Stockholm Syndrome

On the dancing floor

Chvíli jsem na jeho ruku jen koukala. Když mi došlo, co se děje, zakroutila jsem hlavou abych rozehnala myšlenku a zvedla obočí.

"Mám tancovat s někým, kdo mi strčil prst do vína?" Letmým pohledem jsem přejela ostatní. Gemma koukala do telefonu, Anne se na nás zubila a Des jen seděl a zíral do novin. 

"Protože ten někdo o tanec s tebou moc stojí." Usmál se. Povzdychla jsem si, vložila svou ruku do jeho a zvedla se. Dovedl mě doprostřed tanečního parketu a dal mi jednu ruku kolem pasu. NAše spojené ruce jen pozvedl a já mu dala volnou ruku za krk.

"Neumím tancovat." Podívala jsem se na páry kolem nás. Jemně mi hlavu otočil zpátky k sobě. 

"Povedu tě." Začal se pomalu hýbat. Nemotorně jsem opakovala jeho pohyby. Po pár vteřinách mi ten pohyb přišel úplně přirozený a já sklonila pohled ke svým nohám.

"Koukej se na mě." Usmál se a já zvedla oči a začala mu oplácet pohled.

Pohled Harryho

Nevěděl jsem, kdo bude ta holka, co má Gemma v plánu přivést a popravdě mi to i docela vadilo. Těšil jsem se na večer s rodinou. Vstal jsem asi ve dvě odpoledne, snědl snídani a šel se proběhnout. Cestou jsem o tom všem přemýšlel. Nebude namyšlená? Co když je to nějaká uječená fanynka? Co když nebude chápat moje vtipy? Zastavil jsem se a sedl si na lavičku v parku. Mluvila o ní celý včerejšek, ale z toho co říkala vypadá, že je fajn. Ale zdání může klamat. Nikdy nezapomenu na tu slepici, kterou mi minule přivedla domů. Ona se taky hned skamarádí s kdekým. Nakonec přivede nějakou zmalovanou krávu, co bude celou dobu jenom poslouchat, co říkám já a pištět u každýho slova. To jestli se stane, přísahám sestřičko, že tě zabiju.

Když jsem doběhl zpátky domů, sundal jsem ze sebe spocené oblečení a vlezl do sprchy. Kdykoliv jsem sám, přemýšlím jak nebýt. Jsem sám už 3 roky. Teda když nepočítám ten tzv. úlet co jsem měl s Becky. Ale na tu myslet nechci. Tu snad už nikdy neuvidím. Chtěl bych tu někoho. Chtěl bych prostě někoho. Někoho, kdo bude jako já. Bude se smát mým vtipům, bude sarkastický, klidně mi do očí řekne pravdu i když bude bolet. Někoho, kdo nelže a miluje. Asi se nedočkám.

Vypl jsem vodu a uvázal si ručník kolem pasu. Podíval jsem se na sebe do zrcadla a prohrábl si mokré vlasy. Vážně bych se měl ostříhat? Vzal jsem jeden pramen vlasů mezi ukazováček a prostředníček. Ne. Sluší mi to. Zasmál jsem se sám sobě a došel do ložnice, kde jsem se převlékl. Když jsem se podíval na hodiny, povzdychl jsem si. Ještě dvě hodiny. Stejně jsem se učesal, navoněl a upravil se. No tak tam budu dřív no. Sešel jsem točité schodiště , zamkl dům a vlezl do auta. Když jsem se rozhlížel po nočním Londýně, musel jsem se usmát. Jsem tak rád, že žiju tady. 

Dojel jsem tam asi po hodině. Vystoupil jsem, hodil klíčky obsluze, co parkovala auta hostů do garáží a vyšel schody. Sedl jsem si ke stolu na pravé straně sálu a čekal. Po asi půl hodině přišla máma s tátou. Sedli si naproti mně a táta vytáhl noviny. 

"To myslíš vážně?" Zvedla na něj obočí máma a já se jen se smíchem obrátil ke vchodu. Gemma. Tu holku jsem neviděl. Třeba si to nakonec rozmyslela. Otočil jsem se na rodiče. Táta nevnímal a máma jen protáčela oči nad "vybranými způsoby" mého otce ve společnosti. 

"Ahoj." Uslyšel jsem sestřin hlas a zvedl k ní oči. Nebyla tu sama. Co to...? 

