(NE)OBYČEJNÁ DÍVKA

🌴7. kapitola🌴

Celý týden nějak rychle uběhl. Ani jsem se nenadála a byl nedělní večer. Po včerejším výletě po městě jsem byla celý den jakási unavená, takže jsem nevyšla ani na balkon. Jen jsem se válela na gauči nebo v posteli a četla si při tom knihu.

Ještě před tím, než jsem si lehla, jsem přešla ke stolu a otočila list kalendáře. Trochu mě zamrzelo, když srpen vystřídalo září. Letní radovánky a zmrzlinu v parku vystřídá učení se na testy a brzké vstávání.

„Neboj se Nicole, nějak to přežiješ." S touto větou jsem si lehala do postele a taky s ní usnula.

♛♛♛

Otravné cinkání budíku mě dokázalo během několika vteřin pořádně naštvat. Vstávat z vyhřáté postele se mi vůbec nechtělo a otevřít oči byl pro mě nadlidský výkon. Pořád ale lepší než vstávat o půl šesté, jako táta.

Tahle myšlenka mě nakonec postavila na nohy. Budík jsem jedním dotykem umlčela a přešla k oknu. Roztáhla jsem závěsy, aby do pokoje mohlo proniknout trochu světla. Při pohledu ven mi došlo, že dneska jdu poprvé do nové školy. První den strávený na střední.

Loudavým tempem jsem vyšla z pokoje a opatrně sešla schody. Namířila jsem si to přímo do kuchyně, kde jsem vytáhla z poličky keramickou misku, do niž následně nalila vychlazené mléko, co jsem následně vrátila zpátky do lednice. Misku jsem ještě na půl minutky vložila do mikrovlnky, aby mléko nebylo moc studené.

Z jedné kuchyňské skříňky jsem si vytáhla pytlíček s müsli a ty pak nasypala do misky s mlékem, kterou jsem před chvílí vytáhla z mikrovlnné trouby. Posadila jsem se k ostrůvku a pomalu začala jíst. Při tom jsem uvažovala nad dneškem a vlastně nad celým nastávajícím školním rokem.

Kromě Ashlin jsem tu nikoho neznala. A po pravdě ani v Seatownu jsem se zatím moc nevyznala, ani po včerejším výletu. Na pláž jsem se už dostala, to ano, ale pořád...Seatown je obrovský. Jediné, co je pro mě důležité, je dostat se do školy, do nákupáku a domů. Nic víc už nepotřebuji vědět.

Po asi deseti minutách, kdy jsem si přiznala, že už jsem po jídle, jsem se zvedla a odnesla nádobí k lince. Otevřela jsem myčku, do níž jsem vložila misku a špinavou lžičku hodila do dřezu.

Další místnost, kterou jsem se rozhodla navštívit byla koupelna. Vešla jsem dovnitř, vyčistila si zuby a natáhla se po kartáči na vlasy. Chvíli jsem přemýšlela, jestli si mám něco učesat už teď, nebo až se obléknu. Nakonec jsem zvolila druhou variantu, protože při oblékání trika bych si mohla ten účes nějak poškodit.

Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Tohle už není ta stará, dobrá Nicole. Tohle je nová Nicole, plná očekávání a nadšení. Musela jsem se nad svým uvažováním pousmát.

Chvíli jsem se jen tak dívala do šatníku, než jsem konečně po něčem sáhla. Byly to tmavě modré kraťasy s laclem a bílé tričko. Z vlastních zkušeností s ranním počasím jsem si přes sebe ještě přehodila vínovou mikinu, načež jsem sebrala batoh a sešla dolů.

Na svačinu jsem si udělala něco jednoduchého. Jenom jsem nakrájela jablka a jahody, nasypala je do malé plastové krabičky, a nakonec k nim přidala i hrst borůvek, aby to nebylo jenom červené. Hotové jídlo jsem uložila do malé přední kapsy a láhev s citronovou limonádou zastrčila do postranní síťky.

♛♛♛

Stojím před školou a rozhlížím se okolo. Mohlo tu být něco kolem dvaceti lidí v mém věku, víc ne. Zřejmě se to tu schází tak nějak postupně, jak se komu chce. Z pozorování okolí mě vyrušila SMSka od táty: