Gloryhammer - Kingdom fall [CZ]

Tunely

Kopyta mocného bílého tvora udeřila do země a odhodila kus hlíny. Zvíře se tryskem hnalo mezi stromy, dokud se hustý les před ním nerozestoupil. Širé prostranství zelených skotských lánů, které se otevřelo před zvířetem, bylo ve svitu měsíce temné a studené. Jednorožci ale dovolovalo přejít na ještě větší rychlost. Pruhy bílé mlhy se pomalu snášely k zemi a jednorožec si razil cestu tmou. Bílá hříva a dlouhý ocas ladně vlály za utíkajícím zvířetem a zanechávaly za sebou matnou bílou záři. Tohle nebylo to temné zkorumpované stvoření, na kterém Zargothrax přijel do Crailu. Tohle byl skutečný perleťově bílý jednorožec s rohem dlouhým a ostrým. Se srstí bělavou a hebkou jako samet. S pohledem jasným a se silou tisíce koní se ženoucí směrem k severovýchodu.

Na hřbetu krásného zvířete seděly dvě postavy. Jezdec a rytíř z Crailu, držící se zuby nehty na koňském hřbetu. Málokdo dokázal osedlat jednorožce, takový jezdec byl jenom jeden. A málokterý jednorožec se nechal jezdci osedlat. Takový jednorožec byl jen jeden.

"To každý čaroděj dokáže přivolat jednorožce?" křikl Cornus. Prsty pevně obepínal boky poustevníka sedícího před ním. Ralathor se přidržoval jednorožčí hřívy s větší lehkostí a menší křečovitostí, než jeho rytířský společník.

"Ne," odvětil prostě. "Jen já."

Ticho spící krajiny prořízlo jednorožčí zaržání. Kůň přidal do kroku, ocas za ním vlál jako bílá stuha. Jednorožec dokázal běžet dlouho; překonal míle, aniž by se unavil. Vezl svého čarodějného pána a tryskem se přibližovali k Dundee.

"Stejně nechápu, co tě to napadlo," zopakoval Ralathor už po tisíckráte, zatímco jeli na hřbetu jednorožce.

Cornus zamručel. "Mohl bys mi to přestat pořád připomínat."

"Měl jsi mě jenom nasměrovat."

"Já vím."

"Proletius ti svěřil největší tajemství Crailu."

"Já vím."

"A tys je bez uvážení donesl přímo do rukou nepřítele."

"Já vím!" vykřikl Cornus. "Ale jak jsem měl vědět, že tam pořád bude? Vždyť na nás čekal! A navíc, byla to taková malá kožená krabička, co s tím asi tak zmůžou!"

Ralathor vydechl. "Věř mi, že dost."

Dalších několik set mil urazili v tichosti. Byla hluboká noc. Jednorožec zdálo se sám znal cestu do Dundee, a aby ne, uvědomil si Cornus a při tom uvědomění se zachvěl. Jednorožci roku 992 zaútočili na Dundee, pod vedením zlého čaroděje. Historie se zdá se opakuje. Rytíř z Crailu pohlédl na sever, v dálce se táhl pás stromů připomínající černé sloupy lemující rozsáhlé pláně. Odněkud mezi stromy stoupal kouř. Zavřel oči. Kolik utrpení bude moc Zargohtrax napáchat a kolik z toho utrpení způsobí jeho bratři, rytíři, kteří osedlali horské orli.

Jednorožec najednou zastavil na okraji travnaté planiny. Ralathor nahlédl přes hřbet mohutného zvířete a nevěřil vlastním očím. Před nimi se otevíralo údolí. Ubíhající řeka protínala zelenou pláň a královské město. Jenomže královské město bylo pryč. Mezi nimi a Dundee se ležela hořící planina, plná stanů a ohňů armády chaosu. Domy byly vypálené, rozbořené a zničené. Fifeský lid nebylo nikde vidět. Mohli se jen domnívat, jestli poddaní z Dundee zemřeli, anebo je stihl horší osud než smrt. Sloužit pro armádu chaosu a zlého čaroděje.

Poustevník sklopil pohled. Cornus za jeho zády zalapal po dechu. Prohlíželi si zkázu před sebou, najednou si Ralathor všiml něčeho, co mu vyrazilo dech. Předtím si mohutné sochy stojící místo citadely nevšiml. Obrovská socha čaroděje se tyčila k nebesům. Nejdřív ji považoval za část věže, a ona to i byla část věže, která se kdysi tyčila nad královským hradem v Dundee. Světla luceren, pochodní a elektrických svítidel dodávala soše děsivého vzezření. Z té dálky na ně hleděl několik set metrů vysoký Zargothrax.