Stockholm Syndrome

"Will you...?"

Harryho pohled

Ležela mi v náručí. Nikdy bych nečekal, že ji k sobě dostanu takhle blízko. Pustil jsem ji jednou rukou a natáhl se pro mobil. Jak jsem čekal. Všechny sociální sítě byly zahlcené těmi fotkami, co vyfotil ten zasranej novinář. Podíval jsem se do zpráv na Twitteru. Jen a jen hejty na ni. Naštvaně jsem to vypl a položil telefon. Ruku jsem dal za hlavu a podíval se do stropu. Být Harrym Stylesem je někdy až moc těžký. Fanoušci mi prakticky rozhodují s kým můžu být a s kým ne. Vlastně podle nich nemůžu být s nikým. A už toho začínám mít celkem dost. Vzal jsem mobil znovu do rukou, stáhl tu nejlepší fotku, co jsem našel a dal ji na Istagram. Už jsem kvůli tomu, že jsem v kapele ztratil dost lidí na kterých mi záleželo, ale ji neztratím. Nepřežil bych to.

Pohled Skylar

"Co máš dneska v plánu?" Usmál se a podal mi talíř s ovocem.

"Chtěla jsem zkusit být turista. A pak ještě jít brzo spát, protože zítra nastupuju do práce." Dala jsem do pusy kousek pomeranče.

"Mohl bych dělat průvodce?" 

"Ty nemáš žádnou práci? Nebo něco domluveného?" 

"Nemám." Sedl si a začal jíst.

"Jak chceš." Pokrčila jsem rameny.

"Chci. Cos tu už viděla?"

"Big Ben a Tower Bridge. A jela jsem autobusem." 

"Takže v muzeu Madame Tussauds jsi nebyla?"

"Ne. Ale chtěla bych tam."

"Tak půjdeme tam." Usmál se.

"Dobře."

Pak už jsme jen mlčky jedli. Poklepávala jsem prsty do rytmu tikajících hodin a občas se na něj podívala. Když dojedl, vzal talíř a vstal. Udělala jsem to samé a dala svůj do dřezu.

"Umeju to." Stoupla jsem si před něj a vzala do ruky mycí houbičku.

"Zapomeň." Jemně mě odstrčil a stoupl si na moje místo.

"Nezahrávej si." Nakrčila jsem obočí. Začal mýt nádobí a předstíral, že mě nevidí. Rozhodla jsem se udělat to samé. Zaujala jsem místo vedle něj, popadla drátěnku a začala mýt druhý talíř. Ignorovali jsme se navzájem. Když jsem domyla, odešla jsem z kuchyně zpátky do ložnice. Sebrala jsem ručník, který ležel pohozený na topení a rozešla se do koupelny. Moje kroky ale zastavil můj telefon, který začal hrát písničku, kterou jsem měla nastavenou u svojí matky. Sedla jsem si na postel zády ke dveřím a pomalu si mobil přiložila k uchu.

"Haló?"

"No nazdar. Jak je pod mostem?" Ach no jistě. Ahoj jsem ani nečekala.

"Nebydlim pod mostem. Mám krásnej byt přímo nas svojí novou prácí." Pyšně jsem se sama pro sebe usmála.

"Prací? Děláš někde prodavačku?"

"Ano. Ale tam kde jsem chtěla."

"Za chvíli umřeš hlady."

"Mám peněz dost. Byt pro zaměstnance je bez nájmu."

"Stejně se vrátíš."

"Jen si to mysli dál."

"Kdy to pochopíš? V Anglii je všechno jiný než tady, dražší a horší. Jsi neschopná, za chvíli tě vyrazej." Oči se mi zaplnily slzami.

"Víš co je tu třeba lepší? Nejsi tu ty!!!" Poslední větu jsem zaječela a hodila mobil proti zdi. Popadla jsem ručník a rozběhla se do koupelny. Harry stál u jejích dveří; odstrčila jsem ho a práskla dveřmi. Ručník jsem hodila do vany, svezla se dolů a konečně pustila ven všechnu tu vodu, co se mi škrábala ven z očí.