Když si myslíš, že to bude fajn.

Léto jako nikdy

Letos jsem poprvé trávila léto bez Carol. Byla pro me jako sestra. Pomáhala mi s úkoly na chemii, když jsem nemohla usnout zavolala jsem ji a ona mi zpívala do té doby než jsem neusla, když jsem byla u nich na návštěvě společně jsme připravovali oběd pro celou její rodinu, všechno jsme si říkali, neměli jsme žádné tajemství, o kterém by ta druhá nevěděla. Měla jsem ji ráda možná víc než sebe. Ale teď je pryč... Naše cesty osudu se rozdělily. Když jsme byly menší, říkaly jsme si, že až budeme dospělý a budeme mít miminka, tak že budeme spolu chodit na procházky. Jenže to se asi nejspíš nestane. No co se dá dělat. Budu muset to strasně dlouhý léto strávit s někým jiným nebo dokonce sama.

"Moje hodně dobrá kamarádka Megan. S tou bych mohla strávit celkem dobrý léto. " Vykřikla jsem první prázdninový den u snídaně. Mamka měla radost, že už se kvůli Caroline netrápím, ale nevěděla jak mě to doopravdy ubíjí. Celou noc jsem proplakala. Hned po snídani mi zapípal mobil. Říkala jsem si co chce kdo po mě? Jenomže to byla zpráva od Carol. Hned se mi draly do očí slzy, ale musela jsem je potlačovat a předstírat smích, protože mamka byla vedle mně. Ve zprávě bylo napsáno: "Ahoj Bet, už jsme skoro v Kanadě. Je tu docela chladno a tak ti závidím léto v Bostonu. Moc ráda bych se s tebou ještě viděla. A nejvíc super věc na tom je to, že poslední týden nejedeme na Maltu protože přesunuly termín a to my nemůžeme. No není to super? Tak pozdravuj rodinu a měj se hezky. S láskou Caroline." Byla jsem strasně moc šťastná, že alespoň poslední týden mužů strávit s ní. Když jsem tuhle novinu oznámila mamce byla štěstím bez sebe, že už nebudu smutná. Rychle jsem běžela do pokoje odpovědět jí. "Milá Carol, bylo mi strasně smutno, že už neuvidíme, ale tou zprávou jsi mi ohromně zvedla náladu. Strasně moc se těším na poslední týden prázdnin. S láskou nedočkavá Bet. "

Po dopsání zprávy jsem začala přemýšlet, co budu dělat tech strasně dlouhých sedm týdnů. Zavolala jsem Megan jestli by se mnou nechtěla jít někdy ven, ale ona odpověděla, že tyhle dva první týdny nemůže, je v Turecku. Proč sakra musí všichni někam jezdit?! Ale tak dobrý je, že skoro celý prázdniny možná budu s Megan.

Potřebovala jsem někam vyrazit. Nemohla jsem jen tak sedět doma. No zkusím ještě napsat Lucy jestli nemá čas. Jenomže ta je prý nemocná. Nemůže chodit ven."Vždyť jsou peazdniny ne?! Někdo musí mít čas!" Křikla jsem. Koukla jsem kdo je online a jediný z normálních lidí tam zbyla Barbara." Je celkem v pohodě s tou by mohla být zábava. "Pomyslela jsem si. Tak jsem ji napsala. Odpověděla asi po půl hodině, ale bylo dobrý, že měla čas.

Domluvili jsme se, že se sejdeme v půl druhý před naším barákem. Těšila jsem se, i když jsem Barbaru moc neznala. Když jsme se sešli pozdravily jsme se "Ahoj" Řekla jsem. Ona odpověděla " Čau". Zeptala jsem se proč nemluvíš? Ona jen rychle odpověděla "Luisa je na celý prázdniny pryč. Nemám co dělat. Zbyla jsi mi jenom ty. "Nevěděla jsem jak mám reagovat. Mam jí litovat a nebo být naštvaná, že mě nazvala "že jsem ji zbyla"?No nechala jsem to být. S Barborou jsem se dala docela do řeči. "Mužů ti říkat Bary?" Zeptala jsem se nejistým hlasem. "Jo klidně. A jak říkají tobě? "Klidně odpověděla. "Mě říkají Bet. Jako Bethany." "Jo. Já vím jak se jmenuješ. Chtěla jsem jenom vědět jak ti mám říkat. "Sykla po mně. "Jo promiň. "Řekla jsem zaraženým hlasem. "A jak si zatím užíváš léto? "Zeptala se Bary. "Zatím nic moc a ty?" Odpověděla jsem. "Stejně. Odjela mi Luisa. Tobě taky někdo odjel?"zeptala se mně. "Jo Carol. Carol mi odjela." Odpověděla jsem zklesím hlasem. "Aha. To je mi líto. Ale ty už se s ni nikdy neuvidíš ne?" Zeptala se. "No,v podstatě neuvidím. Jdu na jinou školu než ona." Tim zkončil nás rozhovor i naše cesta.

