Salomé

TEHDY

Zastihnout Kairu bylo stejně obtížné, jako domluvit si schůzku s premiérem. Strike měl mimo Anitin případ také několik jiných, které mu možná nevynesou takové peníze, ale rozhodně si nemohl dovolit přijít o klienty. Nemohl proto trávit veškerý svůj čas v divadle nebo v okolí Kaiřina bytu jen kvůli tomu, aby si s ní mohl promluvit. Byla jako nedobytná pevnost. Netušil, co dělá, když je sama, ale pokud byla v divadle, vytvořil kolem ní takřka dokonalou hradbu Pierre, který nehodlal připustit, aby jeho hvězdu cokoliv obtěžovalo. Měla se soustředit pouze na Salomé.

Strike začínal postavu Salomé nesnášet, což bylo docela nesmyslné, když se jednalo o fiktivní osobu. Jenže tohle představení mu hatilo všechny jeho plány. Novináři kolem čenichali jako psi. Vražda uvnitř baletního souboru zrovna několik týdnů před dlouho očekávanou premiérou, to byl pro noviny tahák číslo jedna. Strike se nepotřeboval vystavovat před objektivy fotoaparátů. Neprospívalo to jeho práci. Byl rád, když mediální poprask kolem jeho osoby spjaté s odhalením vraha v případu Luly Landryové utichl. Pro práci soukromého detektiva je značnou komplikací skutečnost, když vás lidé na ulici poznávají. Zdálo se však, že se Salomé to bude podobné. Anita sice nebyla kdo ví jaká celebrita, ale poprasky uvnitř samostatných uzavřených společností byly pro noviny vždycky velkým lákadlem.

Teprve toho pátečního večera se mu podařilo vyšetřit si čas na další postávání u zadního vchodu divadla. Strike usuzoval, že má Kaira pevný harmonogram, který už mu načrtla. Ze sledovačky jiného svého případu se naštěstí mohl pro tentokrát urvat dříve a znovu zaujmout místo u zadního vchodu. Noha ho po celém odpoledni, kdy pochodoval z místa na místo, nesnesitelně bolela.

„Slečno Riversová," ohlásil se ze tmy, když se dveře zadního vchodu otevřely a ven vyběhla drobná ženská postava, kterou poznal i v přítmí vedlejší uličky.

Kaira leknutím nadskočila a otočila se za zvukem. Instinktivně si svou tašku přitiskla těsně k tělu a pátrala očima v šeru. Teprve když Strike vyšel zpoza sloupku, úlevou si vydechla.

„Vyděsil jste mě," vyčetla mu, ale nijak útočně. Strike za její reakcí spatřoval nějaký nehezký zážitek z minulosti.

„Omlouvám se, to jsem neměl v úmyslu," přiznal naprosto upřímně.

„No, to se vám zrovna moc nepovedlo." Kaira se sice zasmála, ale byl to nervózní smích, při němž jí přeskočil hlas. Přešlápla na místě a sklopila pohled do země. „Od té události s Anitou jsem trochu paranoidní."

„To není nic neobvyklého," uklidňoval ji Strike. Skutečně to byla normální reakce, ale lidé z divadla se svými reakcemi natolik vymykali normálu, že to byla spíše její paranoia, co mu připadalo podezřelé. Na to, v jakém světě se pohybovala, působila až podivně lidsky.

Kaira přikývla, jako kdyby jí jeho povzbuzení skutečně pomohlo.

„Chtěl bych si s vámi o něčem promluvit," pokračoval Strike dále, „je tady něco, co byste mi měla vysvětlit."

„Co vám kdo řekl?" vypálila Kaira zostra. Obavy byly ty tam.

Strike se rozhlédl kolem sebe. Boční ulička byla špinavé a mokré místo. Nelákalo ho tady trávit víc času, než bylo nezbytně nutné.

„Neprobereme to raději jinde?"

S něčím, co se velice vzdáleně dalo považovat za souhlas, si Kaira pohodila tašku na rameni a vydala se směrem k hlavní ulici. I ve večerních hodinách bylo v centru pořád živo. Ulice kromě pouličních lamp osvětlovaly také výlohy a poutače nad obchody. Kaira se rázným krokem vydala k cíli, o kterém Strike nic nevěděl. Hodně toho ale věděl o své bolavé noze, která mu znemožňovala ji rychleji stíhat. Polohlasně zaklel, když mu podjela noha a on měl co dělat, aby se udržel ve vzpřímené poloze.