Na jižním cípu Fifevského království skvěl se klenot ze všech klenotů královské koruny nejhonosnější. Tímto klenotem byla rytířská pevnost Crail. Už od nepaměti za hradbami nedobytné pevnosti se učili bojovníci šermířskému umění rytířů z Crailu. Byli to ti nejsilnější, nebojácní a nejhrdější rytíři v celém kraji. Bojovali vždy do posledního dechu; jezdci na majestátných orlech, kteří byli vždycky připraveni položit život za svého krále. A dnes tomu mělo být nejinak.
Vítr vanoucí od moře nesl s sebou špatné pocity; ledový vítr nechával všechny rytíři napjaté a v pozoru. Od východu blížil se k pevnosti stín temnoty, krví zbarvená podvečerní obloha ustupovala inkoustové černi. Nebyly zatím vidět žádné hvězdy. Rytíři stojící na vršku strážní věže netrpělivě vyčkávali návrat výzvědné jednotky, kterou prozíravý velmistr vyslal směrem přicházející tmy. Těžké ticho přerušilo zašumění peří velkého orla, který se nesl přímo k věži. Své velké a jako břitva ostré pařáty zaryl do kraje strážní věže. Ze sedla shlížel na své velitele rytíř, jehož tvář zakrývala přilba s hledím z tmavého skla.
"Přichází," oznámila hlídka.
Ono jediné slovo dokázalo rozechvít i ty nejotrlejší rytíře. Ohlíželi se jeden po druhém; po nejedné tváři přeletěl stín obav.
Nejstarší a nejmoudřejší z rytířů ale nenechal obavy usadit se na jeho tváři. "Kolik jich je?"
Pronesl otázku, které pálila na jazyku snad všechny zúčastněné.
Zvěd se ze svého sedla naklonil přes hlavu orla. "Pane," pronesl hlasem člověka, který nechápal, co se vlastně děje. "On přichází sám."
***
"Je to blázen!" zvolal jeden ze starších rytířů.
"A to je dobrá nebo špatná zpráva?" zajímal se okamžitě mladší.
"Jen blázen by vtrhl do Crailu bez armády!"
"Je možná blázen, ale nesmíme zapomenout, že to je hlavně čaroděj!" pronesl ser Regulon.
"Je to sebevražda!"
"Je to past!"
"Pánové," pronesl velmistr, který doposud jen mlčky naslouchal dohadům svých kolegů. "Ať je blázen nebo ne, míří směrem k nám."
Oči rytířů spočinuly na velmistrovi, rytíři dychtivě očekávali rozkazy. Velmistr přejel pohledem z jednoho na druhého. "Pokud skutečně přichází sám a armády chaosu s ním nejsou, je si jistý svou výhrou. Král je nezvěstný, a my jsme poslední překážkou, která leží na jeho cestě k pokoření království Dundee. Moc nadějí nám nezbývá..."
Rytíři si vyměnili ustarané pohledy.
"Proletie," vydechl jeden z mladších rytířů, "mluvíte, jako kdybyste se chtěl vzdát."
Velmistr upřel na chlapce svůj pohled a chvíli jen mlčky přemýšlel. "Vzdát? Oh, copak rytíř z Crailu vůbec zná takových slov, Cornusi? Nikdy! Zargothrax sem míří s jistotou poblázněného starce, že zvítězí. Já mu to vítězství ale nehodlám dát zadarmo!"
Vzápětí byla celá pevnost na nohou. Poplach zburcoval rytíře v celé pevnosti, v plné zbroji se připravovali na nádvoří, letci osedlávali své orli.
Mladý Cornus Dawon se prodíral mezi rytíři, pokřikoval na nižší rytíře a pomáhal jim s pásky na výzbrojích. kontroloval jejich vybavení a sám přemýšlel, kde nechal meč. Když ho našel, zasunul ho do pochvy na opasku.
"Cornusi?" ozval se mu za zády Regulon. Když na něj mladý mistr Crailu upřel pohled, viděl ztrápenou tvář staršího rytíře. "Vezmi si cestovní plášť, a co bude třeba. Sejdeme se před vstupem do podzemí."
ČTEŠ
Gloryhammer - Kingdom fall [CZ]
Fanfic"Shromažďující poslední zbytky své energie vrhnul se Zargothrax do beztvarého vesmírného portálu. V jednom okamžiku zmizel z tohoto světa do jiné reality, aniž by věděl, na jaké místo a do jakého času může červí díra vést. I přesto Angus McFife XIII...