Hladila jej po těle,
dělala krůčky nesmělé.
Přejížděla mezi jizvami,
bledými, jako pannami.
Vše, co v cestě stálo,
se jí vlastně jen zdálo.
Teď to bylo pryč,
jen oni dva a jinak nic.
Spojovala jejich rty v jedny,
když v objetí leželi na zemi.
Tahala jej za vlasy havraní,
milovala jeho tělo poseté ranami.
Pak spojila jejich zjizvená těla,
tak, jako by to jediné vždy chtěla.
Možná to byl náznak lásky,
když mu dala sedmikrásky.
II.
Hladila jej po těle,
dělala krůčky nesmělé.
Na důkaz jejich lásky,
jim čas obarvil vlásky.
Před sebou sundali masky
a všude kvetly sedmikrásky.
Poznámka autorky:
Ahojky,
mockrát vám všem děkuji za 200 přečtení. Vážím si toho, že jsou mezi vámi takoví, kteří mé ,, básně" čtou. Moc to pro mě znamená ♥️
