I need you/ Moon ff

2. (ﾟοﾟ人))

• Vstááveej !!!!! začal na mně někdo řvát

co se děje? rozespale jsem se zeptala

• Věci už jsou pryč teď vypadni ty, řekl Adam

Co tu děláš? řekl si dva dny

• Můžu si dělat co chci ! teď ale vypadni

To nemáš v sobě ani kousek lásky ?

V tuhle chvíli mi přiletěla tvrdá rána do obličeje a pak následný pád z gauče.

• Řekl jsem vypadni !

Nebyla jsem schopná ani slova.
Strašně mně bolela hlava, při tom pádu jsem se bouchla o roh konferenčního stolku.

Probrala jsem se na zemi mezi gaučem a stolkem. Slyšela jsem nějaké hlasy z kuchyně. Byl to Adam , něco si tam vařil.
Je nezvyk vidět u sebe doma cizího člověka jak si vaří ve vaší kuchyni.

• Máš deset minut aby si se vypakovala nebo se stane to co se stalo naposledy, řekl a nadále se věnoval vaření

Se strachem v očích jsem se vydala po schodech do svého pokoje. Rychle jsem si zbalila do batohu spodní prádlo a nějaké trika. Hygienu z koupelny a mobil, nabíječku na mobil a ještě pár zbytečností.
Rozloučila jsem se se svým skoro prázdným pokojem a vydala se zpět dolů.

Nasadila jsem si své boty a do ruky vzala bundu. Bez nějakého rozloučení jsem vyběhla z domu a vydala se na nádraží.
Cestou jsem si kontrolovala peníze na účtě jestli budu mít dost na cestu na Slovensko.

Ale omylem jsem do někoho vrazila.

• No koho to tu máme, řekla ta úžasná Karolína

Promiň, ale někam pospíchám, řekla jsem a pokusila se jí obejít

• No to máš smůlu, nepamatuješ si ?

Na co jako ? arogantně jsem se zeptala

• Nepřišla jsi, takže tě čeká trest, řekla a shodila mi batoh ze zad

Na tohle nemám čas, řekla jsem už trochu naštvaně

• Ale kdopak se nám to tu zlobí, řekl hlas kluka který se objevil za mnou

Sakra nechte mě bejt, nic jsem vám neudělala

• Nic ? už jenom tím že žiješ ubližuješ všem okolo, řekl další kluk který se zjevil hned vedle Karolíny

Co po mně chcete?

Najednou mně jeden z těch kluků vzal za ruku a táhl mě do jedné z tmavých uliček mezi místními domy. Prošli jsme tou uličkou a vynořili se na prázdném pozemku za něčím domem.
Bylo tu chladno a docela tma. Stálo tu nějaké zrezlé, staré auto. Jinak tu nic jiného nebylo.
Ten kluk mně shodil na zem a začal se mi vysmívat. Hmmm jak inteligentní, říkám si

Karolína mi začala vytahovat věci z batohu a prohlížela si je.

• Hmm jedeš na výlet jo ? smála se

• Ale podívejte na to co jsem tu našel, řekl ten blonďák a z batohu vytáhl moje spodní prádlo

Oblečení které jsem tam měla začala trhat a rozhazovat všude na okolo. Nabíječku a mobil si vzala Karolína k sobě a pak už to byla taková ta klasika.
Dávali mi pěsti do obličeje i do břicha.
Chvíli do mě kopali a nakonec na mě každý plivl a všichni naráz odešli.

Asi se divíte že to popisuju takhle jednoduše a bezproblémově. No už jsem na to zvyklá takže z toho nedělám nějakej horor.
Každopádně tentokrát to bylo o trochu jiné.
Tentokrát jsem upadla do bezvědomí.
Nemám tušení jak dlouho jsem tam jen tak ležela. Nikdo jsi mě určitě nevšiml, protože jsem byla zrovna na takovém místě kam moc nikdo nechodí.
Jen se tam občas ukážou feťáci a nebo děti které si jdou zakouřit. A tipuju že kdyby tam viděli ležet někoho zraněného tak místo toho aby mi pomohli by zbaběle utekli.
.
.
.
.
.
Probral mě chlad. Cítila jsem jak mi mrzne zadek. Ležela jsem na chladném betonu.
Okolo sebe jsem uviděla mé roztrhané oblečení a vše co jsem měla ve svém batohu. Až na svůj telefon a nabíječku. Ta svině si ho určitě vzala s sebou.
Bylo mi strašně zle, nedokázala jsem se ani pomalu postavit na nohy.
Podle toho jak vypadalo nebe jsem usoudila že bude už zřejmě noc.
Počkat cože ? noc? vždyť jsem z domu odcházela brzo ráno. To jsem tady ležela tak dlouho ?