Irwen - elfí princezna

IV. kapitola

➳
ℑrwen se radši zůstala tam, kde ztratila Venus, kdyby náhodou se klisna vrátila. Ale bylo to také kvůli tomu, že se nechtěla ztratit ještě víc. Najednou něco zaslechla. Kousek od ní prasknula větvička. Irwen hned napnula luk a namířila jej směrem k těm zvukům. Nejspíš to bylo nějaké zvíře, které se ale rozhodně nebálo a jeho kroky se přibližovaly k elfce. Byla to určitě nějaká šelma, ale malá, protože stále nebyla přes houští vidět. Najednou někam zmizela, ale její kroky byly stále slyšet, akorát Irwen nevěděla odkud jdou. Otáčela se a snažila se přijít na to odkud kroky přicházejí. Pak se zaposlouchala a přišla na to, že to přichází z více směrů. V tu chvíli si uvědomila, že by bylo lepší se schovat než tu jen postávat a otáčet se jak ručička u hodinek. Kroky se nachvíli oddálily, ale pak se začaly znovu přibližovat. Už byly tak blízko, že Irwen slyšela i jak zvíře dýchá. Rozbušilo se jí srdce strachem tak moc, že měla pocit, že jí vyskočí z hrudníku. Najednou něčí ruka odhrnula roští, ve kterém byla schoulená Irwen. ,,Jakýpak zraněný zvíře! To je nějaká zatoulaná elfka." zvolal elf, který Irwen našel. ,,Hm, tebe neznám, ty jsi asi Tarrinu, co?"
,,A-ano," odpověděla Irwen. Za chvíli se nad ní skláněla skupina mladíků. ,,Co tu děláš, frajerko, kde máš ostatní?" zeptal se jí zřejmě vedoucí lovecké skupiny, vypadal totiž, že je nejstarší.
,,J-já nevím, já se ztratila, jela jsem sama a utekl mi kůň," řekla Irwen. Hned, jak to dořekla, se všichni rozesmáli: ,,Tak sama a utekl kůň, jo?"
,,Ticho," řekl ten nejstarší. ,,My jsme z Ascotu, normálně bychom tě měli zabít, ale připadáš mi moc mladá. Mimochodem mé jméno je Celethir."
,,Já jsem Irwen," představila se elfka. ,,Co se se mnou tedy hodláte dělat, předpokládám, že domů mě neodvedete, a jestli mě tu chcete nechat, tak to bude lepší mě zabít hned."
,,Ne, vezmeme tě s sebou," řekl Celethir. ,,Trošku jsi nám tedy přerušila hon, ale tak to nevadí, chlapi, jedem domu."
➳
Za velmi dlouhou dobu dojeli do Ascotského hlavního města. Nevypadalo to tu ani z daleka tak vznešeně jako v Tarrinu. Všude byly rozházené věci, nikde nic nekvetlo, ani tráva se zde nezelenala. Irwen věděla, že je s ní zle. Byla už dávno tma, takže se po ní muselo shánět spoustu lidí. Doufám, že Venus dojela domů v pořádku, strachovala se Irwen v hlavě.
➳
Dojeli až ke králi, tady to vůbec nefungovalo, jako v Tarrinu, koně se zde prostě přivazovali ke kůlům, žádné stáje, nic. I přesto byli koně velmi dobře udržovaní, nevypadali vůbec zanedbaně, což nedávalo Irwen vůbec smysl. ,,Pane králi," spustil Celethir. "moc se omlouvám, museli jsme přerušit hon, kvůli této dívce z Tarrinu."
,,Proč jste ji nezabili a přivlekli mi ji až sem, vy tupci!" zaklel král.
,,Ale pane králi, přece byste nezabíjel tak mladou elfku," otočil se Celethir na Irwen.
,,A proč ne," rozkřičel se rozhněvaný král. ,,ale tak, když už jste ji přivedli, služka se i docela hodí."
Služka?! pomyslela si Irwen, vždyť já jsem z královského rodu!