No podle dneška jsem poznala, že si s Barbarou moc nepokecáme. Takže jsem začala hledat někoho dalšího. Jenže nikdo další mě nenapadá.....Když najednou crr crr crr. Zazvoní zvonek u dveří. Julie od Holgebrů od vedle. "Ahoj Bethany, nechtěla by jsi dneska na zmrzlinu?" "Jo klidně. Stejně nemam co na práci. "Odpověděla jsem s úsměvem. "Tak teda v jednu?" "Dobře " Odpověděla jsem.

Julie je hodná holka, ale je to ten typ člověka se kterými si nemám co popovídat. Je taková až moc tichá. Když člověk nezačne téma, je schopna jít celou cestu zticha.

V jednu hodinu zaklepala na naše dveře, seběhla jsem dolů, vzala si potrebné věci potrebné k přežití dnešního dne. Moje představy o dnešku nebyly zrovna nejlepší. Kdyby tu byla Carol, vymýšlely bychom všelijaké hlouposti a kraviny. Jenomže s Julii to vidím, že si sedneme do parku slízat zmrzlinu. "Ahojky Bet, jdem? " Řekla udýchaným hlasem Julie. "Jasně a kam půjdeme? " zeptala jsem se. "Nechceš třeba na zmrzku?" Řekla veselým hlasem. "Tak jo." Usmála jsem se. Julie je ten člověk, na kterého se nejde zlobit. Ona je takový ten andílek. Šli jsme tedy na zmrzlinu na náměstí. Překvapilo mě to, že jsem si najednou s Julii začala rozumět. Pamatuji si ji jako malou a trochu vlezou holčičku, ale teď vyrostla a je úplně jiná, lepší. Když už bylo asi pět hodin rozloučily jsme se a šly každá domů.

Na začátku srpna mě pozvala Barbara ven jestli si nechci jít zaplavat ještě s její kamarádkou a nějakým klukem. "Já nemám zrovna postavu do plavek" Odpověděla jsem ji. Ona ale svuj názor nezměnila. "Prostě půjdeš! " okřikla mě. To mě zarazilo, ale musela jsem souhlasit. Doma jsem si vybrala nejlepší plavky a vyrazila jsem.

Když jsem potkala Barbaru seznámila mě s jednou holkou. Zřejmě to byla její kamarádka. "Ahoj Já jsem Teressa a ty?" Měla vysoký pisklavý hlas a tak jsem se trochu pousmála. "Já jsem Bethany, těší mě" Odpověděla jsem slušně. Když si cestou Teressa zapalovala cigaretu, trochu jsem znejistila. "Co když mě budou nutit kouřit? " běhalo mi v hlavě. "Ne to ne Bet, to určitě ne." Uklidňovala jsem sama sebe. "Tak jsme tady" řekla Barbara. Přišla ke mně vysoká a hubená dívka. "Ahoj Já jsem Annie a ty? "Měla velmi příjemný hlas. "Bethany, těší mě." Řekla jsem. "Myslím, že si budeme rozumět. "Řekla a trochu se pousmála. "Jojo určitě." Odpověděla jsem a taky se usmála. Tohle je můj kluk Adam. "Rád tě poznávám, Bethany? Říkám to správně?" Když to Adam dořekl, začala jsem se celá červenat. Byl úžasný! Jenže má holku. Annie, kterou mám ráda. "Ano, Bethany, říkáš to naprosto správně." Usmála jsem se na něj. " Chtěl bych ti představit moji mladší sestru Lilly" řekl Adam. "Ahoj Lilly Já jsem Bet. " navázala jsem konverzaci. Lilly ale nereagovala. "Není moc zvyklá mluvit s novými lidmi." Dodal Adam. "Nevadí, je roztomilá." Řekla jsem.

Ten den jsem si si Barbarou, Teressou, Annie, Adamem a s Lilly náramě užila.

Poslední týden. Konečně! Hned mi Carol píše "Nechceš zítra přijet? My přijedeme dnes v noci." Jsem celá natěšená. Samozřejmě jsem odpověděla ANO. "Ahoooj,Bethany. " přiběhla ke me Carol. "Ahooj" obaly jsme se a šly dovnitř. Celý den jsme dělali blbosti. Já jsem tam mohla přespat až do středy, což bylo super.

Ve středu večer to tu bylo zase. To stejný utrpení jako na konci roku. A možná ještě horší.