Já Enderman

Část 5.

                                                                                         Pondělí

Vzbudil jsem se poměrně brzo ani nevím proč, když jsem procházel dveřmi tak jsem se praštil do hlavy ,,au! Sakra to bolí!" zakřičel jsem ,,Endy jsi v pořádku?" zakřičela na sptátek mamka ,,ano mami jen jsem se praštil do hlavy" a vyšel jsem z pokoje. Jakmile se na mě mamka otočila tak řekla ,,Endy? ty jsi vyrostl!" podíval jsem se na sebe a viděl jsem, že jsem alespoň o půl bloku vyšší. ,Páni můj syn už roste! Za chvíly budeš 3 bloky vysoký synku! budeme ti muset zvětšit dveře" to jsem zaslehl za mími zády byl to táta zrovna vstal ,,ano synku zdá se, že jsi ve fázi, kdy vyrosteš o dobrý blok někteří Endermani vyrostou v téhle fázi dokonce o 2 bloky!" páni pomyslel jsem si. Páni, páni páni! Takže teďka už začínám růst! Byl jsem tak vzrušený, jsem radostí vyskočil, ale... jelikož jsem byl o půl bloku vyšší tak jsem se znovu praštil do hlavy. ,,táta se nemohl ubránit smíchu" mamka si toho ani moc nevšímala dělala jako, že se to nestalo. Tak jsem si sedl ke stolu a před sebou jsem uviděl bramboru ,,hurá máme bramboru!" zakřičel jsem moje mamka se jenom usmála a popřála mi dobrou chuť. Táta nic neřekl jen si vzal do rukou noviny a po chvíly vykřikl ,,pane bože!" tak jsem se lekl, že jsem nadskočil nad židlí, ale zůstal jsem při tom sedět nechápal jsem jak se mi to povedlo ,,děje se něco miláčku?" řekla mamka ,,ano to děje! Tady se píše, že několik lidí proniklo skrs naše nové portály do nadzemního světa a teď se schovávají v Endu!" Jakmile jsem to slyšel tak jsem si řekl, že moje mamka to určitě nenechá jen tak a, že určitě vymyslí něco aby mě před lidmi ochránila, ale místo toho řekla jenom ,,to je zlé, ale stráže se o to určitě brzo postarají" to mě udivilo jelikož jsem čekal, že mi bude dělat hodinové kázání co mám dělat a, že se mám lidem vyhýbat ,,synku musíš do školy" já jsem úplně zapoměl, že je pondělí tak jsem zhltl bramboru a vyrazil jsem do školy. Cestou jsem potkal Sammyho a tak jsme si celou dobu povídali až se Sammy zeptal na něco co mě zarazilo ,,hele Endy kde máš klobouk?" tak jsem spěchal, že jsem si doma zapoměl svůj kouzelnický klobouk. Jakmile dořekl tu otázku tak jsem se zastavil a plácl jsem se do čela. Okamžitě jsem se podíval za sebe a teleportoval jsem se ke svému domu no teda... Teleportoval jsem se 15 bloků nad něj. ,,aaaaaaa!" to je vše co si z pádu pomatuju jakmile jsem dopadl tak jsem vletěl do vnitř pozdravil jsem se s mamkou vzal si klobouk a vyletěl jsem zase ven. Jakmile jsem byl venku tak jsem se teleportoval zase za Sammym který byl překvapený ,,ty se umíš teleportovat?" zeptal se mě ,,ano táta mě to v sobotu naučil, ale ještě to neumím úplně" řekl jsem mu ,,jak jako, že to neumíš úplně?" zeptal se mě ještě tázavějším hlasem ,,občas se mi stane, že se teleportuju 15 bloků nad zem" ,,tak to je cool teda ta teleportace ne ten pád" jenom jsem pokýval hlavou a vyrazili jsme. To mi připomělo, že byl ve stejné výšce jako já takže musel taky povyrůst ,,Sammy ty jsi povyrostl stejně jako já?" řekl jsem mu ,,o čem to mluvíš?" pak se podíval na sebe a dolů a zjistil, že je opravdu vyšší