One cup for two |Spideypool x Starker|

Co je v domě, není pro mě

D

Bylo ticho.. velice trapné ticho. Jediné co ho přerušovalo, byly chabé pokusy o důstojné postavení egocentrického hňupa vedle mě. Promnul jsem si obličej pod maskou. Když jsem se zorientoval v myšlenkách a vzpomněl si na předchozí scénu, neudržel jsem smích.

,,Ty.." pohlédl jsem na tvář podobajíci se řediteli vápenky ,,ty ho snad máš rád!"

Moje ústa do místnosti vypustila ona slova, která adresáta vyvedla z míry. Ač se to zdálo nemožné, tak se jeho perfektně vyžehlený xicht zbarvil do ještě zářivejší bílé.

Chvíli uvažoval, odrazil se od podpírající ruky na stole a snažil se o další sebevědomou okružní chůzi okolo mě. Tu však nedokončil a zakempil u stolku s whisky. Ve stálém očekávání mě nechal v tichosti pozorovat, jak si se zmrdským nadhledem nalívá a dělá, že se nic neděje. Moje zvědavost mi držela hubu a krok. Stejně tak jsem držel touhu si podrbat děsně svrbějící rozkrok. Mezitím, co jsem myšlenkami sklouzl ke svým veškám mezi nohami, odkašlal si.

,,Mám, je v tom problém?" odpověděl stroze s kameným výrazem, jako kdyby dělal konkurz na šutr v Grand Canyonu.

,,Ne, ne," takhle jsem to nemyslel. Zvědavě pozvedl obočí.

,,Seš do něj udělanej," pronesl jsem lehce jak pozdrav po ránu. Zaskočilo mu, opět. Dobře mu tak hajzlovi.

,,Co jsem říkal," utvrdil jsem se v poločase jeho dušení.

,,Vůbec nevíš, o čem mluvíš. Máme speciální vztah!" vyjekl s rudou tváří odhodlaně. Moje hráz, která se snažila udržet všechny mé emoce, se protrhla a uvalila na mě hlasitý smích.

,,Speciální.. tak se tomu dnes říká, když někomu drandíš prdel?" musel jsem přidržet židle na kterou mě poutali, abych to ustál.

,,Ani jsem na něj nešáhl!" rozezlil se.

,,Ale chtěl by si že?" pokoušel jsem ho, až mu ztvrdly všechny rysy v tváři. Neodpověděl. Jen si lokl ze skleničky a přešel ke stolu.

,,Tak," odložil skleničku a já pochopil, že prdel na účet Peterovi prdele končí.

,,Zůstaneš tady, k Peterovi se už nevrátíš," rozkázal a cosi naťukával do holografického displeye na stole.

,,Ne," řekl jsem definitivně. Jsem zvědavej, co s tím ten panák udělá. Měl jsem chuť ten jeho oblek spolu s ním rozkrájet. Představu jsem nechal rozplynout při pomyšlení na následky.

,,Nemůžeš u něj zůstat, jasný?!" praštil do stolu ,,snad si nemyslíš, že jsem opravdu Peterovi svěřil hovado jako jsi ty, v domnění, že s tebou něco udělá?!"

,,Ne.." pokračoval ,,Udělal jsem to proto, aby si ho vyděsil a on potom utekl ke mě pro pomoc," vydechl a se všedoucím slizáctvím v pohledu se na mě vzpříma podíval.

,,Ty vole, tak tohle je i na mě silný kafe.." rozdýchával jsem jeho stále znějící slova v mé hlavě.

,,Odcházím," oznámil jsem mu.

,,Za ním nepůjdeš," zavrčel.

,,Nebo co?" na to zmlkl.

,,Být tebou, tak se moc nerozkřikuju. Aby se náhodou Peter nedozvěděl, že celá tahle směsná hra je jen past na jeho díru! Není tak blbej, aby si dal jedna a jedna k sobě," Tony jen pokýval hlavou a s menším šokem ve tváři dosedl na židli u stolu.

,,Nejsi jediný, koho ten kluk zajímá," ubezpečil jsem ho. Zamručel a složil si ruce na hrudníku.

,,Nemáš proti mě šanci," přesvědčoval mě.

,,Tony máš tu-" vyrušila nás blonďatá roštěnka ve dveřích, kterou jsme asi poněkud překvapily. Střídavě civěla na každého z nás.

,,No, já umím být dost okouzlující..Viz s tímhle za zadkem.. nevím jestli máš reálné šance. Ne každý chce hrát Iron manovi druhé housle," poukázal jsem na stále vyjevené stvoření ve dveřích.

,,Madam," uklonil jsem se, obešel jí a na rozloučenou jsem jí pleskl po zadku. Výjek a tlumené kecy onoho kazišuka mě doprovodili na konec chodby, která mi slibovala, že tohle přeleštěný místo konečně opustím.

(...)

Doplazil jsem se ke zdánlivě harmonickému domu. Po cestě jsem zcela zapomněl na to, proč jsem vůbec vytáhl ten svůj rypák ven.
Potichu jsem otevřel. Byl tu? Vyšel jsem schody a každým krokem byla cítit silnější nevraživost ve zduchu.
Peter pobíhal po pokoji a zdálo se, že se snaží o úklid. Zdařile mě ignoroval.

,,Proč si tu?" nevydržel, ale pohled mi nevěnoval. Nemohl jsem odpovědět, jelikož jsem sám nevěděl proč. Samozřejmostí byla nechuť ze situace, že bych s tamtím musel trávit byť jen jedinou noc pod střechou. Brrr..

,,Fajn," vydechl a změřil si mě pohledem.

,,Jestli tu chceš dnes večer zůstat, sundej si masku,"

,,..." popravdě... se mi dost nechtělo. Mám ve zvyku strašit lidi svým rozleptaným xichtem. Ale před nín jsem se i trochu styděl? Bože, začinám měknout.

,,Udělám cokoliv, cokoliv kromě toho.." ano a to byl ten moment, kdy jsem poprvé někomu dobrovolně podřídil.

Tak, promluvila jsem si do duše a rozhodla se, že budu kapitoly vydávat nejméně 1x do týdne a to v pátek. Kdyby se našel čas na další, budou přihozeny navíc. Ale budu se snažit držet nějakou pravidelnost a ne 3 kapitoly a potom dlouho nic 🤫.

Moc děkuji za přečtení a budu velice ráda za hvězdičku! （＾∇＾）♥️