➳
Na noc ji prostě nechali ležet na kupě slámy vedle koní. Ts, prej tady si lehni a ani se nepokoušej zkusit utéct, řekla si v mysli Irwen. Jasně, určitě tu budu čekat na svojí smrt, to to radši risknu a nechám se zabít hned. Počkala ještě pár minut, a když všechny lampy zhasly, ujistila se ještě, jestli ji někdo náhodou nesleduje. A když si už aspoň myslela, že všichni spí, začala plánovat útěk. Ovšem z místa, ze kterého Irwen vůbec neznala cestu domů, a ještě aby při tom musela projít tím hrozným lesem, se špatně utíká. Potřebovala pomoc. Nejlépe pomoc někoho, kdo se v tom lese aspoň trošku vyznal a taky nemohla jít pěšky, to by trvalo věčnost, musela ukrást koně.
➳
Z ničeho nic se někdo začal přibližovat. Irwen si myslela, že je to Celethir, ale ten to nebyl. Byl to mladý chlapec, zhruba stejně starý jako Irwen a rozhodně nešel pouze zkontrolovat na svého koně. Opřel se o balík slámy a řekl: ,,Tak ty jsi ta holka, kterou našli. Pěkně hloupý, že ses vydala sama do lesa a ještě vyplašila svýho vlastního koně."
,,Tak to vůbec nebylo, vyplašila se sama," bránila se Irwen.
,,Jo, promiň, asi čekáš, že se představim, jasně. Jsem Amrond a ty?" zeptal se ten kluk.
,,Irwen, já jsem Irwen," představila se.
,,Irwen, hezký jméno. Máš na sobě docela drahý šaty, hádám, že jsi z nějakýho bohatého rodu," řekl.
,,No jsem, jsem přímo z královského rodu."
,,Tyjo, fakt? Tak to je hustý. Já jsem syn Celethira, kdyby tě to zajímalo, normálně chodím na lovy taky, ale tentokrát jsem nešel."
,,Jo, fakt, ale teď jsem vlastně už jenom služka vašeho krále."
,,Ajo. To je pravda. No nic, už tě nebudu dál obtěžovat, jdi spát, zejtra máš plnej den uklízení," rozloučil se s Irwen Amrond a ještě jednou se na ní otočil a pak už jen odcházel. Pfff, plnej den uklízení, těším se, řekla si Irwen a během pár minut usnula.
➳
Ráno Irwen probudili tím, že ji schodili z kupy slámy, na které musela spát. ,,Sorry, měl jsem nařízeno to udělat," zachechtal se Amrond. ,,Služko," dodal po chvíli.
,,Hahaha vtipný, fakt se směju. Teď jsem tvoje podřízená, ale počkej až se vrátím zpátky do Tarrinu, pak budu postavená výš než ty," odsekla Irwen.
,,Do Tarrinu se už nevrátíš, věř mi," mrkl Amrond na Irwen. Do Tarrinu se nevrátíš, hezký, řekla si smutně Irwen v myšlenkách.
,,No co se tu ještě válíš, hybaj, chci mít snídani naservírovanou na stole," řekl král a surově zvedl Irwen za límec. Irwen se rychle postavila na nohy a rozběhla se do kuchyně. Tam to páchlo po spáleném a zkaženém jídle. Fuj, začalo se Irwen dělat špatně. Rychle vzala dva táci plné bůhví čeho a odnesla je na odporně špinavý stůl. ,,No to vypadá lahodně," liboval si král a při tom Irwen proklouzla skrz dveře ven. Rychle utekla ke koním, sedla si za balík sena a opřela se. ,,Nazdaaar, tebe bych tu nečekal. Nemáš náhodou být v kuchyni?" pokáral Irwen Amrond, který hřebelcoval svého koně. ,,Náhodou asi jo, ale já tady prostě nebudu dělat služku. Radši umřu," řekla Irwen.
,,Okej, tak pak si užij umírání," zašklebil se na ni Amrond, hodil po ní kartáč a odešel. Pěkný, Amronde, děkuju fakt, naštvala se Irwen.