Stockholm Syndrome

"50 shades?"

Pohled Skylar

Dech se mi pomalu zklidnil. Opatrně jsem mu zvedla hlavu a sedla si. Udělal na mě smutný obličej.

"Já nejsem žádnej polštář." Opřela jsem se o strom a napila se. Protočil oči a složil nohy pod sebe. 

"Mám hlad." Pronesl se znuděným výrazem a podíval se na stánek s tacos. 

"Tak se jdi najíst." Nechápavě jsem ho pozorovala. 

"Nemám prachy." Pokrčil rameny. 

"Aha." Vyškrábala jsem se na nohy, obešla ho a došla ke stánku. "Jednou tohle." 

"Myslíš taco?" Zvedl na mě obočí postarší muž za vozíkem a podal mi jednu placku. Podívala jsem se na to. Vypadá to jako zplácanina něčeho, co se dá najít na zemi. Kousla jsem do toho. Ale je to dobrý. Došla jsem zpátky k Harrymu a podala mu to.

"Co s tim mám dělat?" 

"Bože. Dej si to vytetovat. Sněz to ne?" Vzala jsem jeho ruku a dala mu taco do ruky.

"Moment já si nevezmu něco cos zaplatila." Vrátil mi to. 

"Stálo to libru." 

"No a?"

"No tak to sežer a nežvaň."

"Jsi zlá."

"Já vím." Uculila jsem se. Povzdychl si a kousl do toho. Věděla jsem, že jakmile si kousne, sní to. A měla jsem pravdu. Do dvou minut placka zmizela a kdybych mu z ruky včas nevzala papír, zmizel by v něm i on. 

"Máš to až na obočí." Utřela jsem mu kapesníkem celý obličej a hodila ho do protějšího koše. Přimhouřil oči a sledoval mě. "Co je?"

"Nic. Vůbec nic. Jdeme?" Nevinně se usmál, vstal a podal mi ruku. Chytla jsem se a on mě prudce zvednul. Tak prudce, že jsem vyskočila a on si mě přehodil přes rameno.

"Tohle má být pomsta za to, že jsem za tebe zaplatila onu osudnou libru?" Opřela jsem lokty o jeho záda a podívala se na jezírko. Počkat...

"Né. To je pomsta za ten tvůj sarkasmus." Otočil se a upřel pohled na jezírko. 

"Stejně vím, že mě máš rád. A jestli mě tam hodíš, tak je s naším přátelstvím konec." 

"To risknu." Rozběhl se k vodě a já ho začala mlátit pěstmi do zad. Ani ne za 10 vteřin jsem seděla v jezírku s leknínem na hlavě. Smál se tak, že se div nepošůral. Vytáhl mobil a vyfotil mě. Tak tohle ne. 

"Ach jo. No jo měls pravdu. Zasloužila jsem si to." Sundala jsem si z hlavy leknín a vstala. On se pořád smál. Se sklopenou hlavou jsem došla ke břehu. A jakmile si utřel slzy od smíchu, vzala jsem jeho ruku a prudce zatáhla. Doslova mě přeletěl. Tentokrát jsem se rozesmála já. Popadla jsem jeho iPhone, který upustil do trávy a vyfotila ho. Pak jsem rychle vyběhla z vody. Rozběhl se za mnou. Běžela jsem snad nejrychleji v životě, ale smích mě brzdil. Prudce jsem zastavila, on do mě vrazil. Smích se mi zdvojnásobil a já přestala držet rovnováhu. Spadla jsem na něj. Smáli jsme se asi dvacet minut. Když nás ale vyrušil blesk foťáku. Prudce jsem zvedla hlavu a uviděla muže, který stál těsně nad námi a fotil jednu fotografii za druhou. Rychle jsem se z Harryho skutálela. On mě popadl za ruku a zvedl mě. Pak mi ji dal kolem ramen a zakryl nám oběma obličej. Když jsme došli dostatečně daleko, pustil mě a rozběhl se. Srovnala jsem s ním krok a společně jsme doběhli zpátky k jeho domu. Práskl dveřmi a naštvaně odešel do ložnice. Sundala jsem si mokré tenisky a položila je pod topení. Pak jsem opatrně došla ke dveřím jeho pokoje.