než před tím ,,páni já jsem o půl bloku vyšší!" řekl nadšeně ,,ano i já jsem přes noc vyrostl Poznámka: U nás se dá zjistit jestli je noc nebo den jen jedním způsobem máme speciální hodiny které se vždy po 12 hodinách přepnou na den nebo noc.,,Zatím si z toho nic nedělej je to jenom půl bloku" řekl jsem mu a Sammy souhlasně pokýval. Ve škole se toho moc nedělo jenom nám říkali jak udělat tohle a jak postavit tamto pak, ale nevázali něčím mnohem zajímavějším říkali nám o různých mobech v nadzemním světě i v podsvětí první mob, kterého nám ukázali byl docela obyčejný jmenoval se zombie a v nadzemním světě se vyskytuje velice hojně útočí výhradně na vesničany a lidi, ale lidé jsou u nich až na drůhém místě. Poté pokračovali různými moby mluvili o kostlivcích, čarodějnicých upřímě největší hrůza šla asi z plížilů ti jsou doslova chodící výbušnina, ale pak nám ukázali něco z čeho šla přímo hrůha jmenovalo se to stín je to jeden z nejnebezpečnějších druhů nemrtvých. V podstatě není ani pevný, když na vás zaútočí tak aplikuje náhodný debuff jako je pomalost, omráčení, slabost, nevolnost, seschutí, jed atd... Je to jeden z těch silnějších mobů může také prostupovat skrs zdi. Také říkali, že neutočí jen tak bezhlavě a nevyskytuje se jen tak. Stín je totiž posílán na vybrané cíle které jsou z nějakého důvodu důležití a musí být zabiti. ,,tak po tomhle rozhodně neusnu" pošeptal mi ,,já taky ne" to je to jediné co jsem mu na to řekl. Po bestiáři jsme měli hodinu architektury a v té nám učitelé řekli, že máme postavit dům je úplně fuk jaký hlavně aby fungoval. Byl jsem ve skupině se Sammym a jelikož jsme neměli k dispozici moc materiálů tak jsme si řekli, že postavíme dům pod domem. poté co jsme opracovali enderit do ender cihel jsme postavili malí 5 bloků široký a 7 bloků dlouhý domeček. poté jsme svými krumpáči začli kopat a pod domem jsme vykopali několik místností které jsme různě vybavili v levo byly pece a sklad a také oltář očarování, v levo byly doly na enderkov a u prostřed bylo vše ostatní zahrnujíc pracovní stoly kuchyně jídelna a taky ložnice. Když jsme kopaly důl tak jsme narazili na snad to nejhorší co jsme mohli nalézt. Na vodu! další podzemní jezero vody! voda začala tect naším směrem tak jsme začaly utíka teda... Sammy utíkal já se teleportoval. Naštěstí jsme kopali jenom dolů a pak rovně takže jsme nebyly ve svahu a tak nás voda nedostihal. Když jsme to řekli učitelům tak ti zavolali dělníky kteří jezero opatrně vysušili a poté se nás asi tak hodinu vyptávali co se stalo jak se to stalo a jestly jsme se té vody nedotkly. říkali totiž, že všechnu vodu už vysušili takže sem musí být čerstvě daná. To znamená, že ti lidé co sem přišli skrs portál ji sem museli znovu nastražit. Poté co to tu vysušili si učitelé prolédli náš dům a řekli, že ten nápad je prostě geniální. díky tomu jsme byly první. A nelíbil se pouze učitelům, ale i stavitelům a řekli nám, že nám dají 50 smaragdů za tento dům. Budou ho prý používat jako sklad. 