"Tohle je Skylar." Usmála se a ukázala na dívku v černých šatech, co stála vedle ní. 

"Dobrý večer." Odhrnula si pramen skoro černých vlasů z obličeje a usmála se na mojí mámu. Ta se zvedla a objala ji. Ach bože.

"Ahoj zlatíčko. Tak to jsi ty. Gem o tobě mluvila celý včerejší večer." Široce se usmívala moje, za všech okolností, přátelská matka. Skylar se podívala na Gemmu a pobaveně zvedla obočí. Nikdy jsem neviděl takhle nádhernou holku. 

"Ehm mami? Ztrapňuješ mě." Gemma si sedla na židli mezi mým otcem a matkou. Zavrtěl jsem hlavou abych rozehnal myšlenky, postavil se a podal jí ruku.

"Ahoj. Skylar." Usmála se a přijala mou ruku.

"Harold." Uklonil jsem se. Musím být pořád tak trapný? Sedl jsem si a ukázal na volné místo vedle sebe. Sedla si a urovnala si šaty. Musel jsem se podívat pryč.

"Dobrý večer. Co vám mohu nabídnout?" Objevil se vedle nás číšník a jeho pohled se okamžitě stočil na Sky. 

"5x šampaňské? Piješ Skylar?" Podívala se na ni moje máma a ona kývla. Číšník se usmál a odešel. Za pár minut se vrátil a nalil nám. 

"Takže na co?" Zeptal jsem se.

"Na zdraví?" Gemma vzala skleničku a pozvedla ji.

"To je ohraný sestro." Ušklíbl jsem se. "Co takhle na přátelství?"

"A to není ohraný?" Ozval se za mnou ironický hlas té hnědovlásky.

"Nějaké návrhy slečno?" Podíval jsem se na ni. Použil jsem všechny síly na to, abych dokázal skrýt úsměv.

"Na tohle? Na nás?" Zvedla skleničku.

"Tak na nás." Zvedla máma skleničku a všichni jsme si přiťukli. Napil jsem se. Štvalo mě, že vyhrála. Vítězně se na mě usmála a já zvedl obočí.

"Co to je?" Udělal jsem udiveného a nakrčil obočí. Upřeně jsem se díval na její skleničku. Nevím, co se chystám udělat, ale jistě vím, že to bude trapný.

"Co co je?" Nechápala.

"No tohle." Nahnul jsem se k ní a, ano opravdu, strčil jsem ukazováček do její skleničky. Jestli mě po tomhle bude chtít ještě vidět, tak asi vyskočím z okna štěstím.

"Čuně!" Otevřela naštvaně pusu a praštila mě do ramene. Zasmál jsem se a sledoval, jak se jí rysy v obličeji mění. Pomalu z pobavené grimasy, přes naštvanou, až po uraženou.

"Ale madam se urazila." Našpulil jsem smutně ret. Odvrátila odemě pohled. Podíval jsem se, kam se dívá. Na DJe. Byl to můj přítel. Nenápadně jsem vyndal mobil z kapsy a napsal mu, aby zahrál písničku Thinking Out Loud. Po minutě začala hrát. Zvedl jsem se, obešel stůl a uklonil se před ní.

"Smím prosit?" Natáhl jsem ruku a usmál se. Chvíli váhala, ale přijala to. S jemným povzdychnutím vstala a nechala se dovést na parket. Objal jsem ji jednou rukou kolem pasu a trochu ji k sobě přitáhl. Dala mi ruku kolem krku a postoupila blíž ke mně.

"Neumím tancovat." Kousla se nervózně do rtu a rozhlédla se kolem. Měl bych se na ni přestat dívat. Obrátil jsem její pohled zpět ke mně.

"Povedu tě." Pomalu jsem se začal hýbat. Následovala moje kroky a po chvíli sklonila pohled k našim nohám. Vzal jsem ji jemně za bradu a hlavu jí zase zvedl. Konečně se mi podívala do očí. Co je to se mnou? 

Zkusila jsem psát z pohledu Harryho. Snad se vám nová část líbí. Opět budu vděčná za VOTE a komentáře<3 I kdyby se tahle povídka nechytla, budu ji psát dál. Je to součást mě. Píše se sama. Připadá mi, že píšu chvíli a najednou mám před 1000 slov<3 Ale silně doufám, že se chytí ^^