Andělský vlkodlak

*27. Příběh starý, jako sám čas

„Zprvu se vám chci představit - Angel Marconio Arual, a toto je má žena Camille Smith-Arual. Naše dcery jsme vždy milovali a chránili, jak jen to šlo. Vychovávali jsme je tak, aby o věcech mezi nebem a zemí vždy věděly a znaly o nich vše. Případně byly připravené se bránit, což díky Lauře," podíval se na nebesa, „očividně jsou." A hrdě se usmál.

Charleen i Freyu to zahřálo na srdci.

„Naše starší dcera byla ovšem vždy velice tvrdohlavá a nadpřirozeno chtěla ze svého života vytěsnit. Bránila se mu. Ovšem... očividně se jí to nepovedlo." A mrknul po Alexovi. Všichni horlivě přikyvovali. Pamatovali si, jak ještě před pár dny jejich luna alfu odmítala. Teď už tedy tak nějak začínali proč.

„Nuže, povím vám příběh, který se udál v době, když ještě ani váš alfa nechodil po Zemi," řekl. Všichni zalapali po dechu, jen Gréta se uculila, ale Angel si toho všimnul. „Ani vy, paní," otočil se na ni, „jste, při vší úctě, v té době ještě nežila." Když to řekl, Grétě spadla brada. Vždyť je tu nejstarší! Kdy se to proboha stalo? Při vzniku Země nebo co? „Krátce po," mrknul na ni Angel a Gréta dočista oněměla. „Takže, při vzniku Země, samozřejmě vzniklo i Peklo, ze kterého sem tam unikaly temné zbloudilé duše, které si myslely, že jsou něco více než jejich vládce, Lucifer. No, a jak už to tak bývá u zlých - chtěli ovládnout svět. Bůh tedy určil jednu ze svých dcer, anděla jménem Laura, aby tyto duše navracela zpět tam, kam patří. Po tisíciletí plnila svou úlohu vzorně a úspěšně, až jednou potkala muže. Lidského muže a zamilovala se do něj. Zplodili syna. Když se to dozvěděl Nejvyšší - bůh, rozhněval se. Neuznával míšení tvorů z nebes a země, a tak ji zbavil její moci a nesmrtelnosti. Ona to ovšem s pokorou přijala a ještě se jeho vůli poklonila. Pak odešla se svým mužem a synem daleko z města. Z civilizace. Někam, kde by je její Otec případně jen tak nenašel, a tam vychovávali svého syna, ve kterém přirozeně dřímala moc anděla, což Bůh nepředpokládal. Vychovávala ho a cvičila tak, aby svou moc plně rozvinul, naučil se ji ovládat, a aby jí porozuměl. Učila ho vše, co ona sama znala. Nakonec ho naučila i rozvinout křídla a používat je. Jednoho dne na zem vinou zamilované a zoufalé mladé dívky přišlo zlo." Angel se soucitně podíval na Camille, která k němu se zarmouceným výrazem vzhlédla. Už se nadechoval, ale jala se slova ona.

„Ta dívka totiž měla milého," podívala se do zdi naproti nim, jakoby se na ní snad ten příběh odehrával, „kterého jí ovšem osud vzal. Moc brzy zemřel. Ona se s tím ale odmítala smířit, a tak vyhledala ženu, o které bylo známo, že umí komunikovat s duchy a navracet je na zem. Byla médium, měla dar. Splnila jí její přání a jejího milého vyvolala zpět na Zem. Ovšem nemohla tušit, co byl za života skutečně zač, nikdy se to nedozvěděla, až v den, kdy se vrátil. Byl to člověk zlý a krutý a zabíjel pro radost. Loupil, podváděl, vraždil a ubližoval jen proto, že ho to bavilo. A to se také odrazilo, na jeho umístění po smrti. Nebeský soud, který třídí příchozí Duše, ho poslal do Pekla. Jenomže to dívka nemohla tušit. Byla slepě zamilovaná a chtěla s ním být stůj co stůj. A tak když se vrátil, byl -" odmlčela se, aby polkla slzy, ale to už se slzách utápěly obě její dcery, které se tiskly ke svým druhům, ti je láskyplně objímali, „zlý. Hodně zlý a lačnil po moci. A ta nevinná mladá dívka mu to nevědomky zjednodušila. Když s ním odmítla spolupracovat, zabil celou její rodinu a všechny, které milovala. Přímo před jejíma očima. Nakonec šel i po ní." Poslední větu hlesla, a to byl konec jejího vyprávění, protože už nedokázala zadržet slzy.

Do smrti si bude vyčítat smrt svých rodičů, prarodičů, sourozenců a všech ostatních.

