(NE)OBYČEJNÁ DÍVKA

🌴11. kapitola🌴

Po příchodu do třídy jsem Lussy vylíčila, jak mě včera teta Addison překvapila a jak jsem se na pláži srazila s jedním klukem. Má kamarádka mě sice poslouchala, ale při tom se dívala ven z okna a vypadala, že to pouští jedním uchem tam a druhým ven.

„Poslouchalas mě vůbec?" prohodila jsem jejím směrem, sotva jsem skončila s vypravováním.

„Ale jo, částečně." Vypadala celkem unaveně, několikrát během toho, co jsem k ní mluvila stihla zívnout a hlavu si neustále podpírala rukou.

„Něco se stalo?" zajímala jsem se. Je pravda, že nevypadala úplně nejlépe.

Bohužel zazvonilo, než se stihla nadechnout, takže odpovědi jsem se nedočkala. Dovnitř učebny vstoupil učitel a všichni se automaticky postavili.

„Dobré ráno," spustil, „můžete se posadit."

Koutkem oka jsem si všimla, že se Lussy vůbec nepostavila. A učitel si toho zřejmě nevšimnul, protože ji nijak nenapomenul. ,,Dnes je to naše první společná hodina, takže se moc učit nebudeme, nebo lépe řečeno, vůbec." oznámil nám. Vypadal zklamaně, když mu skoro nikdo ze třídy neodpověděl jinak, než pokýváním hlavy. ,,Teda, čekal jsem větší nadšení." odmlčel se a porozhlédl se po třídě. Očima se zastavil u mě. Pousmál se. Já jsem nevěděla jak reagovat, takže jsem se jenom mírně pousmála. 

 ,,Tak, začneme klasicky představením. Jmenuji se Peter Clarkson, pro vás pan profesor Clarkson." To pan zdůraznil.,, Společně se budeme vzdělávat v předmětu Fyzika. Tak, bude mi stačit, když mi řeknete vaše křestní jméno a jak se vám na škole líbí. Pokud budete chtít, můžete i říct nějakou vaši zálibu." dopověděl a pokynul hlavou na "barbínu" sedící v první řadě.

Konečně zazvonilo. ,,Tak, já vám přeji krásný zbytek dne a mějte se moc hezky. Na shledanou." ,,Nashle." odpověděla mu na to tak půlka třídy. Začali jsme se balit a chystat na další hodinu.

Po nekonečném dni jsem se těšila domů. Přece jenom 7 hodin je 7 hodin. Přišla jsem do paneláku, pozdravila slečnu na recepci, vyzvedla si kartu, vyjela výtahem nahoru a odemkla dveře od bytu.

Zabouchla jsem dveře od bytu, odložila jsem batoh k botníku, kde jsem si před chvílí zula boty a mířila si to do kuchyně. Podívala jsem se na hodiny. Bylo něco kolem 3 odpoledne.

Z lednice jsem si vytáhla jahody, maliny a mléko. Z misky na kuchyňském ostrůvků jsem si ještě vzala banán. Všechno jsem vložila do mixéru a zapla. Jakmile byl milkshake hotov, nalila jsem ho do sklenky a odešla z kuchyně rovnou do pokojíku, kde jsem cestou ještě sebrala batoh u botníku.

Sedla jsem si ke stolu, vytáhla učení z batohu a začala si dělat úlohy. Kolem půl čtvrté mi přišla zpráva na Instagram. 

carter_simon vám chce poslat zprávu. Otevřela jsem tedy chat.

carter_simon: Ahoj. Hele, sry za Collina, jak se zachoval. Musíš si myslet, že je kdo ví jaký blbec. PS. Doufám, že jsem trefil účet, protože tolik Nicole jsem nečekal 😅

Musela jsem se pousmát. Tohle jsem nečekala.

nici_demartino: Hele...trefil ses. Jo a v pohodě. Nemusíš si kvůli tomu dělat hlavu.

carter_simon: Oukej. Jsem rád, že jsem se trefil. Protože kdyby ne, tak bych se asi hanbou propadl😅BTW. Chtěl jsem se zeptat, jestli bys někdy nešla ven???

Páni. Tohle jsem fakt nečekala. Chvíli jsem přemýšlela, nakonec jsem ale svolila.

nici_demartino: Noooo... klidně.

carter_simon: Kdy máš čas?

nici_demartino: No, vlastně kdykoli. Žádné kroužky ani aktivity krom bruslení a tance nemám

carter_simon: Takže bys mohla klidně i dneska? Zašli bychom do města, někde na pizzu, pak na brusle...brala bys?

