Nemáš se čeho bát,
pořád to ještě můžeš vzdát.
Když tví rodiče po sobě křičí
a ty hledáš náruč něčí.
Když tvá matka ti poví,
co hlavou se jí honí:
Jakmile dospěješ
a z chlastu se pobleješ,
ona podá návrh o rozvod.
Tvařme se, že je již hotov.
Nemáš proč mít strach,
vždyť můžeš být sebevrah.
Pak je tu láska,
ta bájná kráska.
A tys ji možná nepoznala,
i když jistého kluka jsi znala.
Že prej nejsi nic
a měla by ses snažit víc.
Objetí si nezasloužíš,
dokud svůj život za něj nepoložíš.
Nemáš proč utíkat,
stejně nevíš kudy kam.
Přichází škola a ty samý šrám,
protože jsi na bolest sám.
Všichni říkají, že zabít se máš,
jen on říká,, Tak se ku*va snaž!"
Pak je tu další láska,
na dálku však sázka.
Kdy on miluje jinou,
ale zemře, když tvé city pominou.
Nemusíš jen plakat,
můžeš do propastí skákat.
A pak se snažíš,
i když víš, že to kazíš.
Totálně prázdná a zlomená,
jen na lásku jsi nezanevřela.
Lidem se vyhýbáš,
jizvy na těle sbíráš.
Před vším jen utíkáš
a o něj se zajímáš.
Nemáš se čeho bát,
ještě není pozdě se vzdát.
A nakonec se dostáváme
tam, kdy s láskou si zahráváme.
Kdy se do něj zamiluješ
a své srdce uzdravuješ.
Avšak on nemocný jest,
je to jen jeden velký test.
On umírá a ty mu nepomůžeš,
už s jeho rozhodnutím nic nezmůžeš.
Nemáš se čeho bát,
vždycky můžeš po boku smrti stát.
Takže odejde, přesně 10:10,
i když ty bys nejradši reset!
A tak se jen klepeš
a nesmysly meleš.
Že on ti za to stál,
i když život prohrál.
Že jej chápeš, ale chceš víc,
i když teď nemáš již nic.
Nemáš důvod utíkat,
stále můžeš bolestí naříkat.
