Irwen - elfí princezna

III. kapitola

➳
𝔑a obědě se sešla celá královská rodina a už tam všichni čekali jen na Irwen. Irwen přišla a byla zklamaná, stejně jako včera. ,,Dneska ti to zas nešlo, co?" poškádlil ji její mladší bratr Ceador. Irwen neodpověděla a sedla si na své místo. ,,Co se tak tváříš, Haleth říkal, že se zlepšuješ!" řekl její otec.
,,Ale tohle byl už druhý nevydařený výcvik za sebou," odvětila Irwen.
,,Lukostřelba si žádá opravdu hodně tréninku," utěšovala ji její matka.
,,To je pravda," kývl Gaemon, který zrovna přinášel z kuchyně druhý chod a rozhovor zaslechl. ,,Je to už sice docela dávno, ale pamatuju si, jak můj nejstarší syn byl naprostý poleno na lukostřelbu."
,,A pak byl na druhém místě v soutěži nejlepších lukostřelců," dodala Filauria, když dolévala královně víno.
,,Jo, ale já nejsem váš syn, možná na to prostě nemám talent a nikdy se to nenaučím," odvětila Irwen a v tu chvíli jí bylo opravdu do pláče. Co když se opravdu nikdy nenaučí střílet z luku? Každý elf to přeci musí umět, obzvlášť členové královské rodiny.
➳
Po obědě se šla Irwen podívat na koně do stájí. Stáj byla obrovská a plná koní různých plemen, od kříženců po ty nejvyšlechtěnější druhy v zemi. Kromě královské rodiny tu měli koně totiž i jiní elfové jako například nejlepší válečníci nebo muži z loveckých skupin jako třeba Aegbor a i Klaern zde měl svého koně, a samozřejmě tu nesměl chybět poník Haletha, který kvůli své výšce nemohl mít koně. Irwen prošla stájí skoro až dozadu. Její krásná klisna Venus jako kdyby se na ní usmívala. ,,Ahoj," pozdravila ji Irwen a Venus spokojeně zavrkala. ,,Dneska tě vezmu na menší vyjížďku," zašeptala Irwen Venus do ucha. Venus natěšeně přešlapovala na místě a občas zahrabala kopytem, když ji Irwen připravovala.
➳
Irwen si vzala do kapsy ještě pár jablek a mohly vyrazit. Jely směrem na sever k poušti Morne a poté se chystaly jet do Roaracského lesa, i když to bylo zakázané. Tento les byl totiž nebezpečný, nejenom tím, co v něm žilo, ale svou rozlohou, jakmile se v něm někdo ztratil, už se nikdy nedostal ven. Proto do něj mohli pouze lovecké skupiny, a to jen na okraj. Irwen se rozhodla porušit ještě jednu věc kromě vstupu do lesa, vzala si s sebou luk, a to je přísně zakázané, pokud elf nebyl součástí lovecké skupiny a už vůbec ne, pokud neuměl střílet. Irwen to bylo ale jedno, chtěla zasáhnout šípem aspoň jednoho zajíce nebo srnu a ukázat všem, že střílet umí. 
➳
Byla to dosti dlouhá cesta, ale Irwen s sebou naštěstí měla aspoň nějaká ta jablka. Už se ocitly na okraji lesa, a tak dala Irwen Venus povel, aby do něj vjela. Venus se trošku vzpírala, věděla, že to není dobře, ale přesto do lesa vešla. ,,Hodná holka," pochválila ji Irwen a jela s Venus dál a dál do lesa. Se nějak pak najdeme, není to tady tak hrozný, pomyslela si Irwen a pobídla Venus, aby jela ještě hlouběji do lesa. Najednou něco přeběhlo asi patnáct metrů od nich přes cestu. Zajíc! řekla si v duchu Irwen a dala Venus povel, aby se rozeběhla. Za zajícem trošku zaostávaly, ale Irwen jej měla stále na očích. Vzala si luk a natáhla tětivu až k tváři. Najednou se ale Venus splašila, shodila Irwen a utekla někam pryč. ,,Sakra!" zakřičela Irwen. ,,Venus vrať se!" V dálce už bylo slyšet jen dupání kopyt, které se rychle vzdalovalo a za chvíli nastalo už naprosté ticho. Irwen se zvedla a rozhlédla se po okolí. Našla luk i se šípem, nerozbitý, naštěstí. Sama zraněná nebyla, jelikož když začala padat, odhodila luk pryč. No jo, ale co teď. Byla úplně sama v lese, ani toho zajíce už neslyšela. Nevěděla ani kudy se vrátit. Tak tohle byl fakt úplně blbej nápad, měla jsem to vědět, měla jsem tušit, že na to nemám, nadávala si Irwen v mysli. Teď si to mohla vyčítat jak chtěla, ale čas zpět nevrátí a už je uvězněna někde uvnitř Roaracského lesa. Teď jí ale opravdu hrozila smrt. Jestliže se zatoulala moc hluboko do lesa, mohla by jí najít nějaká lovecká skupina z nepřátelského království Ascot nebo by ji mohlo zabít nějaké hladové zvíře.