50 smaragdů! Taková nabídka se neodmítá pomyslel jsem si a souhlasili jsme. Zbytek dne probíhal poměrně nudně jenom jsme se učili a, když jsem se po škole teleportoval domů tak mi mamka dala do rukou dárek ,,tohle jsem ti koupila, když jsem byla na tržišti jako oslavení toho, že za chvíly budeš vysoký 3 bloky" Poté co domluvila jsem si sedl ke stolu a začal jsem rozbalovat dárek kousky papíru lítaly všude kolem a uvnitř byla, byla ok víte, že se chci stát nadzemní jednotkou a co taková nadzemní jednotka potřebuje? brnění! a to přesně bylo uvnitř byla to krásná naleštěná železná helma. Jakmile jsem ji uviděl tak jsem si ji nasadil a objal jsem matku ,,mockrát ti děkuju! Je náprosto skvělá a padne mi jako ulitá!" řekl jsem ji ,,to jsem moc ráda, něvěděla jsem jestly se ti bude líbit" řekla a usmála se ,,mami asi půjdu ještě ven" řekl jsem ji ,,no dobře, ale buď doma před večeří" řekla mi ,,jasně ahoj" to bylo to poslední co jsme si řekli než jsem odešel s železnou helmou na hlavě. Šel jsem s hlavou ponořenou v myšlenkách nevěděl jsem co mám říct rodičům mamka mi nikdy nedovolí opustit tuhle dimenzi, ale to je mi jedno. Když jsem byl malý tak mi táta říkával, že mám jít za svým snem. Byl jsem tak zamyšlený, že jsem si ani nevšiml, že předemnou je obrovská díra do které jsem spadl. Byla hodně hluboká nejméně 50 bloků kdybych se neuměl teleportovat určitě bych nepřežil. Byla tam tma jak v pytli. A to myslím fakt strašná tma. Povrch byl nerovný a hrbolatý. Pak jsem si vzpoměl co říkal ten muzikant, když se někdy stratíš ve tmě stačí se 3krát otočit doprava a pak skočit. Tak jsem počítal jedno otočení, drůhé otočení a třetí otočení, zkusil jsem šlápnout před sebe a cítil jsem jámu. Nezbívalo než skočit. padal jsem asi 5 minut a pořád dno v nedohledu až jsem nakonec dopadl do nějaké tekutiny. nebyla to voda ani láva nevím co to bylo, ale výrazně to zmírnilo můj pád. byl jsem v jeskyni co byla temější než nicota co lezí pod ostrovy. byla tam jediná louče která osvětlovala malé kamenné tlačítko. Jakmile jsem udělal krok k tlačítku tak jsem slyšel, že se něco mihlo ve tmě, něco malého a ve velkém počtu. nevím co to je a asi to ani vědět nechci. přistoupil jsem k tlačítku a stiskl jsem ho. najednou se všude začaly rozsvicovat ruditové lampy a já tak mohl spatřit co se to hýbalo v temnotě byly to tisíce endermitů. Doslova tisíce a utíkaly před světlem. Zalézali do každé díry ve zdi kterou našli, bylo jasné, že světlo opravdu hodně nesnáší. Můj pohled se upřel k jedné ze zdí byla jiná než ostatní byla celá plochá bez jediného tunelu které používaly endermiti, ale bylo na ní ještě něco zvláštního na té zdi bylo vytesáno 4 obrazy. Už jsem o těchto obrazech slyšel říká se jim legendy. Na těch obrazech byly různí mobové, Endermani, zombie, kostlivci i plížilové v jejich čele stál můž nevypadal nijak zvláštně až na jeden detail jeho oči nemají zorničky. Na dalším obrázku byla jiná armáda skládala se hlavně z lidí a vesničanů v jejich čele stálo několik lidí a vesničanu jedna lidská žena, jeden lidský muž, jeden vesničan, jeden... No vypadalo to jako chodící strom, jeden měňavec a jeden Enderman ten Enderman byl, ale nepřirozeně vysoký nejmíň 4 bloky a navíc v rukách svíral obravdu šik zbraň. Vypadala jako meš z čirého ohně a podle vzoru na kamene bych řekl s obsidiánovou rukojetí. Ta armáda se skládala hlavně z lidí, ale byly v ní i mobové