Pain in my heart, pleasure in your mind

#4

,,You show us everything you've got,
you keep on dancin' and the room gets hot, you drive us wild, we'll drive you crazy..."
Přesně tato slova se ozývala z malého rádia postaveného na pařezu a zdůrazňovala důležitost tohoto večera. Já, Josh a Michael jsme seděli vedle stanu a užívali si atmosféru, kterou doplňoval úžasný západ slunce. Ten večer byla obloha obzvlášť rudá, doslova vypadala jako žhnoucí ohnivá řeka, která líně protéká mezi mraky.
V jedné ruce jsme drželi plechovku od piva a v té druhé cigaretu. Všechno se zdálo být tak klidné, myslím, že jsme si ani nepovídali. Nebyla potřeba, všechno co stačilo, bylo dívat se na oblohu a vnímat tu krásnou chvíli, která bude možná jediná v životě.

Všude kolem bylo spoustu lidí, kteří dělali totéž, co mi. Ale jedna osoba jakoby vybočovala z davu. Všiml jsem si ho, ihned jak kolem mě prošel a já ucítil sladkou vůni jeho parfému.
Byl to středně vysoký kluk v mém věku, ještě než zmizel mezi davem lidí, stačil jsem si všimnout, že má černé rozcuchané vlasy a stříbrný kříž na krku.
,,Kdo to byl?" zeptal jsem se Joshe a napjatě čekal na odpověď.
,,Myslíš toho cápka, co právě přešel?"
Přikývl jsem a musel se pousmát, že si ho Josh všiml také.
,,To byl Gerard z vysoký. Můj brácha s ním byl chvíli na koleji, ale podle jeho vyprávění je divnej... prostě magor. Být tebou, držím se od něho dál." odpověděl Josh a zdůraznil poslední větu.
,,Jasně, proč by mě měl zajímat nějakej Gerard z vysoký..."
Avšak Gerard mě zajímal, snažil jsem si nalhávat opak, ale nemohl jsem ho dostat z hlavy. Jeho vlasy, jeho náhrdelník a vůni sladkého parfému...

Ach Franku, kdybys přestal už teď, ušetřil by sis spoustu slz.

Když už slunce úplně zapadlo a na nočním nebi se objevily první hvězdy, bylo na čase rozdělat oheň. Přál bych vám vidět každičký detail a slyšet všechna ta slova téhož večera, ale bohužel to nejde. Jsou to jen mé vybledlé vzpomínky.
Zanedlouho jsme seděli v ohromném kruhu kolem ohně. Kluci, holky, bylo to jedno, zkrátka každý s každým. Já hrál na kytaru nejrůznější písničky a byl jsem povzbuzován téměř všemi kolem mě. Zpívali jsme a pili, tancovali a smáli se. Bylo to naprosto šílený.

A pak jsem ho uviděl znovu. Byl skrčený u stromu, kolena těsně u sebe a hlavu si držel v dlaních. Bylo to podivné, takhle nevypadá člověk, který je šťastný. Vypadal spíš jakoby měl hlavu plnou problémů, které ho spalují. Opravdu mě zajímalo, co se tomu klukovi stalo, proto jsem se rozhodl to zjistit.

,,Mikey, vem to prosím na chvíli za mě." řekl jsem a předal mu svou kytaru.
,,Jasný brácho." odpověděl a mírně se pousmál. Řekl bych, že z toho měl opravdu radost. Tedy alespoň jeho úsměv to naznačoval.

Já se mezitím vydal blíže k Gerardovi. Byl jsem docela nervózní, ale zvědavost byla silnější než já.
,,Mmm ahoj." pronesl jsem, když jsem se postavil vedle stromu.
Odpovědi jsem se však nedočkal.
,,Já jsem Frank. Ty jsi Gerard, že?"
Opět bez odpovědi nebo čehokoliv jiného. Už jsem to chtěl vzdát a jít pryč, ale když jsem se otočil zády k němu, konečně promluvil.
,,Vím kdo jsi, každý tu o tobě mluví, ale odkud znáš mé jméno?"
,,Josh mi o tobě něco málo řekl." odpověděl jsem a otočil se čelem k němu, díky čemuž jsem si všiml jeho očí plných slz. On však mluvil normálně, měl pevný klidný hlas, což bylo opravdu divné.

,,Že jsem magor? Podivín? A že se máš ode mě držet dál?"
Jen jsem přikývl a cítil se trochu hloupě. Asi to vypadalo jako kdybych ho odsoudil předem, ale to jsem neudělal. Chtěl jsem ho poznat.
,,Jak jinak... je na tobě jestli tomu uvěříš jako všichni ostatní. Ale myslím si, že jo. Jak by se někdo jako Frank Iero mohl přátelit s někým jako jsem já, odpadlík Gerard Way."

,,Ne, to ne. Myslím si, že nejsi magor." řekl jsem vážně a podíval se na jeho tvář, kterou jsem začal pečlivě zkoumat. Teprve až teď jsem si uvědomil, jak nádherné oči má.
,,To mě těší, ale stále nemůžeme být přátelé. Nevěřím lidem jako jsi ty."
Nechápal jsem, co tím myslí. Lidé jako já? Vždyť mě nezná, nemůže přece vědět jaký jsem.
Zůstal jsem ticho a stále přemýšlel o jeho větě.
,,Vidím, že jsem tě pořádně zmátl. Tak tedy sbohem Franku." zašeptal a odkráčel si to někam do neznáma.
Divné první setkání... co těmi slovy asi myslel? Dnes už to vím, ale tenkrát jsem neměl ani tušení, o co se jedná.

Dnes jsem se zlepšila, tahle kapitola je o něco delší než ta předešlá😝 Taky u vás prší? Déšť miluju, ale večer mělo být loučení s létem... tak třeba příští rok.
Mějte se hezky Killjoys!❤

Vaše crow💀