Irwen - elfí princezna

V. kapitola

➳
ℭelý den musela Irwen strávit pomáháním v kuchyni, nechali ji odejít až pozdě večer. ,,Neměli bychom ji radši nějak uvěznit třeba?" strachoval se královský posel, když Irwen odcházela.
,,A proč? Zdejší říši nezná, když uteče, ztratí se a zemře. My ji stejně nepotřebujem, tak ať klidně zdrhne," uklidnil posla král a pohodlně se usadil do křesla.
➳
Kam jinam by Irwen šla než ke koním. Co si asi myslí království o mém zmizení, zamyslela se a sedla si na balík sena. Rozhlížela se po okolí a přemýšlela, zda se vůbec ještě někdy dostane domů. Z jejích myšlenek ji vyrušil přibližující se Amrond, který vedl nějakého koně. ,,Je ahoj, že se vůbec divím, že tu zase jsi," řekl. ,,Tuhle krasavici jsem našel dneska na kraji lesa."
,,Cože?!" vyhrkla Irwen. ,,to je můj kůň!"
,,Tvůj kůň?" zeptal se Amrond.
,,Jo, prosím, pusť ji, ať může ke mně," žadonila Irwen a Amrond ji pustil. Elfka hned koně objala a řekla: ,,Stýskalo se mi, aspoň tady mám teď tebe, když už jsem tak daleko od domova."
,,Víš, já jsem přemýšlel," posadil se Amrond na balík sena. ,,možná bych ti mohl pomoci dostat se domu."
,,Vážně?!" vyjekla Irwen. ,,to by jsi fakt udělal?"
,,Jo, asi jo. Hele, řeknu ti to upřímně, až si budou myslet, že jsi tu k ničemu, tak tě zabijou."
,,To mi došlo," odvětila Irwen a sedla si vedle Amronda na balík sena. Pak se oba dívali na oblohu a pozorovali hvězdy. ,,Fakt se mi stýská po domově," řekla Irwen.
,,To věřím," řekl Amrond a obejmul Irwen. ,,já tě dostanu domu."
➳
Irwen asi musela usnout a Amrond odešel, protože se ráno probudila a on tam už nebyl. Ale zanedlouho se ozvalo tiché ,,Dobré ráno." Hlas patřil Amrondovi, tím si byla Irwen jistá. ,,Dobré," řekla. ,,cože mě dneska neshazuješ z tohohle balíku slámy?"
,,Pšš," řekl. ,,dneska potřebuješ hodně síly, večer vyrazíme a nepotřebuju, aby sis ještě stěžovala na otlučeniny."
,,Jasný, jasný," vyplázla na něj Irwen jazyk a zamířila do kuchyně.
➳
Jak může někdo vařit tak odporně, proběhlo Irwen hlavou, když si brala znovu jablko k snídani, jelikož to byla jediná poživatelná věc v tomto království.
,,Jdeš pozdě, děvenko," řekla jedna z kuchařek, které připomínaly spíše čarodějnice, a ukázala na hodiny.
,,Já vím, promiňte," omlouvala se Irwen a dala se do mytí nádobí.
➳
Večer se proplížila z kuchyně trošku dřív. Bylo to dost riskantní. No vlastně riskovala tím možná i svůj život, ale vyšlo to, nikdo ji nezahlédl. Došla až ke koním a pohladila Venus. Tam už na ni čekal Amrond. ,,Připravená vyrazit?" zeptal se. Takhle na mě vždycky mluví Klaern, už se fakt nemůžu dočkat, až zase všechny uvidím. prolétlo Irwen hlavou a kývla. Amrond už připravil jak svého koně, tak Venus. ,,Jak se jmenuje tvůj kůň?" zeptala se Irwen.
,,Mercury," odpověděl Amrond.
,,Hustý, tohle je Venus," pohladila Irwen klisnu. ,,Oba naši koně mají jména po planetách."
Amrond jenom kývl, ještě párkrát se rozhlédl, zda je někdo nepozoruje, a nasedl na Mercuryho. Irwen už na Venus seděla a dala jí povel, tak, aby jely za Mercurym a Amrondem.
➳
Cesta byla opravdu náročná, už to bylo docela dávno od doby, co vjeli do lesa. Irwen se trochu bála, bála se, že potkají nějaká nebezpečná divoká zvířata, bála se, že Ascotský král přijde na to, že utekla, a také měla obavy z příjezdu domů. Co jí asi řeknou až přijede?
Jeli už fakt hrozně dlouho a Irwen se začínala pomalu zavírat oční víčka. Snažila se to ovládnout, ale nešlo to. Amrond to zaregistroval: ,,Tak se prospi, já Venus povedu, ale teď jsme ještě blízko Ascotskému území, tady by nás mohli najít a zabít oba dva."
