Ráno
Probudilo mě hlasité bouchání na dveře.
"Běžte pryč!" Řekla jsem rozespalým polohlasem, ale tak, aby to ten dotyčný za dveřmi dobře slyšel.
"Tady Gemma! Vstávej!" Bouchání na dveře se zrychlovalo. Raději jsem se vyškrábala na nohy. Ještě mě kvůli ní vystěhují. Doplazila jsem se ke dveřím a otevřela.
"Ještě nemůže bejt 10." Promnula jsem si jednou rukou oči a zívla.
"Je půl jedenáctý. Zpozdila jsem se." Zasmála se, vběhla dovnitř a zavřela za sebou. "Tak se oblíkej! Čeká nás London Trip!"
"Nojo." Odplazila jsem se do koupelny a vyčistila si zuby. Když jsem se namalovala, řekla jsem si jak strašně vypadám a oblékla se do pohodlných šortek a tílka, obula jsem si svoje nejoblíbenější vansky.
"Jdeme?" Řekla natěšeně Gem. V očích jí úplně zářily jiskřičky.
"Proč jsi tak natěšená?" Zasmála jsem se, počkala až vyjde ven a zamkla.
"Nevím, prostě se těším. Už dlouho jsem nebyla venku s nějakou kamarádkou. A hlavně se strašně těším, až tě víc poznám." Široce se usmála. Zasmála jsem se a nabídla jí rámě. Přijala ho a společně jsme sjely výtahem a vyšly ven z kavárny.
"Kam jako pvní?" Pustila jsem její ruku, hodila si vlasy dopředu a udělala si drdol.
"Hm Big Ben?" Usmála se. Kývla jsem a znovu se do ní zavěsila. "Povídej mi něco o sobě."
"Ptej se." Oplatila jsem jí úsměv a rozhlížela se kolem sebe.
"Dobře tak...proč Londýn?"
"Můj sen."
"Ale proč?"
"No víš..." Podrbala jsem se na zátylku. "Všechno tohle." Pustila jsem ji a rozhodila rukama.
"A co rodiče?" Ruce mi pomalu klesly zpátky k tělu.
"Máma mi celý život schazovala sebevědomí a táta? Je v jiném státě a pořídil si tam rodinu. Už si na mě ani nevzpomene."
"Omlouvám se..." Sklopila pohled.
"Vždyť v pořádku." Zasmála jsem se.
"Podívej!" Ukázala před sebe. Big Ben. Nevěděla jsem, že může být víc dokonalý než na fotkách. Slunce za ním na něj házelo perfektní stín.
"Páni." Otevřela jsem pusu dokořán.
"Běž před něj." Gem vytáhla mobil a já poslechla. Z prstů jsem vytvořila znak peace a široce se usmála.
"Nová profilovka je na světě." Zasmála se a ukázala mi fotku. Vypadala jsem líp než jsem si myslela, že vypadám. Postavila jsem se vedle ní, vzala jí mobil a vyfotila nás. Ihned to dala na instagram. Jak jsem si tak pročítala ty komentáře, nevšimla jsem si, že jsme se přemístily na Tower Bridge. Vrátila jsem jí telefon a nahnula se přes zábradlí. Pozorovala jsem malinké vlnky Temže.
"Nádhera co?" Stoupla si vedle mě.
"To ano." Podepřela jsem si hlavu rukama.
"Večer bude ještě lepší. Řekla jsem o tobě už všem." Zvedla jsem na ni obočí.
"Jak si to stihla?" Zasmála jsem se, otočila se a opřela.
"Jsem kouzelná." Pokrčila rameny. Všichni se hrozně těší až těppoznají Sky."
"To i já." Zaklonila jsem hlavu a podívala se na nebe.
"Smím se zeptat? Ty jsi fanynka 1D?"
"Jsem."
YOU ARE READING
Stockholm Syndrome
Fanfiction"Konečně mi bylo 18. Celý život jsem trávila čekáním na tenhle věk. Až konečně budu moct odjet z Prahy a začít si plnit sen. Jmenuju Skylar a můj život teprve začíná."