Já Enderman

Část 6.

                                                                                           Úterý

Bum! Prásk! To je asi souhrn dnešního rána jo a taky vyděšený pohled matky jak na mě křičí ,,synku rychle vstávej!" takhle křičela a křičela pořád dokola ,,mami uklidni se co se děje?" zeptal jsem se ,,Synku útočí na nás lidé objevili se u mostu!" nechápal jsem lidé? proč na nás útočí? Ale než jsem se stačil zeptat tak mi řekla, že musíme jít k portálu a ať si vezmu jenom to nejnutnější. Nemusel jsem se ani moc rozhodovat vzal jsem si svůj meč, krumpáč trochu brambor, svůj klobouk a samozdřejmě svou železnou helmu a vyšel jsem z domu jakmile jsme to udělal tak jsem uslyšel zasvištění šípu. Chtěl jsem se teleportovat pryč, ale nestihl jsem to šíp narazil na mou železnou helmu s ohlušujícím kovovým zvukem. Rozhlédl jsem se kolem sebe a všude na zemi se válelo tisíce Perel z Konce ,,támhle je jeden!" Otočil jsem se tam odkud to přišlo. Stál tam muž s hnědým plnovousem měl na sobě železnou zbroj a v ruce obrovské kladivo, v drůhé ruce držel štít s velkou červenou sovou nakreslenou na něm ,,je můj!" zakřičel a s bojovým křikem se rozběhl proti mě a svůj štít držel před sebou. Stihl jsem se jen tak tak teleporovat mimo dráhu jeho běhu. Jakmile zastavil tak se otočil a zadíval se mi přímo do očí. Okamžitě jsem tasil svůj meč. Jakmile jsme to udělal tak jsem za sebou slyšel další zasvištění šípu. Tentokrát jsem byl dost rychlí a teleportoval jsem se přímo za šíp který trefil může s plnovousem který se rozkřičel k místu odkud vyletěl šíp ,,jsi blbá?! vždyť víš, že luk a šíp je proti Endermanům asi stejně účiný jako hloubení obsidiánu pomocí řepy!" otočil jsem se tam kam křičel můž s plnovousem a tam stála dívka s lukem v ruce. Měla na sobě koženou zbroj bez helmy. Měla také hnědé vlasy a modré oči a poté co se přestala smát řekla naoplátku ,,tak nelez do dráhy mím šípům! Každá zbraň může zabít Endermana pokud jsi dost rychlý!" řekla a začla se zase smát ,,tohleto na bojišti nestrpím! buď si jistá, že tě nahlásím veliteli Kolbertovi!" Jakmile domluvil tak se na mě za ohlušujícího výkřiku opět vrhnul tentokrát svým obrovským kladivem, těsně před tím než udeřil jsem se teleportoval za něj a seknul jsem ho svým mečem ,,aaaaauuu!" Jakmile zařval tak jsem uslyšel zasvištění šípu PUF! a byl jsem přímo před dívkou která ho vystřelila a ve zlomku sekundy jsem ji přesekl luk na dva kusy ta se podívala na mě pak na svůj luk a pak zase na mě ,,ok, kašlu na to beru roha" řekla a začla utíkat ,,zbavělče!" zakřičel na ní můž s plnovousem zatím co se řítil přímo na mě. nebyl jsem dost rychlí a jeho kladivo udeřilo. Trefil mě přímo do hlavy, ale díky mé helmě byly škody minimální. Poté jsem se připravil provést protiútok! Muž rychle zaragoval tím, že pozvedl svůj štít abych řekl pravdu tak jeho štít toho už musel hodně zažít, protože byl celý poškrábaný a popraskaný, na jednom místě byl dokonce i ohořelý pozvedl jsem svůj meč a zasáhl jsem ho jednou, dvakrát, třikrát a jeho štít se zlomil ,,sakra! můj štít! to tě přijde draho ty bastarde!" řekl a napřáhl své kladivo neměl, ale dostatek času udeřit, protože můj meč byl rychlejší. Zasáhl jsem ho do hrudi tak silně, že kousek ustoupil ,,sakra ty jsi silnej parchant!" řekl a o kousek ustoupil, sekl jsem ho znovu a znovu až semu jeho železní hrudní plát rozpadl ,,utíkej!" zakřičel ženský hlas. Ohledl jsem se a tam stála ta dívka v kožené zbroji ,,Já nikdy neutíkám z boje!" zakřičel můž. Napřáhl jsem svůj meč k další ráně, ale najednou se mi udělalo strašně špatně. Začalo se mi mlžit před očima. Zeslábl jsem zeslábl jsem tak moc, že jsem upustil svůj meč a upadl jsem. Cítil jsem jak mi rostou kosti. ,,co se to děje?" řekl muž ,,asi roste?" řekla dívka co se stačila přemístit za muže" říkal jsem si, že to každou chvíly skončí, že jenom rostu, ale ono se to nezastavovalo rostl jsem cítil jsem jak se mi prodlužují nohy a jak mi roste hlava a najednou se to zastavilo síla se mi opět vrátila a cítil jsem se silnější než před tím pokusil jsem se vstát povedlo se mi to až na potřetí. Trochu jsem vrávoral a hrozně mě bolela hlava ,,proč je tak obrovskej?" slyšel jsem z leva ,,je alespoň o blok vyšší než by měl Enderman mít. Pokusil jsem se udělat krok a malém jsem spadl. Teprve až po tom jsem otevřel oči ,,co, co to má s očima?" nevěnoval jsem jim pozornost a místo toho jsem se rozhlédl kolem viděl jsem matku a tátu jak je tlačí dav Endermanů směrem k portálu. Nechal jsem tedy lidi lidmi, popadl jsem svůj meč a začal jsem taky utíkat směrem k portálu Můž s plnovousem se za mnou chtěl rozběhnou, ale dívka ho chytla za rukáv a řekla ,,ne! nech ho je na tebe moc silný!" řekla a zatáhla ho zpět ,,na mě není nikdo dost silný!" zakřičel a rozběhl se na mě otočil jsem se na něj a hlavou mi proběhlo tisíce myšlenek myslel jsem na to, že už možná nikdy neuvidím své rodiče na to, že už si nikdy nedám zmrzlinu a na to, že už nikdy neokusím oko guláš nahromadilo se ve mě tolik vzteku, že jsem zaťal pěst a tou jsem muže běžící ke mě uhodil tak silně, že odletěl 3 bloky daleko. Můž se snažil vstát, ale jenom se potácel na zemi. Musela to být fakt silná rána. Pak jsem se k obou lidem otočil zády a utíkal jsem směrem k mostu. Všichni Endermani na mě hleděli a všichni byly asi o blok nižší taky si povídali o mých očí. Neměl jsem po ruce zrcadlo ani vodu takže jsem neměl páru co je s míma očima Kouknul jsem se na 1 blok široký kamenný most a viděl jsem jak se hromada Endermanů na něm vzájemě přestrkuje a mnoho Endermanů padalo dolů do prázdnoty bylo to děsivé. Pochopitelně jsem nechtěl skončit jako hromada ostatních tak jsem se pokusil teleportovat na drůhý konec. Víte jak vypadá teleportace z pohledu Endermana? Je to jako, když letíte neskutečnou rychlostí jako kdyby jste vypili lektvar levitace a lektvar rychlosti 500. Letěl jsem ohromnou rychlostí až jsem se dostal do Králoství Draka z Konce Tam jsem viděl asi 15 lidí jak zběsile střílí na draka z luků drak se všem šípům vyhnul a pak je zasáhl střemhlavým útokem každopádně nebyl čas se zabývat drakem musel jsem odsud. Jenže tu bylo několik portálů a já nevěděl do kterého z nich vběhli moji rodiče tak jsem si náhodně vybral ten úplně v pravo nebylo času na zbyt tak jsem do něj skočil. V tu chvíly se mi opět zamlžili oči, všude kolem mě byla temnota. Pak se mi zrak začal znovu vracet a temnota kolem mě začala ustupovat objevil jsem se uprostřed lesa. ,,Kde se vynořím je asi náhodně" řekl jsem si. Rozhlédl jsem se abych se trochu zorientoval. Byl jsem u vstupu do lesa a byla temná noc a všude kolem mě byla tma. Pořád to, ale nebyla tma ve které bych neviděl Něco v té tmě, ale upoutalo mou pozornost malá jeskně s 4x4 vchodem s jedinou loučí na pravém boku jeskyně. Teda jestly to byla jeskyně její stěny byly moc rovné než aby byla přírodní nejspíš jí tam někdo vykopal krumpáčem. Jelikož to bylo jediné osvětlené místo tak jsem se tam rozhodl vydat.