,,Ok, díky," zavřela Irwen s klidem oči a během chvíle usnula.
➳
Ráno se probudila a už byli na okraji lesa. Amrond seděl na zemi a něco jedl. ,,Dobré ráno, celou noc jsem nespal, ale dovedl jsem tě až domů."
,,Děkuju, Amronde," usmála se na něj Irwen. Sedla si vedle něj a ukousla si kus toho něčeho co jedl. Irwen to neznala, ale chutnalo to celkem dobře. ,,Tak teď už asi víš, jak domu, co?" zeptal se Amrond.
,,Jo, více méně," odpověděla Irwen. ,,Ty asi pojedeš zpátky, že jo."
,,No, měl bych," řekl Amrond.
,,Možná bys mohl zkusit zůstat tady u nás, tady nikdo cizince nezabíjí."
,,Víš, kvůli tátovi... Jako v Ascotu se mi ale fakt nelíbí."
,,Tak zůstaň tady," vzala si Irwen Amrondovu ruku do své. ,,aspoň na pár dní, to táta přežije."
,,Dobře, tak to zkusím. Ale stejně se pak budu muset vrátit."
Irwen věděla, že k ní Amrond něco cítí a ona něco cítila k němu, ale nevěděla co to bylo. Jsem asi zamilovaná do cizince, z této myšlenky bylo Irwen ouzko. Věděla, že Amronda dřív nebo později ztratí.
➳
Cesta k hlavnímu městu už byla rozhodně kratší než celá projížďka Roaracského lesa. Během pár hodin už stáli u stájí a sesedali z koní. ,,Pojď, pro Mercuryho se určitě najde volná stáj," řekla Irwen a ukázala napříč všemi stájemi.
,,Tyjo, takovej luxus Mercury ještě nezažil," řekl Amrond a rozhlédl se okolo. ,,tak takhle si žije obyvatelstvo největšího království říše Ula'ree."
➳
Zanedlouho už byli u vchodu do hradu. Irwen se nedivila, že si jejího příjezdu vůbec nikdo nevšiml, město bylo úplně prázdné. Co se to tu stalo, přece se mě nevydalo hledat celé město, strachovala se. Vešli do hradu a v jídelně seděla královská rodina, jelikož byl čas večeře, celá v černém. Nikdo nic neříkal, v místnosti bylo hrobové ticho.
,,Mami..? Tati?" řekla Irwen. Král s královnou otočili překvapeně hlavy. ,,Irwen, dcero moje!" královna se hned postavila na nohy a rozběhla se ke své pohřešované dceři. ,,kde jsi byla? Celé království truchlí nad ztrátou princezny."
Rodiče radostně objímali svou dceru, dokonce i Eirlia a Ceador ji přišli obejmout, a král hned poručil Halethovi, aby ihned nechal po celém království rozhlásit, že se princezna našla.
Když všichni povolili z objetí, královna se zeptala: ,,A kdo je tohle?"
,,Amrond, z království Ascot," řekla Irwen a královna skoro omdlela: ,,Ascot?!"
,,Ano, Vaše Výsosti," řekl Amrond.
,,A co tu pohledáváš? A jak se opovažuješ vůbec mluvit s princeznou Tarrinského království?" rozhněval se král.
,,Tati, tohle je nedorozumění," ujišťovala ho Irwen. ,,On mě zachránil. To on mě přivedl domů. Bez něj by mě zabili v Ascotu."
,,Prosím?" změřila si královna Armonda pohledem. ,,Tenhle mladík, že tě přivedl domů?"
,,Je tomu tak, Vaše Výsosti," řekl Armond a Irwen souhlasně přikývla.
,,Pak ti tedy děkujeme, vzácný hoste," uklonil se Armondovi král.
➳
Společně se všichni navečeřeli. Byla to velká hostina, zváni byli i ti nejchudší z celého Tarrinu. A tak se hodovalo a hodovalo až do noci.
Armonda nechali spát v té nejlepší místnosti pro hosty a pořádně se postarali o jeho koně. Ještě aby ne, když zachránil princeznu.
Irwen nemohla vůbec usnout, tak se zvedla a potichu jako myš se proplížila až k pokoji pro hosty, který byl momentálně pokojem Armonda. Proklouzla dovnitř a hned viděla už spícího Armonda. Takhle byl snad ještě hezčí než normálně. Tmavě hnědé kudrnaté vlasy zářily v měsíčním svitu a on jen pomalu oddechoval. Tak krásnýho elfa jsem v životě nepotkala, řekla si Irwen. Nechtěla ho budit, proto se začala pomalu vracet do svého pokoje, když on se najednou zvedl a chytil ji za ruku. ,,Počkej," řekl a podíval se Irwen do očí. Jeho oči byly světle zelené, ale v té skoro-tmě byly ještě hezčí.