Tohle mě HODNĚ překvapilo.

nici_demartino: Klidně dneska v 16:15. Jenom napíšu tátovi

carter_simon: Okey, počkám. Sejdeme se v 16:15 v Doria pizzerii. Znáš?

Tátovi jsem napsala vzkaz, že jdu s kamarády ven. Pro jistotu jsem mu poslala i SMSku. Kdyby náhodou.

nici_demartino: Jj. Poznám. Za chvilku vyrážím. Sejdeme se tam

carter_simon: OK

Usmála jsem se. Ale pak jsem se zarazila. Co si vezmu na sebe? pomyslela jsem si. Vrátila jsem se do pokoje a otevřela dveře do šatníku.

Rozhodovala jsem se dlouho, ale nakonec vyhrála bílá croptopová mikča a světle šedé riflové kraťásky. Sebou jsem si vzala jenom mobil a kartu a nějaké drobáky, co jsem našla v kapse od mikiny.

Jakmile jsem vyšla ven z paneláku, ujal se mě strach. Nevěděla jsem, jestli dělám správnou věc, ale doufala jsem, že nic nepokazím.

K pizzerii jsem dorazila v 16:12. Rozhlížela jsem se kolem, ale nikoho známého jsem nenašla.

Po chvíli postávání venku jsem si sedla k volnému stolku pro dva. Pak jsem ho uviděla. Šel směrem od pláže. V tom slunečním svitu vypadal úžasně. Tmavé vlasy mu padaly do očí, na sobě měl jen šedé tílko s logem SeaSharks a modré kraťasy. 

 Sakra, Nicole, nad čím to přemýšlíš?!

Jakmile mě zahlédl, usmál se, přišel ke mě, pozdravil a po chvilce spustil: ,,Hele, fakt mě mrzí jak tě Collin seřval na té pláži. Sice se moc neznáme, ale přijdeš mi jako fajn holka a myslím, že bychom spolu mohli vycházet." 

,,V pohodě. Proč se za něj vlastně omlouváš?" zeptala jsem se zvědavě.

,,No, já se znám s Collinem od mala. Vždycky byl trochu víc výbušný. Takže jsem takový jeho strážný anděl." odvětil a usmál se. Přikývla jsem.

,,Prý hraješ fotbal." navázala jsem konverzaci. ,,Jo a celkem mě to i baví. To by tam ale nesměl být Jordan, je to kretén. Nemám ho rád. Myslí si, kdo ví jaký je borec." řekl a odmlčel se.

 ♛♛♛

,,Tak kam teď?" zeptal se Simon. 

,,Nó, kolik je hodin?" zeptala jsem se. 

Podíval se na hodinky. ,,Půl šesté." odpověděl 

,,Neříkal jsi něco o bruslích?" zeptala jsem se. 

Chvíli nechápal, ale pak se mu rozzářily oči. ,,Ajoo, já úplně zapomněl. Promiň." začal se omlouvat. ,,Klidně můžeme zajít." odpověděl. 

,,Jo, tak jo. Akorát se ještě musím stavit u mě doma. Pro brusle." řekla jsem. 

,,Není problém." odpověděl.

Nahoru do bytu jsem vyběhla sama, Simon mě počkal dole. S bruslemi jsem vyšla z paneláku. Ještě jsem si stihla vzít vak s vodou, kdybych náhodou měla žízeň. 

,,Připravená?" zeptal se Simon, když jsem se objevila znovu dole.

,,Jasně. Můžeme vyrazit." 

 Se Simonem se jezdilo fajn. Stavili jsme se u něj doma pro brusle. Bydlí ve velkém rodinném domě společně s jeho rodiči a babičkou s dědou. Bylo asi půl osmé, když zapadalo slunce a my zastavili na kopci. Sedli jsme si do trávy, povídali si a sledovali západ slunce.

,,Víš, ty si docela fajn holka." začal. 

,,Jenom docela?" zavtipkovala jsem.

,,Dobře, tak neuvěřitelně fajn." zmínil. Zasmála jsem se. 

,,Chtěl jsem se tě na něco zeptat." začal. Vypadal trochu nervózně. 

,,Na co? Mám pro tebe něco udělat?" zeptala jsem se. 

,,No, byla by tu jedna věc." usmál se.

 Naklonil se ke mně a dlouze mě políbil...