úterý aktualizace I.

Když jsem přišel blíže tak jsem zaslechl hlasy ,,jsi si jistý, že je to tu bezpečné?" řekl můžský hlas ,,naprosto, přestaň fňukat a kopej ať to tu můžeme rozšířit já budu zatím stráži" řekl drůhý hlas ,,tak fajn" řekl ten první hlas. Vstoupil jsem dovnitř schovaný za rohem a nahlédl jsem za roh kde jsem viděl 2 lidi jeden měl na sobě bílé tričko, černé kalhoty a v ruce držel železný krumpáč. Ten drůhý měl na sobě červené tričko, tmavě modré kalhoty a v ruce držel diamantový meč, oba měli černé vlasy. Přemýšlel jsem jestly mám na sebe upozornit nebo ne a pak jsem uslyšel zvláštní zvuk za mými zády bylo to jako kdyby něco chraplavě dýchalo. Když jsem se otočil abych zjistil co to bylo tak jsem si všiml, že hned vedle mě stojí hodně, HODNĚ divný týpek měl černé oči, tmavě zelenou kůži, světle modré tričko a fialové kalhoty s malími šedými botičkami. Nic nedělal jen na mě zíral. Myslím, že jsem byl první Enderman kterého kdy viděl poté se však začal dívat směrem k lidem a vyšel z pozarohu k nim ,,zombie!" zakřičel můž s diamantovým mečem. Aha tak tohle je zombie? nevypadal moc nebezpečně. Zombie se začala pomalu přibližovat. Můž s diamantovým mečem ji nechal přijít dost blízko na to aby byla na dosah čepele poté ji třemi ranami zabil. Zombie zčervenala, upadla a zbyl po ní jenom obláček kouře co se po chvíly rozplynul. Radši jsem odtamtud vypadnul dříve než si mě všimli. Nechtěl jsem dopadnout jako ta zombie. Šel jsem. Šel jsem dlouho. Hodně jako fakt hodně dlouho a viděl jsem viděl spoustu věcí a dokonce jsem potkal i pár Endermanů. I několik jezírek s vodou, když jsem se do jednoho z nich podíval tak jsem viděl svůj odraz, opravdu jsem měl zelené oči. Musel jsem se smířit s tím čím sem a upřímě to šlo docela lehce připadal jsem si fakt cool no nic pro dnešek jsem toho napsal už dost budu pokračovat zítra, navíc mě i strašně bolí ruka.