jako jsou prasozombí, čarodějnice, Endermani a taky několik mobů, které jsem neznal. na třetím obrazu byla bitva. Ale na tom čtvrtém... Na tom čtvrtém nebylo nic čtvrtý byl celý rozmlácený jako kdyby se na něj někdo vrhnul krumpáčem. Jediné co jsem rozeznal byly oči, které byly naplněny hněvem. Poté jsem uslyšel Endermity jak se plazí temnými kouty a překousávají rudit čímš zhasínají světla ,,musím se odtud dostat než mě ti endermiti sežerou zaživa" snažil jsem se jít potichu aby mě neslyšeli o endermitech jsme se učili mají velice dobrý čich a sluh, ale špatný zrak. snažil jsem se jít pomalu, ale když jsem se ohlédl viděl jsem jak světla jedno po druhém zhasínají a jak v temnotě tisíce červených očí se rychle blíží ke mě! Okamžitě jsem se dal na útěk. Světla jedno po druhém zhasínali a já jsem slyšel jak čím dál více Endermitů se žene přímo za mím pachem jakmile jsem dorazil k obrovské díře kterou jsem spadl dolů tak jsem se teleportoval nahoru. Poté jsem se z té tmy teleportoval znovu na samotný povrch. Jakmile jsem byl napovrchu tak jsem si lehnul. Ano lehnul jsem si na zem, protože po skušenostech s Endermity se nic jiného udělat nedá. Když jsem se pokusil vstát tak jsem ucítil palčivou bolest v noze ,,sakra jeden z těch Endermitů mě kousnul do nohy!" Strašně to bolelo a natékalo a zářilo fialovým světlem asi nějaký jed. Jelikož jsem nemohl chodit tak jsem se teleportoval domů, když mě uviděla matka jak se plazím po zemi tak se rozkřičela ,,U notche synku co se ti stalo!" jakmile táta slyšel mamku křičet tak okamžitě vstal a běžel ke vchodu. První čeho si všiml byla moje noha ,,proboha synu co se ti to stalo s nohou?" řekl s udiveným výrazem ,,Napadli mě Endermiti, tisíce Endermitů" řekl jsem jim a to bylo to poslední co jsem řekl než jsem omdlel

                                                                           Pondělí Aktualizace I.

Když jsem se probral tak jsem byl v nemocnici a rodiče seděli hned vedle mě. Byl tam taky doktor, Sammy a Enddra ,,je vzůru!" zakřičel Sammy a všichni se ke mě naráz otočili ,,synku konečně jsi vzhůru už jsme se bály, že se nevzbudíš" řekl mi táta ,,co tady dělám?" zeptal jsem se. Jakmile jsem se zeptal tak si vzal slovo doktor ,,tvoje noha byla zasažena silným jedem jež způsobuje naprosté ochrnutí svalů a následně smrt. Měl jsi velké štěstí. Pověz nám jak se ti to stalo?" chvíly jsem přemýšlel, protože mě hrozně bolela hlava a nakonec jsem řekl ,,Když jsem se šel projít tak jsem spadl do hodně hluboké jámy. Byla tam hrozná tma a pak..." na chvíly jsem se zarazil, protože jsem si nemohl vzpomenout co bylo dál ,,co bylo pak?" zeptal se doktor ,,pak se na mě ze všech stran začaly sypat Endermiti bylo jich nejmíň 100 000 utíkal jsem a to rychle, ale jeden z nich mě stačil kousnout do nohy" řekl jsem a pak jsem se zase opřel o nemocniční lůžko ,,tak to bude asi původce toho jedu. Endermiti nemají v Endu co dělat museli se sem tajně dostat a prokopad si tunely skrs celý ostrov, za chvíly by mohly být nebezpeční pro celé End dám vědět Deratizátorům aby je zlikvidovali" to bylo poslední co doktor řekl než odešel. Zbytek dne jsem musel ležet na lůžku v nemocnici abych se úplně zotavil.