One cup for two |Spideypool x Starker|

Vystajlovaná záchrana

D

Zcela zmaten jsem zůstal stát v hnusné smradlavé ulici se zvědavými pohledy opodál. Dobře, takže nejdříve uklidím ten bordel. Přešel jsem k bandě lidí, která přede mnou začala couvat a cosi halekala. Neměl jsem trpělivost hrát si tu na honěnou a rychlým krokem přešel k jedné holce, která nestihla uhnout. Vyrval jsem ji telefon z ruky a za pár vteřin objednal hlídku chlupatejch. Tak to by jsme měli.. A co teď s tou druhou holkou?

Čekala na stejném místě, kde jsem ji nechal. Aspoň něco se dneska zcela neposralo. Vyděšeně na mě pohlédla, ale stále neměla odvahu promluvit. Přecházel jsem sem a tam a snažil se vymyslet konstruktivní řešení. Avšak všechny plány v mé hlavě buď ve finále ztroskotaly, nebo skončily u muže, kterého jsem ze srdce nesnášel. Proč se tohle proboha dělo? To jsou opravdu tak slepí, že nerozpoznají kurvu od Spidermana? No i když...

Zatřásl jsem hlavou a chystal se udělat největší ponížení sebe sama. Vyšel jsem s ní ven a opřel jí před výlohu. Tady na očích jí snad nikdo neukradne. Opět jsem pohledem v davu vyhledal holčinu, co mi posloužila telefonem a opět se k ní vrátil. Samou radostí po mě už z dálky telefon hodila a utíkala neznámo kam. Její vstřícný gesto jsem kvitoval a před zadáním čísla jsem se zamyslel. 

,,Lidi! Potřebuji se dovolat Iron manovi! Prozradíte mi číslo?'' v tom všichni ztichli. Ticho ihned přerušil hlasitý smích všech zúčastněných. Bezva a krom všech ostatních věcí, jsem dneska i za debila.

Telefon jsem hodil do kapsy a chytl taxíka, který nevypadal zrovna nadšeně, že ho stavím. Zlatý Ind.

,,Tak kam to bude?'' zeptal se otráveně a přitom si prošťourl ucho.

,,Stark Tower prosím,''' plivl jsem po něm a snažil se to zakrýt zdvořilým gestem. Řidič se na mě ohlédl a nedokázala si spojit, co zrovna já tam budu pohledávat.

,,Ha, budu hádat, fanoušek?'' provokoval a já tiše seděl a snažil se nenacpat mu do huby cokoliv jiného, než jeho přiblblé řeči.

Když na nás zdálky vykoukla obří podlouhlá budova, měl jsem sto chutí to obrátit a utíkat co nejdál odtud. Nespokojeně jsem zaryl prsty do sedačky, klídek, děláš to kvůli Peterovi.. to vydržíš... Zpropadenej puberťák!

,,Tak jsme tady, bude to celkem-'' než stačil vyžvatlat částku, už jsem byl na půl cesty ke vchodovým dveřím. Ať mu to zaplatí ten navoněnej panák.

Vešel jsem na recepci, kde znuděná směna napůl usínala. Prolezl jsem okolo nich zcela nezpozorován a vydal se k výtahu.

,,Že by poslední patro?'' zauvažoval jsem nahlas nad tabulí tlačítek. 

,,Soukromá rezidence Anthonyho Edwarda Starka, ke vstupu do patra  je potřeba zadání kódu, pokud jej nemáte, můžete zanechat vzkaz,'' ozvalo se po stisknutí. Já mu to tady snad rozštípu. Pokusil jsem se o rychlo jógu a s hlubokým nádechem započal nahrávat vzkaz. Když jsem svůj květnatý výjev odeslal, čekal jsem, co se stane. V budově chcípl pes a tak jsem zůstal stát mezi dveřmi. Po chvíli se zamnou ozvalo cinknutí a z druhého výtahu vyšel naškrobený panák v obleku.

,,Pan Stark Vás očekává,'' pokynul rukou do výtahu, co přijel.

,,Ach, tak. Já už se lekl, že anglická královna..'' vyšel jsem ze dveří a hupnul do druhého výtahu. Za nesnesitelné hudby mě výtah s podivným majordómem vynesl až ke střešnímu apartmá, jak zazobané...

,,Prosim,'' zopakoval znovu, vyvedl mě ven a zaplul zpátky na své místo ve výtahu. Když jsem si myslel, že nejhorší je zamnou, vyvedla mě z omylu postava s vražedným pohledem přímo přede mnou. Jednou nohou neklidně poklepával o mramorovou podlahu a se založenýma rukama stál v obřím obývacím pokoji, který jeho majestátní kreténství skvěle doplňoval.