(NE)OBYČEJNÁ DÍVKA

🌴10. kapitola🌴

Pusu jsem měla plnou písku. Naštěstí se mi žlutá zrníčka nedostala do očí, za což jsem byla neskutečně vděčná. Vzepřela jsem na loktech a snažila se nadechnout. Při tom jsem plivala, abych dostala z úst tu strašnou pachuť a hlavně aby mi písek nekřupal mezi zuby. Připadala jsem si jako malá holčička, co si poprvé hraje na pískovišti a zároveň mi bylo děsně trapně!

„Neumíš se dívat na cestu?!" ozval se naštvaný klučičí hlas.

Překulila jsem se na záda a vzhlédla. Rukou jsem si musela zastínit sluníčko, díky němuž jsem blbě viděla a až teď mi došlo, že jsem se vlastně zase s někým srazila.

„Jsi v pohodě?" natáhl ke mně ruku a já ji přijala. S jeho pomocí jsem se nějak postavila a konečně si ho mohla pořádně prohlédnout. Tmavovlasý kluk s hnědýma očima, snad ještě o půl hlavy vyšší než já a oblečený v tmavě modrých bermudách a bílém tričku s mně už docela dost povědomým logem. Ano, byli to SEA - SHARKS, basketbalový tým našeho gymplu. Očima mě sjel od hlavy k patě, ale nepřestával se při tom mračit. „Nemehlo." zavrtěl hlavou, „nevíš snad, jak se..."

Ashlin běžící našim směrem ho přerušila: „Nicole! Proboha, promiň, já jsem nevěděla, že...Colline?! Co ty tady?" Podívala sena toho kluka poněkud překvapeně.

Ona ho zná? prolétlo mi hlavou.

„Co bych tady dělal? Šli jsme s klukama jakože na pláž a já nabídl, že zajdu pro drink. No, a mezitím mě tady tahle kráva pitomá srazí!" Při slově kráva ukázal na mně.

Ashlin se naklonila trochu doprava, aby mě viděla a mladík přede mnou se otočil za sebe. Dva páry očí se upřeně dívaly na mně a já nevěděla, co dělat. Sklopila jsem tedy hlavu a dívala se na písek, na němž jsem ještě před několika vteřinami ležela.

„Co je to tu za kravál?!" Další týpek, co k nám došel. Radši jsem zase zvedla oči, abych nevypadala jak malá stydící se holčička. „Můžete mi vysvětlit, co se stalo?" Další vysoký kluk, tentokrát špinavý blonďák se postavil mezi mě a Collina. Střídavě se přitom díval svýma modrýma očima z jednoho na druhého.

„Jdu prostě..." začal hnědovlasý kluk.

„Já jsem se nedívala na cestu!" vyhrkla jsem a Ash pak ještě dodala:

„Moje chyba! Strčila jsem..."

„Můžete mi to říct postupně? Nerozumím ani jednomu! Takže..."otočil se ke mně, „ty ses nedívala na cestu, je to tak?"

„No." rozmýšlela jsem, co řeknu, „jela jsem moc rychle a nemohla to ubrzdit."

„A vrazila do mě," přidal se do naší debaty Collin, který ještě stále vypadal vytočeně.

Brunetka vzadu udělala pár kroků a přešla až k blonďatému mladíkovi. „Simone, poslouchej," začala a všichni zrovna přesunuli své pohledy na ni, „s Nicole jsme se jely projet na bruslích a já do ní před vstupem na pláž vrazila. Jenže jsem nevěděla, že jsem do toho dala tolik síly. A Niky se rozjela fakt rychle...ani já bych to nebyla schopna ubrzdit."

„A ještě řekni, že jsem jí vběhl do cesty!" ozval se Collin.

„To jsem neřekla!" bránila se Ash a pak se prosebně podívala na blonďáka před sebou. „No tak, Simone!"

Ten jen rozhodil rukama: „Sakra lidi, to je těžké! Tamta do ní strčí, tenhle zase někam běží...Je někdo zraněný?"

Ohlédli jsme se jeden na druhého.

„Ne." pípla jsem, „alespoň já ne."

„Ty, Colline?" otočil se na bruneta.

Mávl rukou. „V pohodě. Taky se mi zdá, že tu práci bereš nějak moc vážně," zasmál se a poplácal Simona po rameni.