Gloryhammer - Kingdom fall [CZ]

Královský hrad v Dundee

Cole, Givon a Michael kráčeli chodbou společně se svým věznitelem, skřetem Bugtukem. Ani jeden nemohl věřit tomu, co čaroděj s královským městem udělal, byť znali Dundee jen z dávných obrazů a příběhů. Míjeli samé skřety, démony a sem tam i nemrtvé rytíře z Crailu. Poprvé mohli na vlastí oči spatřit, co s mocným řádem čaroděj provedl. Rytíři hleděli slepě před sebe. Kalné, mléčné oči postrádaly jakoukoliv jiskřičku života. Jejich kůže byla šedá, posetá černými žilkami. Naháněli hrůzu a vojáci pochopili krutou pravdu. Crail padl. Nejmocnější rytířský řád v království Dundee se stal čarodějovým nástrojem.

„Bugtuku!" ozval se rozčílený hlas skřeta, kráčející jejich směrem.

Skřet, nadřízený jejich věznitele, vyjádřil bez skrupulí jasný názor na přítomnost vězňů v Dundee. Vězni v tichosti propalovali skřeta, který je označil za odpad, pohledy. I když se dostali do Dundee, nevěděli, k čemu jim to vlastně bylo. Jen žili o chvíli déle. V hloubi duše doufali, že by se jim podařilo strážnému skřetovi někde utéct a schovat se někde ve městě, ale město už patřilo čaroději. Stejně nakonec byli odsouzeni k záhubě. Stáli mlčky, sledovali zmateného gobliního velitele, který se k nim obrátil čelem.

„No... tak asi půjdeme. Tudy!" zavelel skřet a zamával křivou prackou ve vzduchu.

Ze stínů za malým goblinem se vynořila vysoká postava. V rukou svírala obouruční meč, přes hlavu kapuci z cestovního pláště. Na krku plášť sepínala spona s bronzovou orlicí. Vojáci z Unst ho sledovali, ani nedutali. Postava zvedla meč nad hlavu hruškou napřed a tupým koncem rukojetě praštil goblina přímo doprostřed hlavy. Bezvládné tělo malého tvora se zhroutilo k zemi, kde zůstalo bezhybně ležet.

„Jste v pořádku?" optal se vysoký rytíř a sundal si z hlavy kapuci. Jasné zelené oči upíral na vojáky z Unst. Byť měl oblečené barvy Crailu rozhodně k nemrtvým rytířům nepatřil. Tenhle byl víc než živý.

„Jo... Díky," nespouštěl z něj oči Givon. Zpoza rohu vystoupila ještě jedna postava. Muž v modré kápi kráčel k nim.

„Výborně, Cornusi, lépe jsi svou misi ohrozit ani nemohl."

„Zachránil jsem je," zamračil se na poustevníka Cornus.

„Jo, jasně. Kdo jste?" obořil se poustevník na trojici.

„Sloužíme Unst, naše ponorka ztroskotala nedaleko v lese," vysvětloval Michael.

„Jak se Unst drží?"

„Nastali jisté... komplikace," vydechl šéfinženýr a věnoval pohled vysokému Cornusovi. „Zargothrax si pořídil silného spojence."

„Není to jejich vina..." začal Cornus ale byl umlčený poustevníkem.

„Na tohle nemáme čas, vezmeme, pro co jsme přišli a vypadneme."

„Hej! Nás tady přece nemůžete nechat!" obořil se na ně malý zrzek. Cole stojící vedle Cornuse působil jako zrzavý trpaslík.

Rytíř na něj pohlédl, potom na Ralathora. „Mají pravdu."

„Čím víc nás bude, tím spíš přilákáme pozornost čaroděje a tím spíš se odtud nedostaneme živí," zavrčel Ralathor.

Cole chtěl odpovědět, ale všech pět zaslechlo šouravé kroky strážného goblina, který se vracel zpátky. Pohlédli na skřeta volně ležícího na podlaze a následně jeden na druhého. Možná by jim uvěřil, že si Bugtuk dává dvacet, ale radši se rozhodli pro strategický ústup.

"Rychle!" šeptl Givon, popadl skřeta za nohy a odtáhl ho do stínu. Všichni společně vyběhli chodbou pryč.

"Co tady vůbec děláte vy?" zajímal se Cole o rytíře a jeho společníka.