Stockholm Syndrome

Run or die

Harryho pohled

Zíral jsem do stropu do tří do rána. Chtěl bych si jít lehnout k ní. Ale nemůžu. Můžu tady jenom ležet, dívat se na černou obrazovku televize, na prázdnou skleničku, na strop a takhle pořád dokola. Pořád musím myslet na to, jak zpívala. Pořád mám v hlavě ten hlas. Nikdy bych neřekl, že takhle zpívá. Její hlas, když mluví se absolutně liší od toho když zpívá.

Sedl jsem se a promnul si rukama obličej. Třeba bych se tam mohl jít podívat. Vždyť stejně spí, nedozví se to. Potichu jsem vstal a tichými kroky došel do jejího pokoje. Klidně spala. Řekl bych, že se ze spánku i malinko usmívala. Měla vedle sebe plyšového tuleně, netopýra, vlka a velkého ježka. Tišše jsem se tomu zasmál a sedl si k ní do dřepu. Pozoroval jsem každý detail jejího obličeje. Od lícních kostí až ke klíčním. Natáhl jsem se a dal jí lehkou pusu na čelo. Něco zamumlala a otočila se na druhý bok. Přivinula si k sobě vlka a schoulila se do klubka. Vstal jsem a odešel zpátky do obýváku, kde jsem si lehl na svoji "postel". Pochybuju, že dneska usnu.

Pohled Skylar

Probudila mě pronikavá vůně palačinek. Sedla jsem si a protáhla se. Položila jsem svoje plyšáky na polštář a ustlala postel. Vešla jsem rozespale do kuchyně spojené s obývákem, dala si jednu ruku do vlasů a zívla. 

"Brý ráno." Usmál se na mě Harry a dal si utěrku přes rameno. Položil talíř s palačinkami na stůl a sedl si. Sedla jsem si naproti a podívala se na jídlo.

"Tys nespal?" Naklonila jsem hlavu na stranu a přesměrovala pohled na něj.

"Spal." Couvl pohledem a vzal si vidličku.

"Nelži mi." 

"Proč myslíš, že jsem nespal?" 

"Nemáš chraplavý hlas, který po ránu míváš. Couváš pohledem. Máš zarudlé oči. Cítím, že ti není dobře. Nebylo tady žádný jídlo, takže si musel stihnout dojít nakoupit a vím, že ty nikdy nevstáváš před dvanáctou. A je 11:30." Zvedl na mě obočí.

"Jak tohle všechno víš?" 

"Ti Gemma neřekla, že jsem věrná fanynka?" Uculila jsem se a zabalila palačinku do roličky.

"Nó řekla.. a jak cítíš?"

"To neřeš." Kousla jsem si do ní a dala si nohy do tureckého sedu. 

"Řeším to." 

"Tak to neřeš." Ucpala jsem mu pusu palačinkou a opřela lokty o stůl. Spolknul to a už nic neříkal. 

"Tak se jdi obléct. Jdeme běhat." Vstal, vzal nám talíře a donesl je do dřezu. 

"Ty sis to nerozmyslel?" Zaskučela jsem.

"Ne."

"Hele," Vstala jsem a vyhrnula si tričko. "Já nepotřebuju běhat. Tak mě nenuť pokud ti na mně záleží." 

"Ale prosímtě." Stáhl mi tričko dolů a dal mi pusu na čelo. Zvedla jsem na něj obočí. "Ty jsi sarkastická i když nic neříkáš víš to?"

"Já jsem sarkasmus sám." Otočila jsem se na patě a odpajdala do ložnice, kde jsem se převlékla do "sportovního". Vzala jsem si šortky a tílko. Pak jsem došla do koupelny, malinko se namalovala, dala si vlasy do odbytého drdolu a vyšla ven. 

"Můžeme se ještě stavit u mě?" Podíval se na svoje kostýmové kalhoty a bílou košili. Kývla jsem a nazula si tenisky. 

"Kde máš sako?" Sundal ho z věšáku a vyšel ven. Zamkla jsem za ním a došla k výtahu. Přivolal ho a opřel se o zeď. Přeměřila jsem si ho pohledem.