Když si myslíš, že to bude fajn.

Nová škola, nový začátek?

Na obrázku jsou červené boty (Caroline) a šedé boty (Bethany)

Je normální červnové ráno. Za oknem už jsou slyšet ptáčci a z kuchyně se line vůně snídaně. Najednou na me mamka zavolá "Snídaně, pospěš si Bethany nebo ti to Jason všechno sní." Jason je můj mladší bráška. Je mu pět let a příští rok půjde do první třídy. Rychle na sebe hodím župan a běžím po schodech jak to jen nejrychleji jde. Dneska máme k snídani lívance. Miluju lívance. Lepší jídlo už snad nemůže existovat. Dojedli jsme a Jason si hrál se sklenicí od mléka. Najednou spadla a táta ho okřikl " Jasone ihned se běž prevlíct! Za chvíli vyrážíme. To platí i pro tebe Bethany!" Dneska táta nemá moc dobrou náladu. Nevím proč. Oblékla jsem si světle modré džíny a volné bílé triko. Když jsme přijeli před školu, už tam čekala moje nejlepší kamarádka Caroline. Má dlouhé blonďaté vlasy do pasu a tmavě zelené oči. Je opravdu krásná. Máme skříňky skoro vedle sebe. Když mi cestou do třídy vypráví jaky měla víkend, Já ji neposlouchám, protože přemýšlím co se mohlo stát tátovi. Vždycky je tak natěšený na nový den, až je to divný. Nevím co se mohlo stát, když v tom nás zastaví Peter a řekl "Teda Bet, vypadáš parádně. Samozřejmý i ty Carol." Usmál se a byl pryč. Byli jsme naprosto odvařený. Nejhezčí kluk na škole nám řekl, že nám to sluší. Wau! Najednou mi Carol řekne, že ho mám sbalit. Jenomže já věděla, že by o takovou jako já nikdy zájem neměl, a tak jsem to vypustila z hlavy. První hodinu máme matiku. Nesnáším matiku! Všechno se to plete dohromady. Máme totiž na ní paní učitelku Jane Clarcsnovou. Podle mě je to nejstrašnější učitelka na celý planetě. Oznamuje nám, že se budou za týden uzavírat známky a že si musíme napsat ještě jednu písemku. Podívá se na mě a řekne " Ty Bethany, tebe si budu muset vyzkoušet. Nechceš přece, aby jsi na gymnázium propadala z matematiky. Ne?" Na to jsem si sykla pro sebe "Nebudu z ní propadat, když mě nebudete učit vy!" Ale je to tak. Odcházím na novou školu. Caroline se mnou nejde. Nevím co tam bez ní budí dělat. Je to nejlepší kamarádka. Bavíme se spolu už od 2.třídy. když jdeme na oběd sedneme si co nejvíc do rohu. Nejsme ten typ holek, co všechny pomlouvají a jsou to takový ty "Barbie". V tom momentu k nám přišel Peter a zeptal se jestli si muže přisednout. Carol mi pod stolem kopla do nohy, abych řekla že jo. S úsměvem jsem odpověděla. Ten večer mi napsal " Nechtěla by jsi si zítra oběd zopakovat? " Byla jsem totálně nadšená. Ale bylo mi na tom něco divného. Co když se na mě domluvili a ted mě chtějí ztrapnit před celou školou. No uvidíme.