•Jsem v tom ||Slunečná☀||

4. část - konečně je to venku

Týna ho nechtěla budit, tak šla spát taky. V noci se jí zdálo, že Janek je první, komu to řekla, že Janek byl nadšený , a že o devět měsíců později jsou šťastná rodina.
Druhý den Týna vstala a povídá Jankovi : ,,Janku, už takovou dobu ti chci něco říct, ale ještě jsem neměla tu příležitost, protože pořád za námi někdo chodil a vyrušoval nás. Je to hodně důležitý a bojím se, že to nevezmes dobře." ,, Vyklop to, jsem s tebou a podpořím tě, jestli se něco děje." A tak Týna spustila : ,,No víš Janku, dlouho jsem o tom přemýšlela a myslím si, že jsem strašně šťastná a...."  Než to opět Týna dořekla, volali Jankovi z nemocnice. Jakmile Janek dotelefonoval, řekl Tynce, že už musí, že nutně potřebuje odjet do nemocnice za tátou.
Týna se opět na něj podívala, ale strašně smutně. ,, Tak tohle už snad ne, toto se mi jen zdá ne?!", řekla si Týna smutně. ,, To už není možné, mě to prostě není souzeno mu to říci" , povídá si pro sebe a Janek mezitím odešel a ani jí neřekla ahoj a ani jí nedal pusu. Tohle už Týna opravdu nesnesla a radši šla něco dělat, než aby přemýšlela o tom, proč mu to sakra nemůže říct normálně, ale místo toho je stále někdo ruší.
Skoro po celém dni pracovani se Janek vůbec neozval. Nenapsal ani nezavolal. Tohle se Jankovi vůbec nepodopa. Ani Týna se mu nemůže dovolat.
Další den začal opravdu krásně. Týna byla celou noc sama, když konečně odpoledne dorazil Janek, tak mu Týna ani nestihla říci co chtěla tu celou dobu mu říct a Janek k ní přišel a objal jí vší silou a povídá ,, Miluju tě,moc a gratuluju, ty budeš máma a já táta"❤ byl to tak krásný pohled a Týna se uklidnila a spadl jí kámen ze srdce. Nikdy by nevěřila, že to vezme tak lehce a tak jednoduše. Proto ho tak miluje.
Taky ale přemýšlela, odkud a od koho to ví?!