Salomé

TEĎ

Nebylo před ní úniku. Strike se před intenzivním pohledem Kairy Riversové nemohl schovat, ani když její fotku schoval pod noviny. Z titulní stránky na něj totiž opět zírala Kaira. Dnes byl ten velký den, kdy měla být Salomé oživena a vpuštěna do světa. Šlo o velkou premiéru, která nezůstala bez povšimnutí. Přestože chtěl myšlenkám na Kairu uniknout, sáhl Strike po novinách a vyhledal podrobný článek rozebírající do nejmenšího detailu vznik velkolepého představení. Tyhle řeči však Strika nezajímaly. Záměrně vyhledal části, které se týkaly Kairy.

Svou premiéru věnuje Salomé našim zesnulým kolegům. Žila jsem s ní několik měsíců, poznávala ji a sbližovala se s ní. Vím, že by to chtěla.

Strike se v divadelním světě příliš nevyznal, ale tušil, že tohle bylo velké gesto. Kaira se postavila samotnému Pierru Durandovi, uměleckému šéfovi baletu, pro nějž měla být Salomé vrcholem jeho už tak dost velkolepé kariéry. Měla patřit jemu, stejně jako její úspěch. Proti jeho vůli však Kaira veřejně oznámila, že premiéra dlouho očekávaného ztvárnění této tragédie bude věnována Anitě a Eduardovi, členům jejich rodiny, kteří se na Salomé rovněž podíleli. Pierre tak přišel o svůj největší triumf. Jestli ne před pár týdny, tak nyní už důvod k vraždě měl. Strike s ním několikrát mluvil a pokaždé si z jejich rozhovoru odnesl horší a horší dojem. Pierre potřeboval slávu, úspěch, ovace, velebení. Byla to jeho droga a bez ní byl schopný takřka čehokoliv. Možná i vraždy. A Kaira mu jeho úspěch sebrala.

„Čaj?"

Ve dveřích se zjevila Robin. Z hrnku na obitém tácu se mocně kouřilo. Strike oceňoval zvláštní schopnost své asistentky, která jako kdyby instinktivně věděla, kdy má zasáhnout. Tmavě hnědý Typhoo byl dokonalou útěchou pro jeho rozbouřenou mysl.

„Rád," přikývl a promnul si tváře. Zavadil přitom o zraněný ret. Rána pěstí patřila k těm nejmenším zraněním, jaká kdy utržil, přesto si však neodpustil bolestnou grimasu. Noha ho bolela, už několik dní pořádně nespal, jeho mysl se nedokázala uklidnit a k tomu všemu nedokázal rozluštit celý případ. Byl frustrovaný a značně se to na něm podepisovalo.

Robin odsunula noviny a většinu Strikových poznámek stranou a položila tác na stůl. Moc dobře věděla, jak se její šéf cítí. Byla na tom podobně. I ji neuvěřitelně štvalo, že tomu nemohli přijít na kloub. Něco jim stále unikalo. Mimoděk zabloudila pohledem k fotce Kairy Riversové. Ta žena jí na jednu stranu imponovala, na tu druhou ovšem nechápala, proč se tak zásadová žena rozhodla podřídit svůj život umění, které z lidí od dětství vysávalo duši.

„Nepůjdeš na premiéru?"

„Cože?"

Strike se už začal zabývat horkým čajem, přesně takovým, jaký měl rád. Zvláštní dotaz ho vytrhl z prvního náznaku klidu za posledních několik dní. Stejně se ale s hrkem v ruce znovu opřel ve svém křesle. Všetečný ruch z ulice dokresloval atmosféru tak typickou pro Denmark Street.

„Premiéra Salomé," ukázala Robin na novinový titulek, „je to dneska a máme lístky."

Ačkoli pachatel nebyl stále nalezen, Strike a Robin se stali čestnými hosty celé premiéry. Svědomitě se věnovali celému případu a nepolevovali ve svém snažení, ale dokud se nepřiblížila premiéra, rozčeřené vody kolem dvojnásobného úmrtí v jednom baletním souboru utichly. Bez nových stop přestala taková senzace zajímat i novináře. Letmo se k celému případu vrátili až s nástupem celého toho povyku kolem dlouho očekávaného večera.

Strike zavrtěl hlavou. „Já na balet moc nejsem."

Představa skoro tří hodinového představení, které by musel prosedět namačkaný v malém křesílku, přičemž by byl nucen sledovat něco, čemu by zkrátka beze slov nerozuměl, ho takřka děsila. Kairu sice na zkouškách tančit viděl a dodnes na ten zážitek rád vzpomínal, ale nebyl si jistý, zda by kvůli jedné baletce dokázal snést celé představení. Navíc se nehodlal stavět novinářům do rány. Kdyby se na premiéře Salomé objevil detektiv, který měl vyřešit dvojnásobnou vraždu v onom souboru, přičemž už vešel v povědomí široké veřejnosti, byla by to pro jeho byznys katastrofa. Ne, těm supům se raději vyhne velkým obloukem. On sám byl za to, aby se premiéra posunula, ale Pierre Durand byl neoblomný. Salomé se zkrátka představí veřejnosti v daném termínu a o žádném posunu, i kdyby z důvodu bezpečnosti, se nebude diskutovat. Pravdou ovšem bylo, že jakmile utichl povyk kolem smrti Eduarda Martína, vrah se stáhl. Strike sice v celém vrahově jednání nedokázal najít žádný vzorec, který by dokládal, zda již bylo jeho dílo dokonáno, ale i tak všem radil, aby neriskovali a raději se stáhli. Vrah mohl stále číhat na svou další oběť.

„Ty půjdeš?" vrátil nakonec Robin otázku, protože ticho mezi nimi začínalo být nepříjemné i jemu.

„Nemyslím si, že by to bylo vhodné," odpověděla, ale Strike na ní viděl, že by představení ráda viděla. „Možná na něj zajdu, až všechen ten povyk kolem utichne."

„To zní rozumně," přitakal Strike. Nemohl popřít, že ho vidina tančící Kairy láká, ale taky si nebyl jistý, jestli je to dostatečně velké pro, které převáží všechna proti.

Robin mávla rukou směrem ke dveřím. „Ještě něco dodělám, a pak už půjdu. Nemám zařídit ještě něco?"

Chytit vraha, pomyslel si Strike, ale nahlas to raději neřekl. Místo toho jí odchod odsouhlasil.

Když za Robin zapadly dveře a z přední místnosti se ozvalo rytmické ťukání do klávesnice, naklonil se zase nad stůl a opět se pohledem zabodl do Kaiřiny tváře. V myšlenkách se opět vracel ke společným chvílím. Vzpomínal na její otevřenost, místy až krutou přímočarost, ale právě to se mu líbilo. Nejednala s ním v rukavičkách, což oceňoval. Na rozdíl od něj možná měla obě nohy, ale moc dobře věděla, co je to bolest. A nejspíš právě to je sbližovalo. Strike pochyboval, že bolest je dobrým prostředkem ke sblížení dvou lidí, ale i tak měl s tou ženou, která byla jeho úplným protikladem, ledacos společného.

V mysli opět zabrousil na začátek případu. Připomněl si první tmavý mrak, který se v případu objevil. Od té doby jich začalo podezřele přibývat.