One cup for two |Spideypool x Starker|

Okouzlující chobotnice

Ano, vím, vím!! Prd jsem napsala, na to jak jsem slibovala 😅, takže se hluboce omlouvám. Měla jsem blok a než napsat sračk*idní kapitolu, tak jsem radši vyčkala na vhodnou náladu :) Enjoy ~
‼️ Upozornění- menší oplzlosti

Chtě nechtě jsem byl opět v patách podkuřovače těch kreatur a s Peterem v náručí ve mně nezbyla ani špetka vděčnosti. Při jízdě jsem měl chuť si znechucením odplivnout. Maska mě však omezovala a tak jsem se zmohl jen na nepříjemné uchechtnutí. Moje ne až tak výrazná reakce vyrušila Starka z bloumání ve svých myšlenkách, do kterých jsem za nic v životě nechtěl nahlédnout. Už toho začínám mít dost. Myslel jsem, že honění s jednorožcem bylo moje hraniční ultimátum, který dokážu unést, ale těchto pár dní se na mě značně podepíše.

,,Máš něco na srdci?'' vyprskl.

,,Nic, stálý zákazníku,'' provokoval jsem, jelikož mi stále v žaludku leželo, proč se tam ten slizoun vůbec ukazuje. Tony si mě jen zamračeně prohlédl a nic nenamítal. Starostlivě sjel pohledem na mladíka v mém náručí, jakoby si nepřál, aby ho vzbudil. Ach ano, to bych chtěl vidět, jak by se ten kluk tvářil, kdyby se dozvěděl, že jeho superhrdinská modla chodí na aukce s otroky. Každopádně jsem s ním nechtěl zůstávat ani o minutu déle.

,,Umyju ho, dáš mu oblečení a odcházíme,'' prohlásil jsem, když jsme vešli do apartmánu, kde nás vítala jeho nadčasová technologie.

,,A kam si myslíš, že s ním půjdeš?'' otočil se a pobaveně se opřel o zeď. Já si znovu nadhodil bezvládné tělo v náručí.

,,Domů? Tam kam patří,'' zdálo se mi to? Nebo jsem tu byl za slušnou chůvu já? Já jako vzor slušnosti? No to mě poser. Jeho namyšlený xicht se nadechl: ,,Pokud vím, tak je teď můj majetek,'' rozhodl zcela vážně a podebral mi ho z náručí. Nepral jsem se o něj, ještě by to schytal ten nejmíň zainteresovaný. A popravdě, zarazil mě. Před chvílí se tvářil jako spasitel a teď mi mával před xichtem cárem papíru o vlastnictví 19ctiletého kluka? Nohou rozkopl dveře do ložnice a hodil tam Petera. Já ho sledoval.

,,Nestačilo to už pro dnešek?'' zkusil jsem smířlivě a pozoroval jsem, jak si k Peterovi sedl na kraj postele. Vzal svou ruku a odhrnul mu vlasy z klidného obličeje, který si nebyl o ničem vědom.

,,Teď ze sebe děláš panu Marii?'' oponoval mi a každý pozorovaný dotek na jemné tváři, ve mně vzbuzoval čím dál tím větší vztek.

,,Nebylo to před chvílí, co si tu na něj dělal nároky. Neříkej, že když ho teď tady takhle máme, že nechceš trošku ochutnat..'' pobízel a palcem drsně přejel po jeho rtu. V tu chvíli moje trpělivost přetekla a má ruka vyrazila vpřed k Tonyho tváři. Z trajektorie dopadu mě však vyhodil Peterův tichý vzdech. Ztuhli jsme oba.

,,Vidíš? Ani nic nenamítá...'' pokračoval a mě zvyklal předchozí sten, který se mi v uších stále ozýval. Abych byl se svým aktuálním apetitem upřímný, moc zpátky mě nedrželo. Možná ta jediná věc, byl onen prasák vedle něj na posteli.

,,Musí nám něčím poděkovat, když už jsme mu ten jeho zadek zachránili, nemyslíš?'' pokračoval ve svém alibistickém proslovu a vzal za kraj prostěradla, ve kterým byl mladík zamotaný jak kukla.

,,Může být rád, někdo jiný by se s nim tak nemazal, možná by to ani nepřežil,'' trhl za cíp a před mýma očima bylo odhaleno nahé tělo sněhové barvy. Polkl jsem. Moc lákadel, málo honění, málo kurev a teď tohle.

,,Usuzuji, že podle tvé reakce v rozkroku se rád přidáš,'' poznamenal pobaveně na můj účet a já si až teprv teď uvědomil, jak bídně na tom jsem. Jak dlouho se bavil tímhle mým stavem? Vzal kluka za rameno a překulil ho za záda.