Really?

16

Od rána pochoduju po bytě jak smyslů zbavená. Vždycky jsem se smála holkám, které měly rande a byly z toho vyklepané. V duchu jsem si říkávala, že takhle se chovat nikdy nebudu. A co, však když už jsem na nějaké to rande šla, tak jsem byla úplně v pohodě. A teď se třesu jak osika, nejsem schopná ani umýt nádobí a neustále nad tím musím přemýšlet. Kam mě vezme, co na sebe, jaké to bude, jak se bude chovat, stane se něco víc? Nic nevím, vlastně ani nevím sama co chci.

Ona hodina se neúprosně blíží a je načase se začít chystat. Nemám tucha kam jdeme, tudíž jsem absolutně zmatená, co na sebe. Zase si ale říkám, že by mě nevzal někam do extra luxusu, ví, že takové podniky moc nemusím. Nakonec jsem zvolila bílé džíny, krémový svetřík a přes to jsem přehodila černý kabátek. Jednoduché, hezké, elegantní. Svoje zrzavé vlasy jsem si jen jemně nakulmovala a nechala tak.

Naposledy jsem přejela pohledem po bytě a moje oči se zastavili na mikině, která byla přehozená přes židli. Nashově mikině. Mám ji brát, nemám ji brát? Ne, moc hezky voní, takže si ji ještě nechávám. Popadla jsem kabelku a vyrazila před byt. 

Už za prosklenými dveřmi jsem ho viděla. Opíral se o auto a jeho pohled byl zabodnutý ke špičkám bot. Na sobě měl obyčejné černé roztrhané džíny a bundu. Slušelo mu to. Sakra mu to slušelo.

,,Ahoj." usmála jsem se na něj.

,,Ahoj krásko, sluší ti to." úsměv mi opětovat a podal mi rudou růži. S překvapeným výrazem jsem se na něj podívala. Bylo na něm jasné, že je krapet nervózní. 

,,Děkuju, je nádherná. Tak kam jedeme?" 

,,Nebuď zvědavá a nastupovat." rozkázal. Usadila jsem se tedy na místě spolujezdce. Cesta probíhala v tichosti. Nebylo to však takové trapné ticho, ba naopak, bylo velmi příjemné. 

Na nějaké slovo jsem se zmohla, až když Nash zaparkoval před největším akváriem a mořským centrem v Anglii. Za tu dobu co v Londýně žiju, jsem se sem nikdy neměla možnost dostat. Nash vystoupil a já ho v těsném závěsu následovala. Když jsem si přečetla hlavní ceduli, lehce mě přejelo zklamání.

,,Copak? Jsi nějaká smutná teď?" obrátil na mě ty jeho božská kukadla. 

,,Říká ti něco otevírací doba?" naťukla jsem opatrně. On se jen zasmál a pobaveně mě sledoval.

,,Říká ti něco jméno Nash Wilson?" vyletělo z něj. ,,V klidu Bell, o nic nepřijdeš. Tátův kamarád to tu vlastní." pokračoval. 

,,Že mě to nepřekvapuje." zamumlala jsem si pro sebe. Nash se jenom uchechtl a už vytahoval klíče z kapsy. 

,,Jdeš nebo ti stačí pohled zvenku?" mrmlal. Jednou nohou jsem už stála ve uvnitř, ale pořád mi to nedalo.

,,Opravdu jdi ty klíče neukradl a tohle není vloupání?" ujistila jsem se.

,,Ježiši Bell, pojď prosím tě už." zahučel a zavřel za námi dveře. Stiskl nějaký čudlík, který zapnul osvětlení. Popadl mě za ruku a táhl nějakým tunelem do nižšího patra. Celá napjatá očekáváním jsem ho poslušně následovala.

Rozprostírala se před námi obrovská prosklená stěna, za kterou plavalo nespočet druhů ryb, delfínů a dalších věcí, které jsem v životě neviděla ani o nich neslyšela. Ani jsem vlastně nepostřehla, když se Nash někam vypařil.

,,Svlíkej se." řekl a hodil přede mě neopren. 

,,Jako vážně?"

,,Jo" přikývl a sám už si přetahoval triko přes hlavu.

,,Není to nebezpečný?"

,,Všechno může být nebezpečný." pokrčil rameny. Pane jo, proč musí být tak sexy? Na nic jsem už nečekala a odběhla do nějaké úklidové místnosti. To pako se samozřejmě rozesmálo.

