Pain in my heart, pleasure in your mind

#5

Po našem prvním setkání Gerard na nějakou dobu zmizel. Jakoby se po něm slehla zem. Neviděl jsem ho dobré 3 dny, ani ráno u společné snídaně, ani odpoledne u jezera a dokonce ani večer u ohně.
Potřeboval jsem ho znovu vidět. Chtěl jsem znát víc o jeho životě, byl tak tajemný... přesně jako upír z hororového filmu. Ale co asi tak skrýval? Proč byl tak nevrlý ke svému okolí? Stranil se lidí, protože mu ublížili nebo už byl zkrátka takový?

O tom jsem ty celé dny přemýšlel. Gerard Way byl jako droga. Pokud jste s ním prohodili jediné slovo, chtěli jste víc. Chtěli jste s ním zůstat a dostat se mu hluboko do hlavy, abyste přišli na všechny ty věci, které ho dělají tak tajemným.
Když už jsem ztrácel naději, že v kempu ještě vůbec je, znenadání se objevil. Zrovna jsem s Mikeym a Joshem hrál tenis, který mi nikdy moc nešel. Ti dva se mi doslova smáli při každém úderu raketou, což mě nehorázně rozčilovalo a nutilo se vztekat jako malé dítě.
Možná, že předtím jsem se na hru také tolik nesoustředil, ale v tu chvíli, jak jsem ho zahlédl se to ještě zhoršilo. Byl jsem úplně mimo.

Seděl na lavičce pod vysokou břízou a v ruce držel otrhanou knihu. Pravděpodobně byla jeho oblíbená. Vypadal tak přirozeně, jakoby to byla jeho každodenní rutina. Vlasy mu lítaly ve větru společně s černou košilí, která mu byla očividně o několik čísel větší. On však vypadal úžasně.
,,Franku! To si zamrzl?" hulákal na mě Mikey a marně čekal na mou přihrávku.
Za chvíli jsem se vzpamatoval a byl schopný mu odpovědět.
,,Eh promiň. Hele, nechceš hrát teď s Joshem? Myslím, že vy dva si spolu zahrajete líp."
Josh vyskočil z trávy a nadšeně uchopil tenisovou raketu.
,,To si piš." zašeptal a už stál naproti Mikeymu, který ho neustále provokoval a říkal, že mu to pořádně nandá.

Odtrhnout se od těch dvou bylo nakonec snazší než jsem očekával. To mi vůbec nevadilo, naopak se mi to hodilo do plánu. Nyní jsem mohl Gerarda oslovit.
,,Ahoj."
,,Ahoj Franku." odpověděl bez toho aniž by na mě pohlédl a dále se věnoval knize.
,,Můžu?" zeptal jsem se a ukázal na volné místo vedle něho.
Konečně se na mě podíval a já mohl pohlédnout do jeho překrásných očí, které se mi každým okamžikem zdály hezčí a hezčí.
,,Ano." odpověděl svým klidným hlasem.

,,Kde si byl celé tři dny?" prolomil jsem ticho mezi námi, které už bylo nezdravě dlouhé.
,,Jak to myslíš? Byl jsem v kempu jako všichni ostatní."
Vypadal zmateně a já se cítil trapně. Bože, určitě si myslel, že jsem nějaký blázen, který ho sleduje.
,,No, já jen, že jsem tě tu neviděl."
Všiml jsem si, že se mu na tváři objevil podivný úšklebek, za chvíli však odpověděl: ,,Vlastně se ani nedivím, chodím na jedno místo, o kterém většina lidí ani netuší, že existuje."
,,Jaké místo?" zeptal jsem se a napjatě čekal na odpověď. Byl jsem opravdu zvědavý, jako kdyby celé mé tělo pohltila náhlá vlna adrenalinu.
,,Pojď za mnou." zašeptal mi do ucha, což mi způsobilo husí kůži po celém těle a opatrně vstal z lavičky.

Následoval jsem jeho kroky, jelikož jsem věděl, že se stejně nedozvím, kam vůbec jdeme. Z nějakého nepochopitelného důvodu chtěl, abych to místo viděl na vlastní oči.

Opravdu nevím, jestli si to celé plánoval, ale věř, že to byl jeden z nejdůležitějších momentů našeho poznávání se.

Well sama se musím pochválit, že jsem tak rychlá, ani týden jste nemuseli čekat😝 Kapitola je ale o něco kratší než obvykle (jen něco přes 500 slov), tak doufám, že to nevadí.
Já to příště napravím😁

A co říkáte na to, že tohle je poslední týden (už jen 4 dny, když nepočítám dnešek) prázdnin? Jasně, vím že jsme doma byli celkově tak nějak půl roku, ale sakra... já do té školy nechci xdd hehe už jen kvůli tomu, že nejspíš nebudu mít praxe a kurzy, což je dost na nic😑
Tak si užívejte poslední chvilky vašeho času jako já- na wattpadu😂❤a čtěte moji úžasnou knížku😏
Heh zas tak úžasná není, ale "reklama" být musí.
Mějte se hezky Killjoys!❤

Vaše crow💀