(NE)OBYČEJNÁ DÍVKA

🌴1. kapitola🌴

*O rok a půl později*

Zasloužené dvouměsíční prázdniny byly už skoro v tahu, ani jsem si to všechno nestihla uvědomit. Zároveň jsem se ještě pořád nemohla rozhodnout, na jakou střední nastoupím. Co bych chtěla v budoucnu dělat jsem sama pořádně nevěděla, proto mě konec prázdnin tolik děsil.

Přihlášku na místní gymnázium jsem vyplnila už na jaře a před dvěma měsíci mi přišel e-mail, že mě vzali. Alespoň někam jsem se dostala. Můj sen o tom, že budu televizní moderátorka se rozplynul hned po tom, co jsem zjistila, že střední zaměřena na tenhle obor je hodně daleko od domova.

Jednu dobu jsem měla chuť stát se architektkou, ale z toho také sešlo,protože mi nešla geometrie. Ta je mimochodem u architektury hodně důležitá. Tedy pokud nechcete, aby se vám dům zřítil.

Čtení knížky mě už pomalu přestávalo bavit, a proto jsem ji zavřela hned, co jsem dočetla kapitolu. Vstala jsem z postele a zamířila ke knihovně, do níž jsem ten román uložila.

Protáhla jsem se a při tom se zahleděla ven z okna. Nic se nezměnilo. Horko pořád stejně velké, zpocených triček přibývalo a ta nuda doma zůstala. Od té doby, co se naši rozvedli a já zůstala v tátově péči, jsem o máme neslyšela. Maximálně mi zavolala, když jsem slavila narozeniny nebo poslala pohled k Vánocům.

S tátou mi ale bylo fajn, i když musela pracovat i přes prázdniny. A dnešek nebyl výjimkou. Jsem sama doma už od sedmi ráno, a kromě čtení nemám na nic jiného náladu.

Playlist mých oblíbených písniček jsem si stihla už včera přehrát celý, dokonce dvakrát. Jelikož jsem už nevěděla, co dělat, natáhla jsem se po mobilu ležícím na psacím stole a posadila se zpátky na postel.

Otevřela jsem Messenger a hledala konverzaci s Elizabeth. Netrvalo to ani tak dlouho, protože kromě ní si píšu jenom s tátou a ještě jednou spolužačkou ze základky, která se do naší třídy přidala až v osmé.

Nicole: Ahoj, neruším?

Na odpověď jsem nemusela čekat, protože Beth si zprávu okamžitě zobrazila.

Elizabeth: Neee, právě, že vůbec. Myslím, že se unudím k smrti 😒.

Nicole: Nápodobně. Nechceš někam zajít?

Elizabeth: Na koupaliště!

Nicole: 😅 To asi ne, ale třeba do města. Na zmrzlinu nebo limonádu.

Elizabeth: Hej, zmrzlina by šla 😃. O půl páté sraz v parku?

Nicole: U platanu?

Elizabeth: Kde jinde?

Nicole: Tak zatím čau. 🤗

Elizabeth: Cs

Ukazováčkem jsem přejela po displeji, abych se podívala, kolik je hodin. Dobrý, mám ještě necelou hodinu a půl.

Zvedla jsem se a vyšla ven z pokoje. První místností, kterou jsem se rozhodla navštívit byla kuchyně.

Otevřela jsem lednici, vybrala z ní pár plastových vaniček s ovocem a postavila je na kuchyňskou linku vedle dřezu. V každé jsem vyhledala pár pěkných kousků, jež jsem si vyskládala před sebe a následně opláchla pod studenou vodou. Zbytek jsem ve vaničkách vrátila zpátky do lednice a místo nich si vzala kelímek bílého jogurtu.