Really?

Epilog

UŽ NYNÍ NA MÉM PROFILU NOVÝ PŘÍBĚH- ,,FREEDOM"- DEJ MU ŠANCI, DĚKUJU.

o několik let později:

,,Hodně štěstí zdraví, hodně štěstí zdraví..." sedím v novém domě svých rodičů, kteří se překvapivě dali po nějaké době zase dohromady a poslouchám, jak mi moji nejbližší zpívají přání k narozeninám. Jsou tu skoro všichni. Chloe, její maličký syn Braien, Mell, Kristy i Stella. Samozřejmě nechybí ani mamka s taťkou. Jediní, kdo schází jsou kluci. Dnes mají poslední koncert svého turné, konkrétně v Paříži. Mohla jsem tam být s Nashem, ale moje vypouklé bříško to nedovolovalo. Přesně tak, za chvíli mám termín porodu.

,,Tu máš kočko, všechno nejlepší." přejde ke mě Chloe a předává mi krásnou dárkovou taštičku. Poděkuju jí a zrovna, když chci nakouknout co je vevnitř, rozezní se po místnosti můj telefon. Mamka ke mě rychle přispěchá a s úsměvem na tváři mi ho předává. Jakmile spatřím jméno volajícího, úsměv se mi roztáhne do nadměrných velikostí a s radostí hovor přijímám.

,,Ahoj lásko." zacvrliká Nash a vpovzdálí jsou slyšet řečičky těch zbylých pakounů.

,,Ahoj Nashi." řekla jsem zamilovaným hlasem i já.

,,Chtěl jsem ti jenom s klukama popřát všechno nejlepší a říct ti, že..." neslyším ho co povídá dál, neboť mi telefon vypadne z ruky a já se pohotově chytám za břicho.

,,Panebože ona rodí, praskla jí voda, rychle." pořvává zběsile máma a já se snažím uklidnit. Holky se ke mě skloní a šeptají povzbuzující slovíčka.

Ani nevím jak, ale ocitám se v autě a míříme směr nemocnice. Na tuhle chvilku jsem čekala celých devět měsíců. Mrzí mě, že u toho Nash nebude, moc si to přál, navíc jsme si ani nenechali prozradit pohlaví miminka, mělo to být překvapení.

****

,,Sem nesmíte, je to sterilní prostředí, mohl byste sem zanést infekci." pořvává na chodbě nějaká sestřička. Během chvilinky tam vypukl strašný humbuk a já vůbec netuším co se děje. Jsem celá opocená a vnímá slova sester a doktora, kteří jsou okolo mě. Neustále mi říkají vlídná slova a povzbuzují mě.

,,Já tam ale musím." zaslechla jsem povědomý hlas a na tváři se mi vytvořil překvapený úsměv. Rozletěli se dveře a v nich se objevil udýchaný Nash v závěsu s jeho a mojí rodinou, klukama i holkama. To se sakra budou všichni dívat jak rodím? Naposledy jsem vší silou zatlačila a pokojem se roznesl dětský pláč.

,,Gratuluji maminko, máte krásnou holčičku." oznámil hned poté s obrovským úsměvem doktor.

,,Bude si chtít tatínek přestřihnout pupeční šňůru?" dodal a obrátil se na mírně vykolejeného Nashe. Ten začal okamžitě přikyvovat, div se mu neutrhla hlava a ostatní za ním se jen pobaveně culili. Obou mamkám se po tváři kutálely slzy a tátové se tvářili hrdě.

,,Nemůže, nemá ani oblečení ani nic." vetřela se do toho sestra a snažila se Nashe odtáhnout. Ten se nedal a jemně ji odstrčil.

,,No tak sestři, pro jednou uděláme vyjímku." napomenul ji doktor.

,,Takže Katie?" podíval se na mě Nash a políbil mě.

,,Takže Katie." potvrdila jsem a převzala si ten malinký uzlíček do svých rukou. Byla rozkošná.

,,Jak jste to stihli?" podívala jsem se na všechny, protože mi stále vrtalo hlavou, jak se sem tak rychle dostali.

,,No tak ségra, vážně si myslíš že by si tady náš Romeo nechal ujít porod?" podíval se na mě Matt s povytaženým obočím. Nash už od začátku říkal, že tu chce být.

,,Když jsem ti volal, byli jsme už na cestě. Pak jsme jenom vyzvedli naše a rychle jeli sem." dovysvětli mi ten můj princ a mě i Katie věnoval polibek.

,,Všechno nejlepší." usmál se. Až teď mi to došlo, budu mít narozeniny ve stejný den, jako má dcera. To je bomba!

,,Tak už jí to řekni." pokřikoval Danny. Téměř všichni jsme se něj nechápavě podívali a když jsem pohlédla zpět na Nashe, nervózně si klekal na koleno a něco hledal v kapse. Když se na mě podíval s červenou krabičkou v ruce, můj dech se jaksi zadrhl.

,,Isabello Smithová, miluju tě celým svým srdcem, a proto se ptám, vezmeš si mě?" vyvrhl ze sebe na jeden nádech.

,,Jasně že si tě vezmu, co je to za otázku?" usmála jsem se a naznačila mu, že ho chci políbit. A tak jsem už poněkolikáté spojili naše rty v jeden z nejkrásnějších polibků v našem vztahu. Rodiny i kamarádi začali nadšeně pískat a tleskat. Myslím, že takový povyk v nemocnici už dlouho nezažili.

,,Ty vole Bello, my budeme rodina." začala kolem mojí postele tančit Chloe. Jo, já se nezmínila? Chloe už není Steave, ale Smith.

Myslím, že celý náš příběh nemohl dopadnout líp. Možná jsme to s Nashem neměli ze začátku úplně jednoduché, ale i tak jsme si k sobě našli cestu a já už teď vím, že to bylo to nejlepší rozhodnutí v mém životě. A ty, naše malá Katie, myslím, že brzo budeš mít sourozence...

Ahojky všichni! Tak a jsme u konce. Ještě vyjde poděkování a oficiální uveřejnění mého nového příběhu(který už je mimochodem na profilu s prvními díly), tak prosím si tuhle povídku nechejte v knihovně.♥