,,...Vždyť já vím... Jo... Ne, ne, to je v pořádku..."
To se mi snad zdá. To není možné. Ona skutečně někoho má.
Stál jsem za dveřmi jako opařený. Byl jsem v šoku. Moje podezření byly správné...
,,...To né. Nemyslím si... Samozřejmě... Já tebe také..."
Přemýšlel jsem, jestli ji mám okamžitě konfrontovat, nebo ji dám čas na to, aby se přiznala sama. Neměl jsem však možnost promyslet si to, a proto, ještě před tím než ukončila hovor, jsem se vrátil zpět do postele.
Přirozeně, nemohl jsem usnout. Moje hruď se naplňovala vztekem, a nepopsatelnou bolestí. Na jednu stranu jsem něco takového čekal, ale na tu druhou stranu ... v koutku duše jsem pořád věřil, že to vše si jen namlouvám. Asi jsem se chtěl uchránit od pocitů, které mám právě teď. Ale už vím, že to bylo k ničemu. Cítím se podstatně hůř, než jsem si to kdy představoval...
Mé myšlenky přerušil zvuk dveří, které se Nataša snažila co nejtišeji zavřít. Pak se začala pomalu přesouvat k posteli, položila svůj mobil na noční stolek, a lehla si ke mně. Když jsem si však představil to, jak s někým před pár minutami potají telefonovala, bylo mi z ní špatně. Měl jsem obrovskou chuť do něčeho praštit... Nebo alespoň něco říct. Ale já zůstal zticha. Se slzami v očích...
***
Mohl jsem se snažit jak moc jsem chtěl, ale i tak jsem celou noc ani oka nezamhouřil. Bylo mi strašně horko, uvnitř jsem panikařil i křičel, a srdce mi bilo jako o život... Asi na zlomek vteřiny jsem si namlouval, že co když netelefonovala s mužem, ale s nějakou svou kamarádkou, ale tu myšlenku jsem ihned zahnal. Nemohu být přece tak naivní. Nataša mě podvádí, to je jasný. Dokonce nemá problém dělat to přímo před mýma očima ...
Kolem půl páté jsem toho měl akorát tak dost, a odešel jsem do kuchyně. Vzal jsem si svůj laptop a začal si vyhledávat články o nevěře.
Nejčastější příčiny nevěry... Jak odhalit nevěru ženy?
Bylo zcela zbytečné hledat symptomy nefungujícího vztahu. Nemělo to cenu, a věděl jsem to. No byl jsem z toho šoku zoufalý, a chtěl jsem si to všechno ověřit. Přesvědčit se o všem, co si myslím ... Cítil jsem se trochu jako hypochondr, který místo toho, aby šel k lékaři, zapne Google, a hledá odpovědi tam. Přitom by stačilo Natašu vzbudit, a donutit ji to všechno vyklopit.
...Proč jsem to neřešil hned v noci?
***
Opíral jsem se o židli, a snažil se prodýchat celou situaci. Také jsem si nalil minerálku do sklenice, a na jeden doušek jí vypil. Doufal jsem, že mě to trochu uklidní, ale stal se pravý opak. Najednou mě chytil nekontrolovatelný hněv, a tu sklenici jsem vší silou hodil na zem.
Selhal jsem na celé čáře ... A to i přesto, že jsem udělal všechno, co bylo v mých silách, aby nám to zase fungovalo...
,,Co se tu děje? Víš kolik je hodin? Proč nejsi v posteli?"
,,Jen tak..." řekl jsem tichým, ale za to pohrdavým hlasem.
V tom se podívala na podlahu a zeptala se: ,,Ty si rozbil sklenici?... Proč si to jako udělal? Jsi naštvaný?"
,,Jo, ku*va, jsem! A co má být?" kompletně jsem vybuchl.
,,Řekla jsem snad něco?"
,,My dva jsme skončili. Jen abys věděla."
,,Cože? Proč? Zbláznil ses?"
,,Ty moc dobře víš proč." vzal jsem svůj notebook ze stolu, a odešel do pokoje.
