*cestou do práce*
Já to nechápu. Chybím jí, přeje si abychom byli častěji spolu, ale když si s ní chci promluvit, ani se na mě nepodívá. Odpovídá jedním slovem, někdy dokonce až na podruhé. Nelíbí se mi to. A je jí úplně jedno, zda si nějakou chybu přiznám, nebo ne. Někdy mi je líto, že nedokáže být tolerantnější.
Dobrá zpráva je, že měla předevčírem pracovní pohovor. Prý mi to neřekla dříve, neboť nikdy nemám čas. Ani se k tomu nevyjadřuji ... Každopádně doufám, že ji příjmou. Když bude pracovat, nebude mít takovou mizernou náladu. Bude snad i chápavější, a vše se na lepší obrátí rychleji.
*v práci*
... Měl bych se soustředit na práci. Nepřemýšlet tolik o ní...
Ale co když má Nataša pravdu. Možná vážně trávím v práci až příliš moc času. Docela se i divím, že nejsem ještě propracovaný...
O NĚKOLIK HODIN POZDĚJI
,,Dnes nemáš svůj den, co?" zeptal se mě Jakub, když jsem si právě dělal kávu na povzbuzení.
,,Asi ano. Dáš si kávu?"
,,Ne, měl jsem už dnes 3. Dám si raději čaj."
,,Aha."
,,Nataša?"
,,Samozřejmě... Vůbec ji nechápu." opřel jsem se o stolek a upil si z kávy.
,,Myslím, že ženským nerozumí nikdo." pousmál se.
,,Asi něco na tom bude ... Například ... včera večer. Donesl jsem jí květiny, uvařil večeři, a víš co? Žádná pozitivní reakce. Dnes ráno totéž. Snažil jsem se s ní navázat rozhovor, a jí to bylo úplně jedno. Alespoň tak se tvářila."
,,Podle mě to, že stále pracuješ tomu určitě neprospívá."
,,Jo, možná ..." přisvědčil jsem.
,,Proč si nevezmeš dovolenou? Léto ještě neskončilo, vem ji někam na výlet."
,,Také jsem nad tím přemýšlel."
,,Davide? Když dokončíte konverzaci, přijďte za mnou do kanceláře, prosím. Chtěl bych s Vámi mluvit." najednou nás přerušil šéf.
,,Jasně. Hned přijdu."
,,Vidíš to? Běž a řekni si o dovolenou!"
***
,,Tak jsem tady."
,,Výborně. Nezdržím Vás dlouho... jen jsem Vám chtěl oznámit, že projekt se nám pomalu rozjíždí, a že všechno jde tak jak má."
,,Tak to je vážně supr. I já mám něco na srdci."
,,Ano? Co takového?"
,,Potřebuji nutně dovolenou."
,,Ale ovšem, Davide. To jsem Vám chtěl také říct. Zítra jdu na služební cestu, a protože je vše v pořádku, a jsme víceméně v předstihu, chtěl jsem Vám navrhnout placenou dovolenou ... Poslední týdny jste pracoval více než ostatní, tak si myslím, že si to plně zasloužíte."
,,Děkuji moc. Skutečně si potřebuji odpočinout."
,,To mi ani nemusíte vysvětlovat."
,,Ještě něco?"
,,Ne, ne. To je vše. Můžete pokračovat v práci."
,, Jasně. Tak Vám ještě jednou děkuji. Užijte si zítřejší den a ... nashledanou."
