Really?

2

POHLED MATTA:

Nevím, jak dlouho potom jsem tam ještě nehybně stál, ale probudil mě až výkřik všemožných nadávek, které šli slyšet i přes ony zavřené dveře. Těžko říct, jestli patřili mé osobě nebo ne. Se svěšenou hlavou jsem se přemístil na lavičku přímo naproti šatny. Dveře jsem propaloval pohledem a přemýšlel, co sakra budu dělat.

,,Tos posral." ozval se Louis. Ten kluk se umí vymáčknout vždycky v tu nejméně vhodnou chvilku.

,,Bez tebe bych to fakt nevěděl." odmlčel jsem se. ,,Hele, klidně běžte domů, já tady asi počkám. Přijdu pozdě." řekl jsem po chvilce. Bydlíme všichni ve společné vile, a tak je to trochu složitější.

,,Ne, jsme skoro bráchové, nenecháme tě v tom. Zůstaneme." pronesl starostlivě Danny. Ostatní mu na to horlivě přikyvovali. 

POHLED ISABELLY:

Když jsem tam Chloe viděla stát tak zničenou, automaticky mě všechen vztek na ni přešel. Ihned jsem ji odvedla do šatny, vypadala strašně.

,,Ježiši Chloe, co se stalo?" zeptala jsem se pohotově. Ona se místo očekávané odpovědi rozplakala a skrz vzlyky nebyla schopná vydat jedinou hlásku. 

,,N-No byli jsme na.. na večeři. A pak... pak mě pozval k.. k němu domů... chtěl se se mnou vyspat... ale to já nechtěla.. tak mě začal mlátit.." vykoktala ze sebe. Bez přemýšlení jsem ji objala.

,,Stalo se něco víc?." otevřela jsem opatrně znovu téma. Chloe už se v celku uklidnila.

,,Ne, přišel tam jeho brácha nebo kdo. Ale kdyby ne tak nevím.." rozbrečela se nanovo.

,,Pšt, nemysli na to." zašeptala jsem jí. Zabíjelo mě vidět ji v takovém stavu. Je to moje nejlepší kamarádka, něco jako sestra a když jí někdo takto ublížil. Ani jsem si to neuvědomila, ale z mojí pusy se začala sypat halda těch nejhorších nadávek.

,,Jedu za ním a rozbiju mu hubu." prohlásila jsem rozhodně. Už jsem chtěla i otevřít dveře, ale reakce Chloe mě přeci jen zastavila.

,,Co blázníš proboha. A zřídí tě úplně stejně ne? Neřeš to." řekla už poněkud klidnějším hlasem.

,,Jak jako neřeš to? Budu to řešit, málem tě znásilnil Chloe." vykřikla jsem.

,,Nekřič! A byla to moje vina, nemám si vybírat kluky na seznamce." 

,,Tak fajn, volám policii. Je úplně jedno jestli to bylo na seznamce nebo v obchodě." začala jsem po kapsách hledat svůj mobilní telefon. Ten mám ale i s kabelkou v šatně naproti. Sakra.

,,Ne." zavrtěla Chloe hlavou.

,,Fajn, tak aspoň zajedeme k doktorovi, tam už se to vyřeší samo. Prosím Chloe, nemůžeš to nechat být. Co když to udělá nějaké další holce?" zahrála jsem na city.

,,Dobře, zajedeme k doktorovi. Ale trochu se uklidním a převlíknu. Máš tu něco?" 

,,Něco ti seženu." přikývla a odcupitala do koupelny. Já s nádechem otevřela dveře, nějak jsem doufala, že můj milovaný bratříček a ta jeho parta už zmizli. Marně. Všichni seděli na lavičce, přímo naproti a zkoumavým pohledem na mě civěli. Prošla jsem kolem nich jakoby tam nebyli a odemkla dveře do druhé šatny. Zde jsem si posbírala své věci a našla nějaké oblečení pro Chloe. 

Tak nějak jsem si myslela, že i cesta zpět proběhne bez povšimnutí ovšem marně.

,,Co je s Chloe?" zeptal se Matt.

,,Co ji ti do toho?" nesnáší, když se mu odpovídá otázkou. Vím to a baví mě ho štvát, za to všechno si to zaslouží.

,,Ježiši Bello, tady nejde o náš vztah, ale o její zdravotní stav." Aha, takže si teď bude hrát na chytrého...

,,Co se staráš. Několik let jsme byli jenom my dvě. Umíme se o sebe postarat. Nepotřebujeme slavného popového zpěváčka." odsekla jsem mu.

,,Ty to asi nechápeš co? Já se to tady s tebou snažím urovnat, ale ty evidentně nemáš zájem." otáčel se k odchodu.

,,Ne, to ty to nechápeš. Když jsi odjížděl, nasliboval jsi tolik věcí a ani jednu nedodržel. Ty i táta jste věděli jaká je doma situace. Věděli jste to a stejně jste tam nechali samotnou čtrnáctiletou holku. Já jsem sakra vůbec nevěděla co mám dělat, neměla jsem pomalu peníze ani na jídlo a ještě k tomu všemu se mamka stále zhoršovala. A pokud si pamatuješ, tak já jenom tak druhé šance nedávám. Jestli si myslíš, že když jsi teď hvězdička a svět tě zbožňuje, tak na mě to neplatí. Nikdy ses takhle nechoval a dneska mi s tebou stačila půl hodina, abych zjistila, jak ti za těch pár let narostlo ego." dokončila jsem svůj monolog. Vyčetla jsem mu spoustu věcí, ale stále bych ještě mohla pokračovat. ,,Nazdar." dodala jsem a odešla zpět za Chloe.

,,Hodně špatný?" zeptala se.

,,Teď to neřeš, tady jsou nějaké kalhoty a tričko, nic jiného jsem nenašla." odvětila jsem a podala jí oblečení. Sama jsem se převlékla do svého a pak už jsme jenom odjeli do nemocnice...