Salomé

TEHDY

Camila Denverová si příliš jasně uvědomovala, že proti Kaiře nemá sebemenší šanci. Role Salomé byla tou nejprestižnější, jaká kdy měla být v jejich divadle obsazena. Bylo zcela logické, že se jejího ztvárnění ujme právě talentovaná primabalerína, která vyrážela dech všude, kde byla v angažmá. Přesto se však Camila odvážila doufat, že by ji přeci jen mohla porazit.

Než se k jejímu prvnímu výslechu Strike dostal, z výpovědí ostatních si o této ženě stačil udělat dostačující obrázek. Kaira byla tanečnice, která role získávala talentem a tvrdou dřinou. Camila naproti tomu neměla problém sáhnout po účelnějších a jednodušších metodách. Bylo veřejným tajemstvím, že Camila si chodívala pro role přes postel, ovšem ani ten nejlepší výkon na poli postelových hrátek ji v takto významné chvíli nemohl dostat před Kairu. Pro Pierra byla pro roli Salomé jasnou volbou a ničemu nepomohlo ani Camilino okaté podlézání. Camila své tělo využívala jako prostředek k získání něčeho většího, Pierre byl naopak známý tím, že se možná nebál vyspat se s každou, ale pro něj byly ženy pouhým prostředkem pro ukájení potřeb. Když se mu tedy Camila podbízela, milerád toho využil, ovšem nehodlal přijít s ničím na oplátku.

Celé vyšetřování se pro Strika stávalo ve velmi krátkém čase mimořádně nepříjemným. V divadle na sebe všichni kolegové bez problémů házeli špínu, chovali se arogantně a povýšeně, jako kdyby lidé zvenku, především pak muž, jenž přišel o nohu, byli hnusným póvlem, který kazí dokonalý lesk jejich pozlátka. Strike si moc dobře všímal všech postranních pohledů, které na něj vrhali lidé kolem, když se belhal jejich svatostánkem. Uměl si docela živě představit, jak by se tvářili, kdyby si na truc vykasal nohavici a odhalil lidem, pro něž jsou především nohy posvátným nástrojem, svou umělou protézu. Camila v tomto nebyla výjimkou. Už při jejich prvním setkání neustále zabíhala očima ke Strikově pravé noze.

Ze silné antipatie, kterou si vůči tmavovlásce vytvořil, nejprve otevřel dveře její šatny a teprve poté zaklepal a ohlásil se.

„Slečno Denverová, musíme si o něčem promluvit."

Přestože se baletka v onom momentě nacházela v situaci, kdy by kterákoliv jiná žena dotčeně zapištěla a skryla své odhalené tělo, Camile to ani v nejmenším nevadilo. Otočila se čelem ke Strikovi, rukou stále opřená o věšák s kostýmy. Rozvázaný lehký župan její křivky jen stěží skrýval.

„Vy jste hodně rázný, viďte, pane Striku?" Z jejího pohledu i způsobu, jakým to řekla, bylo jasně patrné, že se nesnaží s ním flirtovat. To by bylo pod její úroveň. Pohrdala jím, jako každým, kdo pro ni nebyl dost dobrý.

Strike vstoupil a zavřel za sebou dveře. Zahrazoval je vlastním rozložitým tělem.

„Mám jen pár otázek," zabručel. Ani jemu nebyl nadcházející rozhovor vůbec příjemný.

Žena jen pohodila hlavou a přesunula se na židli u svého stolku se zrcadlem. Natočila se ke Strikovi bokem, jednu nohu koketně vystrčila a loktem se opřela o opěrku. Byla to jasná vyzývavá póza, ale způsob držení těla Strikovi neříkal: pojď a vem si mě, ale spíše: podívej, na tohle ty nemáš. Ke své radosti ale na Camile nespatřoval nic mimořádného, co by ho mělo ohromit. Byla jen o chlup vyšší než Kaira, ale postrádala její vžitou ladnost a eleganci. Camila se snažila působit smyslně, ale na Strika to příliš nefungovalo. Měla trochu široký nos a plné rty mu připomínaly spíše jeho dávná zranění z boxu. Sváděl v sobě těžký souboj, aby ji nezačal vědomě a záměrně porovnávat s Kairou.

„Co by vás zajímalo?" zeptala se Camila a neopomenula přitom zkroutit rty do pohrdavého úšklebku. Ráda se předváděla, ale rozhovor s detektivem ji obtěžoval.