nacválali. Někteří dokonce i samovolně, ani je jejich majitelé nemuseli pobízet. Už teď šlo jasně vidět, že chtějí závodit, nikdo nechtěl být poslední. Uhýbali z cesty a snažili se předjet ostatní, ale ať se snažili cokoliv, koně si postavili svou hlavu.

,,Zkraťte otěže! Připravit stehenní sed, před námi je spadlý kmen!" křikl opět někdo, načež se přímo před Senbonzakurou objevil onen kmen, jenž viděl už z dálky. Bez problémů pobídl Geru patami a ta hned pochopila, o co se jedná, než se lehce jako pták přenesla přes překážku, stejně elegantně jako se nakláněl její jezdec a hladce ji navigoval.

,,Úžasný...," vydechlo několik táborníků potom, co zopakovali přesně to, co jejich trenér, i když už to tak krásné na pohled nebylo.

Kuchiki taktéž ladně a s lehkostí překážku překonal, čímž uzavřel jejich voj. Společně všichni táborníci a jejich koňští přátelé zdolali nějakých dalších dvě stě metrů, načež se jim naskytl výhled na blankytně modré jezero. Senbonzakura vepředu se zastavil, elegantně z Gery seskočil a ostatním naznačil, že mají následovat jeho příkladu.

,,Sundejte koním sedla a dejte je na jednu hromadu stranou. Najděte však suché a bezpečné místo, ať se jim nic nestane," rozkázal, načež se rozesmál. ,,A všichni povinně svléknout do plavek či spodního prádla..."