Salomé

TEĎ

„Máš něco?" vyhrkl Strike, sotva se Robin zjevila ve dveřích kanceláře. Jakmile zaregistroval její výraz, tep se mu prudce zrychlil. Poznal, že na něco přišla.

Robin se nahrnula ke stolu, naprosto neschopná skrývat své nadšení. Tváře jí hořely vzrušením, v ruce držela štos několika papírů a volná židle zavrzala po podlaze, když na ni tak rychle dosedla.

„Je toho až až."

„Povídej."

„Jacob Meadows je vážně kvítko," začala Robin, aniž by ji musel více pobízet. „Nejde ani tak o to, co se o něm oficiálně ví. Divadlo se snažilo spoustu věcí ututlat. Divím se, že tě s ním vůbec nechali promluvit."

Strike si olízl opuchlý ret. Vlastně se nebylo čemu divit. Když se na něj Jacob vrhl a uštědřil mu jednu solidní, velice dobře mířenou ránu, došlo mu, že to nebude žádný svatoušek.

„Byl to krátký a docela zbytečný rozhovor," prohlásil nakonec.

Samozřejmě, že Kaiřina bývalého nápadníka vyhledal. Jacob Meadows skončil jako ochranka v jednom pochybném klubu na okraji centra, kam se propadl po svých neshodách v divadle. Na první pohled by do něj Strike neřekl, že by někomu mohl nahnat strach, ale i z pozice bývalého boxera musel uznat, že ránu měl ten člověk vážně slušnou. Navíc se v novém zaměstnání mohl docela dobře vybít. Strike na něm poznal, že v sobě dusil spoustu nahromaděného vzteku. Barmanka mu však poskytla na dobu Eduardovy vraždy alibi a podle rozpisu byl Jacob v době smrti Anity Hayové zrovna v klubu. Jacob navíc o své staré práci nechtěl mluvit a zdálo se, že celý divadelní ansábl je mu skutečně ukradený. Když pak Strike stočil řeč na Kairu a trochu přitlačil, Jacob vyletěl tak, že od něj schytal ránu.

„Jasně, on se ti k ničemu nepřizná, ale když jsem zatlačila na těch správných místech, dostala jsem se k docela slušnému výčtu prohřešků, jichž se ten chlap dopustil."

Robin ze sebe měla opravdu radost. Musela obvolat spoustu lidí a na některé nebyla zrovna příjemná, ale její snaha se vyplatila. Děkovala všem svatým, že alespoň ředitel divadla nebyl takový bezpáteřní prevít, jemuž by šlo jen o zisk, ale na rozdíl od svých podřízených se opravdu zajímal, co se v jeho svatostánku děje. Chtěl, aby Strike celou záhadu rozluštil, takže nakonec přistoupil na její hru a řekl jí všechno, na co se ho ptala.

„Jacoba v divadle trpěli dlouho," začala se probírat jeho minulostí, „dělal tam osvětlovače, takže si zkus představit, jaké to pro něj muselo být, když neustále zaměřoval na Kairu. Bylo jen otázkou času, kdy se v něm něco spustí."

Na jednu stranu si to Strike uměl docela dobře představit. Každé představení se dívat na tak krásnou ženu, která se navíc svým uměním dotýká duše diváka a probouzí v něm ty nejniternější pocity. Zamilovat se do ní by v takovém případě bylo opravdu snadné. Těžko by se dalo předpokládat, že by to ale v člověku spustilo nějakou prudší reakci.

„Jacobův šéf mi řekl, že se o Kairu začal zajímat, ale nebylo to nic zásadního," pokračovala dál Robin, „prý o ní často mluvil a neustále nějak komentoval dění v divadle, které se jí přímo týkalo, ale samozřejmě jen mezi svými. Těžko by si troufl mít nějaké poznámky přímo před Pierrem nebo Flynnem. Byl to osvětlovač, jeho názor byl všem ukradený, nebyl tam od toho, aby tvořil umění. Pierrovi a Flynnovi jsem se dovolat nemohla, což jsem předpokládala, ale ředitel divadla mě naštěstí k šípku neposlal."

Pierre a Flynn ignorovali Strika s Robin od chvíle, kdy vyšetřování jaksi uvadlo. Zajímali se jen o svou nejnovější hru a nechtěli už nic mít s člověkem, který jim tolik komplikoval jejich životy. Navíc teď s největší pravděpodobností seděli v divadle, a buď si užívali strhující představení, nebo všechny komandovali. Alespoň že ředitel byl docela solidní chlapík, to Strike uznával.