,,Leze se do toho se spodním prádlem nebo bez?" po téhle mojí položené otázce se rozřehtal ještě víc. 

Už převlíknutá jsem vylezla a nemohla se dočkat. 

,,Nemáš to dopnuté babe." zašeptal mi do ucha. Jeho ruce se ocitli na mých zádech a já jen cítila, jak upravuje zip toho nesmyslného obleku. Moje tělo se příjemně zachvělo Vešli jsme do nějaké další místnosti. Ani jsem se nenadechla a Nash už byl ve vodě. 

,,Jdeš taky?" usmál se. Neohrabaně jsem vlezla za ním do vody a užívala si ten skvělý pocit.

****

To bylo prostě wow! Možná kdyby mě nezradil můj špatný dech, bylo by to ještě lepší. Plavali jsme s delfínama, Nash neustále dělal nějaké kraviny a já se nepřestávala smát. Momentálně stojíme před akvárkem s medůzama. Už ve svém oblečení a já Nashe držím za ruku. Když jsem si všimla, že je natočený čelem ke mě a upřeně mě pozoruje, udělala jsem to samé.

,,Nad čím přemýšlíš?" zašeptala jsem.

,,Jestli není moc brzo." zněla jeho odpověď

,,Není moc brzo na co?" vydechla jsem. Moc dobře jsem si uvědomovala, jak jsou naše obličeje blízko. Vnímala jsem i to, jak naše pohledy přeskakují z očí na rty. Vnímat jsem přestala až tehdy, kdy se mi přisál na rty. Byl to velmi opatrný a krátký polibek, ale i tak jsem cítila... Jak se to nazývá? Jo, roj motýlků, nebo ohňostroj či co. Když se odtáhl, ani na minutku jsem nezaváhala a za krk si ho přitáhla zpět. 

Ještě dlouho jsme tam takhle stáli. Čela opírali o sebe a užívali si ten nádherný moment.

****

,,Odvezeš mě domů?" zeptala jsem se, když jsme nastupovali do auta.

,,A nechceš přespat u mě?" ušklíbl se prosebně. S povytaženým obočím jsem ho pozorovala.

,,Ve vší počestnosti, samozřejmě." zvedla ruce do obraného gesta a zasmál se. ,,Ráno bych tě odvezl domů, pokud sis teda nerozmyslela představení mě tvé mamce." dodal.

,,Tak fajn." souhlasila jsem.

Po cestě jsem si ještě koupili pizzu a svedli hodinovou hádku o tom, zda na ni patří ananas nebo ne. Ovšem, když jsme zastavili před Nashovým ,,domem" nestačila jsem se divit.

,,Zavři tu pusu, nebo ti tam něco vletí. V tom lepším případě to bude můj jazyk." zakřenil se a plácl mě přes zadek. Jen jsem nad tím se smíchem protočila oči a následovala jej.

,,Nevěděla jsem, že vlastníte dohromady jeden velký barák a pak každý ještě svůj." pronesla jsem.

,,Nevíš věcí." pokrčil rameny. ,,Pustíme si film?" navrhl.

,,Jo, ale nemám tu nic na převlíknutí." usmála jsem se nevině. S úsměve mi podal jeho triko a kraťasy, které mi bezpochyby budou velké. Ukázal mi koupelnu a řekl, že za ním mám pak přijít do pokoje. Jasně, úplně vím, kde máš v tomhle labyrintu pokoj, chytráku.

****

,,Proč ti moje věci sluší víc než mě." ohrnul spodní ret a poukázal na místo vedle něj. Vlezla jsem tedy za ním do postele a po chvilce váhání se uvelebila na jeho hrudi. 

,,Tak jak se ti to líbilo? Myslím to naše rande?" zeptal se nervózně. Film byl v plném proudu a Nash mě hladil ve vlasech. 

,,Bylo to dokonalé." usmála jsem se. Přemýšlím, zda jsem byla v nějaké chvilce šťastnější...

AHOJKY! DOTAZY KE MĚ I K PŘÍBEHU MI MŮŽETE PSÁT DO KONVERZACÍ NA MÉM PROFILU NEBO DO KOMENTÁŘŮ! TĚŠÍM SE, AŽ BUDU ODPOVÍDAT!