„Když se Nejvyšší," začal mluvit opět Angel, „dozvěděl o tom, co se na Zemi děje za strašné vraždy, vyhledal Lauru a vrátil jí její moc pod podmínkou, že Zem toho ducha zbaví. Když se jí to povede, dá milost i jejímu synovi, který už byl vycvičený jako dospělý anděl. Ten už měl také svou lásku, které o sobě mimochodem hnedle ze začátku vše řekl, a také na ni naléhal, aby ho kdykoli zavolala, kdyby měla potíže. A tak s Bohem oba souhlasili. I přes jejich protest, jim chtěl mermomocí pomoci i chlapcův otec, Lauřin manžel. Tak mu dali na jeho naléhání úkol, totiž rozsypávat sůl u bylinky v místě, kde se duch nachází, aby nemohl uniknout, oni se alespoň mohli rovnou věnovat protivníkovi. Tak Laura dostala zpět svou andělskou sílu a zrovna spolu se synem cvičila, když on pocítil zoufalé volání o pomoc. Ihned matku upozornil a oba to vzali vzdušnou čarou k onomu již rozbořenému domu, odkud mladá žena volala Nebe o pomoc. Jeho otec se nesl za nimi pomocí Lauřina kouzla, pokud by to puntičkáře zajímalo." Angel mluvil a mluvil. Byl k nezastavení. „Když tam dorazili, našli zlého ducha, který mířil temnou koulí, prostě svou magií, na dívku uvězněnou pod kamením. Jeho otec ihned začal kolem dokola rozsypávat vzácnou směs a Laura se zpříma postavila duchovi. Mladý anděl začal dívku, už v bezvědomí, vyhrabávat ze sutin, a poté ji odnesl do bezpečí mimo kruh, kam jí ihned přispěchal na pomoc jeho otec. Když se anděl otočil, uviděl svou matku, jak letěla vzduchem pod náporem temného útoku, což chlapce nanejvýš rozčílilo, a tak proti němu začal posílat světelné koule a u toho říkal báseň." V tu chvíli se Angel něžně podíval na svou starší dceru, která se jen smutně usmála a začala říkat s ním: „Ty, jenž stojíš na povrchu zemském. Ty, jenž ses vzepřel vůli božské." To se přidala i Freya a Camille. „Ty, jenž na tuto zem nepatříš, ty teď právě moc andělskou okusíš. Ty, zlý duchu, jenž jsi pravidla porušil, nechť moc nebeská dá ti znát, co jsi způsobil. Ty, jenž z hlubin pekelných přicházíš, nechť se tam ihned navrátíš a Luciferův vztek okusíš. Tak vůle má, s podporou Boha říká andělská Laura."

Chvíli bylo ticho. Vlkodlaci si dávali jedna a jedna dohromady.

„Tak ho mladý anděl porazil, ale duch po něm ještě předtím, než zmizel, vyslal temnou kouli, které se anděl vyhnul, ale trefila jeho otce, klečícího u jeho milé. Nepřežil to, ale stihl mu alespoň zachránit ženu, která byla, je a bude jeho životní láskou." A pohladil Camille po vlasech. „Laura, jeho matka, málem zemřela, ale Bůh se nad prosbami jeho vnuka slitoval a zachránil Lauře život jediným možným způsobem - uložil ji do nebeského spánku. Tak může slyšet vše, co se děje a její potomci mají díky tomu stále svou moc, jen nemůže nic dělat," krátce se zamyslel. „Přeložil bych to zkrátka asi jako kóma, umělý spánek. Bůh pravil, že se dokáže probudit jen tehdy, když jí bude doopravdy potřeba. Ale neví, co s ní bude pak. Teď bych řekl, že už je to konec příběhu andělské lásky."

Ticho.

Po minutě započal šum a po chvíli začali vlkodlaci hulákat jednu otázku přes druhou. „Ale co ta dívka? Přežila to?"

„To je skutečný příběh?"

„To je váš příběh, že jo?"

„To vy jste vyvolala toho ducha?"

„Jste vy ten anděl?"

„Tak dost," zahřměl po chvíli Alex, a kdyby byli vlkodlaci ve své vlčí podobě, stáhly by ocasy. „Pane Arual, omluvte nevychovanost mé smečky." Poslední dvě slova řekl svým proměněným vlčím hlasem, znělo to skoro démonsky a navíc se mu proměnily oči. Styděl se za to, jak jeho smečka na anděla vyjela.

„To je v pořádku. Děkuji," usmál se Angel a Charleen chytila Alexe za ruku, který předtím vyletěl jako čertík z krabičky, aby se uklidnil. „Ano, tento příběh je skutečný. A ano, je to náš příběh. Camille ochrnula při jeho útoku a já ho zahnal zpět do Pekla," přitakal Angel.

„Ale jak to, že je zase tady?" ozvala se Lesley.

„To Nikolaj," odpověděla Charleen. „Ten blázen ho znovu vyvolal."

„Ale proč zrovna jeho?" zeptala se pro změnu Star.

Tak to přesně byla ta otázka, na kterou nedokázal nikdo odpovědět, a při které v tom uvědomění ve všech Arual hrklo.

To je pravda. Proč zrovna jeho?